25. Července 2024

Zaprvé bych chtěla říct, že můj život není zase tak špatný, jak to tady možná vyzní. 
No svým způsobem je...Ale vlastně i není.

Takže milý deníčku, budu s tebou jednat jako s živou bytostí, protože jsi asi jediná věc, které se můžu svěřit.

Tyhle nudné stránky co nebudou určitě dávat žádný smysl si sice stejně budu číst jen já, což je vlastně dobře, protože kdyby tohle po mně četl někdo jiný...
Nechci ani vědět co by si pomysleli. 

A to jsem chtěla být spisovatelkou!

Ale už jsem se dost zakecala a teď vážně...

Kde jsem to skončila?
Jo tady!

Můj život rozhodně není úplně špatný a jsem si jistá, že jsou lidé co ho mají horší.
Znám lidi co ho mají horší. 

Předně bych chtěla říct, že moje rodina je sice důvodem, proč někdy chci skočit z okna, proč nechodím s nikým ven a proč nemůžu být na intru, ale ke mně se chování hezky. Je svým způsobem úžasná, i když na jednu stranu vůbec není. 

Nedává to smysl, já vím. Celý můj život vlastně nedává tak trošku smysl. 

Mám rodiče, kteří mě podporují a mají mě rádi. Tedy, táta má má rád, máma mě úplně miluje.  Já a máma spolu máme skvělý, skvělý vztah a vím, že bych se mohla svěřit jí, jenže ona má tolik starostí, že jí je vážně nehodlám přidělávat. 

Můj táta  je vtipný, úžasný, podporující a taky miluje auta, což já také.  On mě vlastně naučil řídit a naučil mě všechno o nich.
A taky nesnáší mou babičku. 
Tu si ale v představování mé rodiny nechám až na konec. 

Děda je můj nejlepší kamarád.  Opravdu ho mám moc ráda a je to můj největší spojenec z rodiny.  Stejně jako máma, by mi dovolil úplně všechno.  Je úžasný.  Nevím co k tomu víc říct. 

A teď babička.

To bude na dýl.

Můj vztah s babičkou je víceméně dobrý.  Je to hlava rodiny, je panovačná, sobecká, výbušná a ráda bezdůvodně řve, ale ke mně se chová dobře.

Jediná špatná vlastnost, která se na mně od ní podepisuje je kontrola.  Přehnaná kontrola. 

Zaprvé nemůžu chodit s nikým ven.  Je normální si zajít po škole s kamarády ven ne? Ale babička mi to nedovolí. Nedovolí mi ani, abych si vybrala školu jakou chci.  Nedovolí mi, abych se vzdálila od domova jinam než do školy. Nechce abych byla někde a ona o tom nevěděla. 

Vím že to možná zní trošku psycho, ale babička je jinak normální. Teda, alespoň směrem ke mně. 
K ostatním členům rodiny už je to horší.

Všimla jsem si, že se tu opakuje slovo zaprvé, takže se ho pokusím nějak nahradit.

Bože jak já jsem ráda že tuhle slátaninu po mně nikdo nečte!

Myslím, že kdyby babička a děda bylo jedináčci, bylo by po polovině problémů.

Bohužel, příbuzní jsou to, co tuhle rodinu rozděluje. 

Dědova obliba, přát své ženě a dceři to nejhorší tuhle rodinu rozděluje. 

Babičky bezdůvodné křičení na matku a dědu tuhle rodinu rozděluje.

Myslela jsem, že se mi uleví, když to sem napíšu, ale Milý deníčku, nemůžu toho napsat víc.  Mám v sobě blok, co mi nedovolí, abych se psala do detailu dál. 

Myslím, že přezdívka Milý deníčku je moc nudná. 

Možná bych ti měla říkat jinak, ale bohužel mě nic nenapadá, takže prozatím zůstaneme u této přezdívky.

Kdekdo by mohl říct, že hádky v rodině zas tak špatné nejsou, ale to není pravda. 

Opravdu není příjemné poslouchat jak nejlepší lidé ve vašem životě jeden druhého proklínají. Není příjemné poslouchat, jak nad sebou vzájemně brečí a jak se nenávidí.
Není příjemné se cítit doma jako v kleci a vědět, že odtud nemůžete odejít. 

Miluji svou rodinu a jinou bych nechtěla.  Všichni se ke mně chovají dobře, ale já vidím jak si ubližují. Vidím, jak se nenávidí.

Vidím jak jsou nešťastní.

Jaké já mám právo být šťastná, když oni nejsou? Nemůžu být šťastná, když se moje rodina trápí. 
Tahle rodina je nemocná, je zničená a tohle prostředí je depresivní ale nedokážu odtud odejít.  Nemám srdce říct, že to tady nenávidím, protože miluji členy své rodiny. 
Ale nemiluji to, jak se k sobě chovají.

Příliš to bolí a vědomí, že si tohle jeden z nich přečte mě děsí.
Nechci jim přidělávat další starosti.  Proto tuhle stránku spálím. 

Vymyslela jsem naší Jenifer dost depresivní život? Původně jsem tam chtěla dát nějakou storku o klucích, ale to je moc okoukané a já jsem ráda originální.  Vidíme se u další kapitoly. 
Vaše Luna 😘