První náznak nadcházejících problémů přišel v ten stejný týden. Alex se Sebastianem zrovna mířila chodbami hlavní budovy k Bradleyho kanceláři, kde s ním měli mít schůzku, když k nim dolehl zvuk zvýšených hlasů. Pohotově popadla Sebastiana za ruku a stáhla ho s sebou za nedaleký roh, kde se přitiskli ke stěně, aby mohli odposlouchávat.

Sebastian k ní vyslal zmatený pohled, ale ona jen zavrtěla hlavou a přiložila si prst ke rtům na znamení, že má být zticha.

„Už mě to přestává bavit, Bradley," říkal zrovna mužský hlas. Alex odhadovala, že jeho zdroj stál jen kousek od pootevřených dveří kanceláře, takže se jejich hádka roznášela celou chodbou.

Sebastian po jejím boku zpozorněl a naklonil se. „To je Henry," zašeptal.

Alex si vzpomněla na blonďatého muže, který jim tehdy v Brisbane předával auto se zásobami. Pamatovala si, že nebyl desítkou, ale dlouhá léta s nimi spolupracoval.

„Je mi líto, co se stalo," odpověděl Bradley.

„Ne, nic z toho ti líto není," vykřikl Henry. „A víš, jak to vím? Protože s tebou spolupracuji skoro deset let a za tu dobu se nic nezměnilo. Tvrdíš, jak jsou pro tebe moji lidé stejně důležití jako desítky a že jsme si všichni rovni, ale potom se něco stane a koho jako prvního pošleš na smrt? Nás..."

„Henry, přece víš, že vysílat víc desítek do terénu je risk a můžou je snadno odhalit. Sigma se zdokonaluje, dokáže nás detekovat–"

„To jsou jenom sračky, které si vymýšlíš, abys mohl v noci klidně spát. Tolik mých lidí zemřelo, aby ochránili jednoho z vás. Kdybys ty svoje milované vojáčky poslal s našimi jednotkami, měli bychom mnohem víc síly a Sigma by neměla šanci! K čemu jsou ty týdny tvrdého tréninku, když je všechny zavřeš a nepustíš ven?"

„Je to nebezpečné."

Henry se zasmál. „Takže se budete schovávat a čekat, dokud vám Sigm nezaťuká na dveře. Tak s tím hodně štěstí, ale já tady končím."

„Henry, počkej."

„Ne, mám dost tvých keců, Bradley. Tvrdíš, že nezáleží na číslech, ale všichni víme, kdo jsou tvoji oblíbenci a kdo jsou jen pěšáci, které můžeš posla na smrt." Dveře bouchly a následně se ozvaly kroky, jak mířil po chodbě.

Alex v panice znovu popadla Sebastiana za ruku a přitáhla si ho k sobě, aby ho mohla políbit. Přilepila se na něj tak, že jim nebylo vidět do obličeje a jen doufala, že se Henry nezastaví, až kolem nich bude procházet. S nastraženýma ušima naslouchala jeho krokům a následnému cinknutí výtahu.

Uvolnila se, ale od Sebastiana se neodtahovala, dokud neslyšela, jak se dveře zabouchly. Hned nato polibek přerušila, i když on působil, že by rád pokračoval.

Otočil hlavu k výtahu, aby zkontroloval, jestli tam už opravdu nikdo není. Když na ni opět pohlédl, na tváři mu hrál fascinovaný úsměv. „Ty jsi tak vlezlá."

Zakoulela očima a šťouchla ho do ramene. „Mlč, jako bys snad nechtěl vědět, o čem mluvili," řekla. „Co to sakra bylo?"

Pokrčil rameny a tmavé obočí stáhl k sobě. „Nevím, ale můžeme se Bradleyho zeptat. Pojď."

Když jim Bradley otevřel, působil roztěkaně, ale jen co je spatřil, jako by se částečně uvolnil. Vstoupili do jeho kanceláře a Alex si prostor opět obdivně prohlížela – za tu dobu úplně zapomněl, jak vypadal. Z velkých oken dovnitř proudilo ranní světlo a místností se linula vůně čerstvé kávy, která způsobila, že se jí začaly sbíhat sliny.

Sebastian, jako by přímo vytušil, nad čím přemýšlí, jí jeden plný hrnek přinesl.

„Slyšeli jsme tu hádku," řekla Alex, když si horké kávy usrkla. „Co se stalo?"

Bradley si povzdechl a usadil se na gauč, načež pokynul, aby ho oba následovali. Pod očima se mu zračily tmavé kruhy a delší vlasy měl stejně jako vždy svázané do culíku. Alex nyní věděla, že mu bylo něco málo přes třicet, ale najednou se zdálo, že zestárl tak o deset let. „Došlo k útoku."

Sebastian se lokty zapřel o kolena a naklonil se blíž. „Kde?"

„Kousek od Brisbane. Měli jsme tam v hledáčku jednu desítku a včera se ji Sigma pokusila chytit. Henry a několik dalších lidí z jeho týmu byli poblíž, a tak se je pokusili zastavit. Většina zemřela."

Alex se ošila. Možná si zvykla na střílení z pistole nebo trénování sebeobrany, ale stále byla nesvá, kdykoliv někdo takto otevřeně mluvil o smrti a o ztracených členech týmu. Věděla, že je to součástí jejich života, ale nemohla si pomoct a přemýšlela, kdo asi lidé, kteří zemřeli při ochraně té desítky, byli. Potkali se někdy? Bavila se s nimi? Jak na to reagovala jejich rodina?

„A ta desítka?" zeptal se Sebastian.

„Henry ji přivezl."

Sebastian zhluboka vydechl a prohrábl si vlasy. Pohled neodlepoval od země, takže nedokázala odhadnout, co si asi myslel.

Vzpomněla si na Henryho slova. Tolik mých lidí zemřelo, aby ochránilo jednoho z vás. Chápala, proč byl naštvaný, jelikož se cítila podobně. Nechtěla mít na svědomí cizí životy. Nepotřebovala, aby za ni umíral někdo jiný – pokud Sigma chtěla vidět krvelačnou bestii, tak byla Alex připravená jim ukázat, co se za poslední měsíce naučila.

Bradley se natáhl ke konferenčnímu stolku a zvedl z něj papíry, které předal Sebastianovi. „Díky tomu ale víme, kde by Sigma mohla mít jednu ze svých skrýší."

Alex se naklonila blíž, aby Sebastianovi mohla číst přes rameno.

„Asi dvacet kilometrů od města stojí opuštěný sklad. Před třemi měsíci ho ale zakoupila jakási začínající firma. A hádej, kdo jednal v jejím jméně?" řekl Bradley.

„Clint Norman," zamumlala Alex, která si jeho jména na papíře všimla.

Sebastian složku odložil stranou a podíval se na Bradleyho. „Takže co? Chceš se tam na ně vrhnout?"

Bradley přikývl. „Jo, jenže Henry se odmítá účastnit a jelikož má na starosti velkou část našich nejsilnějších bojovníků, většina z nich bude stát na jeho straně."

„Tak pošli nás," vyhrkla Alex. Sebastian po ní střelil pohledem. „Co?" zeptala se. „Trénujeme opravdu tvrdě a pokud by někdo dokázal poslat k zemi celý sklad plný Sigmy, tak jsme to my. Zabili naše lidi, tak je na čase jim to oplatit. Nemůžeme jen tak sedět na zadcích a čekat, že nás někdo zachrání."

„Je to risk. Budete přímo na ráně."

Alex rozhodila rukama a sama sebe překvapovala, jak moc byla odhodlaná se do nebezpečí vrhnout. „No a? Jsme bojovníci chránicí ty, kteří to sami nedokážou. Henry a ostatní by se kvůli nám neměli obětovat. My bychom je měli držet v bezpečí. Beztak jsme pro Sigmu chodící mrtvoly, tak proč jim aspoň neukázat, co dokážeme?"

Sebastianovi se na tváři objevil pyšný úsměv. „A přesně proto tě mám tak rád."

Sklonila pohled a doufala, že si Bradley nevšimnul, jak zčervenala.

„Takže je chcete napadnout?" zeptal se Bradley.

Sebastian se na něj otočil a Alex si mohla všimnout zapálené jiskry lesknoucí se mu v očích. „Alex má pravdu, jsme silní a je na čase vzít osud do vlastních rukou."

Bradley nejdřív působil, že bude něco namítat, ale nakonec odevzdaně přikývl. „Fajn." Podíval se na Alex. „Jsi připravená na svou první misi?"