''Watsone?'' ozval se Holmes po jednom nejmenovaném bytě v hlavním městě jedné 'nejmenované' země.
''Co se děje tentokrát?" zeptal jsem se s povzdechnutím a na noční stolek odložil hrníček s čajem... Pokud se tak dalo nazývat tomu, co se mi podařilo uvařit z té tekuté směsi, co byla skryta v lince.
"Mám tady problém." odpověděl Sherlock a já se obával, co se stalo tentokrát. Jestli se mu znova ztratil mobil, tak já znova přes CELOU Prahu nepůjdu!
"...Jaký?" zeptal jsem se a vešel do malého obýváku, který se skládal z dvou křesílek, polorozpadlého gauče, malé televize a konferenčního stolku na kterém si to momentálně tak hrdě trůnil Holmes.
"Zmizela mi Snickerska a někdo mi vypil kafe!" pronesl, jak kdyby to byl největší hřích světa, zatímco já se slabě ušklíbl.
"Snickerska i kafe jsou támhle na lince v kuchyni. Už od včerejška! A STÁLE tam leží."  ukázal jsem na jistou kašovitou hmotu, která se roztékala okolo sytě modrého hrníčku. "Ale já ti to nedonesu. Je to pár metrů od tebe, tak se zvedni." dodal jsem a Sherlock si povzdechl při pohledu na tu kašovitou hmotu.
"Měli bychom přestat pouštět topení." řekl těsně předtím, než se zvedl a vešel do kuchyně, odkud vytrhl hrníček ze spáru kašovité hmoty a opět se usadil na stolku v obýváku. Nijak jsem tohle nekomentoval a radši obrátil svůj pohled k oknu, které umožňovalo výhled do ulice. Po okolí se hrnuli davy lidí, co někam spěchali. Upřímně jsem stále nebyl chopen pochopit, proč Sherlock trval na tom, abychom se přesunuli do Česka... Ale upřímně, Sherlock je Sherlock a toho neukecám ani k tomu, abychom si pořídili nový mixér, takže debata o dočasném přestěhování nešla v úvahu. Stejně jako nešlo v úvahu, říct naší nové domácí, že její sušenky jsou akorát tak levné projímadlo. Ale proč bych se namáhal jí to říkat já, když to stejně jednou vykuňkne Holmes, nu ne? Z myšlenek mi vytrhl až můj spolubydlící, jenž si to kraloval na stole.

"Nestala se nějaká loupež?" zeptal se, zatímco si usrkl kafe. Ze země pod stolkem jsem sebral noviny a přejel je pohledem.
"Netuším, čeština jde mimo mě." přiznal jsem a zakoukal se na jeden ze článků. "Ale... Asi se tady píše něco o metru." dodal jsem po chvíli při pohledu na nadpis a poté na fotku pomlácené ženy.
"Znásilnil jí její bratr, ještě něco?" Sherlock ani neodtrhl pohled od hnědé tekutiny v hrníčku a já zavrtěl hlavou. S mojí slovní zásobou toho zřejmě víc nevykouzlím.
"Už sis aspoň našel práci?" Sherlockovi zřejmě stále nedošel můj slovní handicap, takže ode mě získal jedno krátké probodnutí pohledem, než jsem se rozhodl odpovědět.
"Co tady mám dělat, když s těží dokážu pozdravit?! Navíc, pokud máš na mysli, abych ti dělal sluhu, tak už v práci jsem." Sherlock se slabě ušklíbl.
"Svojí dosavadní práci zvládáš bravůrně, ale mám pocit, že by bylo lepší sehnat něco, co by vynášelo nějaké peníze." Znova se napil z kafe, zatímco dveře od bytu se otevřely a v nich stála 'silnější' žena okolo čtyřicítky v černém volném triku, které zřejmě bývalo kdysi ubrusem, a černých, obtažených legínách. "Navíc, pokud bych chtěl nějakého sluhu, tak jako první jde na řadu naše drahá paní domácí." dodal s úšklebkem, zatímco já uvažoval, zda toto Holmes řekl naschvál nebo pouze o ní nevěděl. Žena po Holmesovi vrhla nevrlým pohledem.
"Nejsem žádný sluha!" zaprotestovala, zatímco já se zatvářil jako u mučení. Pane Bože, kde je ten anděl paní Hudsonová? Tato dáma na mě vždy po očku kouká a mám podezření, že se snaží i se mnou komunikovat. Bojím se, že mi jednou zatáhne někam do sklepa, kde mi přiváže a bude si se mnou dělat, co se jí jen zlíbí. Možná za pár měsíců by Holmesovi došlo, že něco (nebo možná i někdo) chybí. Ve sklepě by po té nalezl mé zubožené tělo, u kterého by si radši nikdo nepředstavoval, co s ním jeho mučedník dělal. Tuhle představu jsem vyhnal z hlavy slabým potřesením hlavy.
"Jistě, že nejste." ujistil ženu Holmes a po té se otočil na mě. "Johne, jsi doktor, jak mi neustále připomínáš, tak proč se nepoptat po nějaké brigádě?" já souhlasně kývl hlavou, popadl svojí bundu z křesla a zmizel tak rychle, jak to jen šlo, zatímco jsem uvažoval, co budu dělat, když se tady s nikým nedorozumím. Ještě než jsem kompletně zavřel dveře od bytu, tak jsem zaslechl hlas svého spolubydlícího, jak se ptal na sušenky. Skvělé! Zase Sherlockovi bude blbě... Ale je pravda, že aspoň něco sní.
Ocitl jsem se na ulici a neměl nejmenší ponětí, kam se vydat, aniž bych se nemusel bavit s lidmi. Na konce jsem to vyřešil tím, že jsem procházel okolí od bytu, ve kterém teď momentálně žiji a snažil jsem se zapamatovat cestu. Né, že bych se chtěl vychloubat, ale okolí jsem si zapamatoval docela bez problémů! Zrovna, když jsem procházel poslední ulici, tak se mi v kapse rozvibroval telefon. Když jsem se na mobil koukl, ukázalo se, že mi Holmes napsal sms.

'Hned přijď, máme neodkladnou záležitost se sušenkami. -SH'

Jak to vypadá, tak má milovaná domácí je stále v bytě. Nicméně i s vědomím, že tuto dámu ještě uvidím, jsem se pomalu vydal zpátky. Když jsem vystoupal schody do druhého patra a otevřel dveře, tak jsem očekával, že uslyším nějakou záživnou debatu, ale namísto toho mi uvítalo ticho, které pouze přerušoval sloní pochod z 'obýváku'. Tudíž jsem za sebou zavřel dveře a vydal se za těmi nejlíbeznějšími zvoučky, jaké jen dáma může vydávat. Když jsem vešel do 'prostorného obýváku', tak se mi naskytl pohled na Sherlocka, který se nepohnul od mého odchodu a naší domácí, která přecházela tam a zpátky a občas probodla Holmese pohledem. Když nikdo nic neříkal, tak jsem se rozhodl prolomit ticho.
"Tak co se teda děje?" žena se zastavila v půlce kroku a prudce se otočila mým směrem, zatímco jí z očí šlehaly blesky.
"Urazil mé sušenky!" všemi desíti ukázala na Sherlocka, který měl na obličeji svojí klasickou, nečitelnou masku.
"Neurazil." ohradil se. "Pouze jsem řekl, že nejsou tak dobré jako karamelové, což je i pravda!" Dámy a pánové, vítejte v životě geniálního detektiva, kterého nejvíce trápí chuť karamelových sušenek...
"Dobře..." začal jsem s povzdechem. "Oboje sušenky jsou báječné, ale nemusíte se kvůli tomu hádat." žena se s odfrknutím odešla a dveřmi praštila, div nevypadli z pantů.

S Holmesem jsme drželi tichou domácnost. Jediné, co tuto tichost přerušilo, bylo to, když jsem si k oknu přitáhl židli. Sherlock pouze mlčky hleděl na jednu ze stěn, kde si připevnil své mapy. Upřímně nechápu, proč od doby, co jsme sem přijeli, vůbec nevyšel ven. On umí česky -nebo mi to alespoň tvrdil, ale namísto toho posílá zařizovat vše mě... Netuším, jak dlouho jsme takhle seděli, nicméně z myšlenek mi vytrhl zvuk bouchnutí dveří. Když jsem se rozhlédl po okolí, ukázalo se, že tu ránu způsobil Holmes, který ze dveří vyběhl, jak když Mycroft zavětří noví deštník. Jak ode mě asi očekáváte, tak ano, okamžitě jsem se za ním rozběhl. Když jsem vyběhl ven, viděl jsem Sherlocka, který běžel přes silnici, ignorujíc veškerý provoz i lidi. Okamžitě jsem se za ním rozběhl a do toho se omlouval lidem, do kterých jsem omylem vrazil.

Když se mi konečně Sherlocka podařilo doběhnout, tak stál na hraně mostu. (Po té, co jsem doma zapnul wikipedii, tak jsem zjistil, že se jmenuje Karlův most -JW). Doběhl jsem až k němu a nechápavě na něj pohlédl.
"Co... Co se děje?" Holmes, aniž by mi věnoval jakýkoliv pohled, akorát ukázal dolů do vody. "Skvělé. Voda... A teď to prosím vysvětli mudlům, jako jsem já." Ani mi nevěnoval pohled, na místo toho se akorát rozhlížel okolo sebe. Mezitím, co on měl dost práce s rozhlížením se, jako když ratlíkovi seberete kost, tak se za mnou utvořil menší hlouček čumilů. Upřímně, já neznat Holmese, tak bych si taky myslel, že chce skočit dolů... Zatímco Sherlock se stále rozhlížel, tak mně hlavou běhaly titulky novin:

'Zkrachovalí detektiv a jeho spolubydlící dnes způsobili infarkt kolemjdoucím na Karlově mostě!' nebo třeba: 'Detektiv vyřešil záhadu lidstva: Pod mostem teče voda.'

Tyto bulvární články se mi z hlavy podařilo vyhnat, jakmile jsem zaslechl žblunknutí a mně došlo, že Sherlock vážně skočil z mostu! Když mi to došlo, tak jsem se donutil vylézt nahoru, abych viděl, kam se poděl. Musím uznat, že s mojí výškou to byl neuvěřitelný úkol, ale nakonec se mi podařil! Postával jsem tam několik minut a stále po Sherlockovi nebylo ani stopy. Dokonce na hladině nebyly ani žádné bubliny. Chystal jsem se vytáhnout telefon a zavolat záchranku, bohužel mě někdo zezadu popadl a stáhl dolů. Ukázalo se, že to byli dva policajti, kteří na mě nekoukali dvakrát nadšeně.
"Můžete mi říct, co tam proboha děláte?!" zeptal se vyšší, hnědovlasý policajt. Když si všiml mého nechápavého výrazu, tak se pouze otočil na svého kolegu (o něco vyššího, zrzavého muže) a zatímco mi držel za ruku, tak se vydal i s druhým mužem pryč. Upřímně jsem tušil, že tohle pro mě asi neskončí dobře, ovšem pokud bych jim měl vysvětlovat, proč jsem stál na hraně mostu, tak vysvětlení, že jsem čekal na samotného Sherlocka Holmese, který se vrhl do hlubin pro makrelu, by asi nebyla nejmoudřejší výmluva.

Po mém výstupu na mostě, následovaném výletem v autě, který byl zakončen usazením ve výslechové místnosti, jsem nebyl zrovna v nejlepší náladě. Upřímně... Nemůžete mi to zazlívat. Na důkaz České pohostinnosti mi ještě svítili lampičkou do ksichtu, bohužel, i přes tyto drastické metody, jsem ze sebe nebyl schopen vydat ani hlásku. Ne, že by mi ta lampička vyváděla tak moc z míry, ale spíše kvůli tomu, že jsem muži naproti mně nerozuměl ani slovo. Šedovlasý, skoro holohlavý policista s bujným knírem, který byl bujnější než jeho vlasy, na mě zmoženě koukal, neschopen ze mě dostat ani slovo. Upřímně jsem ani nechápal, proč mě drží u výslechu, když tu jsou určitě mnohem horší zločinci, než je má maličkost! Zrovna, když se mi chystal položit další otázku, ze svého doopravdy velkého repertoáru, tak se ozvalo zaklepání.
"Dále." zavrčel policista a promnul si spánky. Dovnitř vešel druhý policajt, který se až moc nápadně podobal makrele z Karlova mostu. Bohužel, Sherlock neřekl vůbec nic, zavřel za sebou dveře a pouze se postavil k jedné ze stěn a tam zůstal. Takže muž naproti mně se dal zase do mého výslechu, než mi poslal ven se slovy: "Najděte si psychologa." a pokynul druhému policajtovi (aka makrele), aby mi vyprovodil ven.

Chvíli jsme šli po ulici vedle sebe a ani na sebe nepohlédli, než mi Sherlock popadl za ruku a zatáhl do nejbližší uličky.
"Můžeš mi vysvětlit, co si tam dělal?" zeptal se Sherlock, zatímco jsem osvobodil ruku z jeho sevření.
"To mi řekni ty!" zkřížil jsem si ruce přes hruď a změřil si ho pohledem. "Kam si se vůbec poděl z toho mostu?!" Holmes chvíli mlčel.
"Dostal jsem se do stok." řekl po chvíli a než jsem stihl cokoliv říct, tak pokračoval. "Tohle oblečení mám na sobě, jelikož mé momentálně nevoní nejvábněji, navíc tebe někam odvedli, tak jsem potřeboval nějaký převlek." Je doopravdy zvláštní, že jim zrovna takhle vyhlížející policista nepřišel zvláštní... Ale tomu se dá říkat Holmesovské štěstí. Sherlock se znova rozhlédl a já se modlil, aby si nevyhlédl Orloj a neskočil z něj ve snaze si zahrát na Google Mapy, i když by mě to už vůbec nepřekvapovalo. Shrlock se rychlím krokem vydal uličkou dál a já jej následoval, i když s mými hobitími nožkami to byl složitý úkol.
"Johne, kde se stalo to v novinách?" zeptal se, aniž by zpomalil.
"To... Znásilnění? Psali o nějakém metru, tak asi tam." Sherlock přidal do kroku a já se s sním snažil udržet tempo, i když je nutno podotknout, že oproti Holmesovi, jsem jako Bilbo vedle Šmaka...

Po pár minutách jsme zřejmě dorazili do cíle, jelikož Sherlock se zastavil, a i přes jeho převlek, se rozhlížel po okolí, ve snaze najít nějaký vedlejší vstup do metra. Zastavil jsem vedle něj a očekával, co se bude dít. Během mého nepřítomného pozorování okolí se k nám přibelhala postarší žena, navlečena v něčem, co pravděpodobně kdysi žilo vlastním životem, zatímco na Sherlocka spustila jistou ódu, při který div neuronila nějakou slzičku. Bohužel jsem jí nerozuměl ani slovo. Kompletně jsem začal vnímat, až když mě k ním Sherlock postrčil se slovy: "Tady můj kolega Vám pomůže."
Jakmile jí nasměroval ke mně, tak odstartovala taková smršť věcí, kterým jsem nerozuměl, že se mi z toho zamotala hlava. Ta žena zněla jak chipmunk, který si přiskřípl kulky ve svěráku, zatímco si píchl crack. Když jsem se jakž takž vzpamatoval z počátečního šoku a rozluštil, že tato, již na pohled, mile vypadající dáma mluvila něco o kočce (snad je to to umňoukané stvoření a já ze sebe neudělal idiota), tak jsem se pokusil sesmolit něco, co by jí mohlo uklidnit. Aspoň částečně.
"J-jas-ně, ma'am. Don't wo- ehmm..." chvilkově jsem se zarazil, zatímco žena ve vzduchu zalomila rukami.
"Panenko marjá! Oni mi ještě pro mého Kulíška dají amerikána! Kam jsem to dopracovala!" zaskučela a já jí podal papírek s číslem (Bylo na Andersona, ale to snad nikomu nevadí... -JW.). "To zapomeňte, já nikam volat nebudu!" náležitě si dupla. "JÁ potřebuji pomoct. OKAMŽITĚ!" zahlédl jsem, jak se Sherlock pomalu s úšklebkem vydal pryč.
"C-call t-" žena mi opět skočila do řeči. Upřímně jsem si ani nebyl jist, zda umí anglicky.
"Žádné: 'Call me maybe', zlatej! Má kočka spapinkala mýdlo a já od Vás žádám pomoc!" Já na ní chvíli, neschopen slova, zíral a nechápal, proč ta žena koukala, jak na pokraji psychického zhroucení. V kapse mi zavibroval telefon, za což jsem byl neskutečně rád, jelikož jsem aspoň nemusel poslouchat tuto ženu.

Kde vězíš? -SH

Kočka, té milé dámy, co jsi ke mně poslal, něco sežrala a podepisovat se mi nemusíš. Já vidím, kdo mi píše!

"Ten policista tvrdil, že mi pomůžete!" zaprotestovala nahlas žena a já se radši soustředil na displej mobilu.

Sežrala mýdlo. Teď z ní jdou bublinky, ale pohni si! Něco takového jsem jaktěživ neviděl. -SH (Mám podezření, že české metro je zážitek pro každého -Wynri)

Tak sis tu ženskou měl vyřídit sám!

Okolo nás prošla žena a v ruce nesla něco s nápisem: "TECHNICKÉ ŘEDIDLO". Já na to jedním prstem ukázal a žena na mě koukal, jak kdybych se dopustil hlavního hříchu lidstva.

Je to úplně stejné jako člověk, jen chodí po čtyřech. -SH

...To snad nemyslíš vážně, Sherlocku...

"Vy VRAHU! To mého Kulíška zabije a nevyléčí!" zaječela žena z plných plic a mně došlo, že jako doktor jsem zřejmě v předepisování léku selhal. "Asi jí dám jen projímadlo..." dodala po chvíli tiše a mně z jejího výrazu došlo, že zřejmě dostala nějaký spásný nápad, jelikož se beze slova rozběhla pryč a já pouze za ní nechápavě zíral, zatímco mi přišla další zpráva. Ještě než jsem si jí přečetl, všiml jsem si, že se ke mně pomalu blížili další dva strážníci s vážnými výrazy na obličejích.

Už ta baba odešla? -SH

Jo, ale asi jsem řekl něco, co jsem neměl, jelikož... Ten řev, přilákal policisty. Asi...

Stále mám uniformu, sice už zapáchá, ale i tak poslouží. -SH

Ještě než ke mně stihli dorazit, tak se všichni v okolí chytli za nosy a nebo se rychle vzdálili. Já po chvíli též ucítil sladkokyselou, nasmrádlou vůni hnijících odpadků. Ani jsem se nemusel dvakrát namáhat, abych zjistil, že vedle mě stojí Sherlock.
"Bože, kde jsi byl?! To je příšerný smrad!" zavrčel jeden z policajtů. Namakaná, plešatá gorila se slunečními brýlemi na nose.
"Vy taky nevoníte po fialkách..." odbil ho Sherlock, zatímco mně přišla další sms, na kterou jsem vděčně pohlédl, jelikož té české hapmatilce nerozumím ani slovo. Sherlock zatím vedl debatu s policisty v tom něčem, o čem pochybuji, že je vůbec řeč. "Řeší se tady případ a nestojím o to, aby se mi tady motali další lidi."

Vypadni odtud. -SH

Co nejrychleji. -SH

Upřímně... Zrovna tohle mi v tu chvíli nemusel psát dvakrát. Okamžitě jsem se otočil na podpatku a dal se na hrdinný útěk, zatímco jsem za sebou slyšel protesty policistů. To jsem poznal a ani jsem jim nemusel rozumět, co říkali. Přišla mi další zpráva, kterou jsem já ignoroval a běžel jednou jedinou cestou. A to směr: 'BYT'. Po nějakém bloudění (ani jsem netušil, v jaké části města jsem to byl), jsem se doopravdy ocitl před dveřmi, které vedli do mého a Sherlockovo bytu. Jakmile jsem vběhl dovnitř, tak jsem se svalil na gauč a aktivoval svojí schopnost: Jsem-jen-deka-na-gauči-nevšímejte si mě. Pamatujete si, jak jsem si stěžoval, že Sherlock vůbec nevytáhne paty ven ? Doufám, že teď už zůstane pouze vevnitř a nikam nepoleze!

Bohužel, druhý den mi utvrdil o tom, že ani uvnitř není bezpečno a to především díky našim sousedkám...

Tááákže, co říkáte na první část? Je zde něco, co bychom měly změnit, nebo kompletně vynechat? Třeba ty jisté skoky v jazycích? Přiznáváme, že ty jsou lehce... Matoucí, ale pochybujeme, že by se doma Sherlock bavil s Johnem v češtině, tak snad Vám došlo, kdy je jak co mluveno. V budoucnu tenhle háček musíme ještě pořešit, ale prozatím to bude strašit takhle, tak snad nevadí... -WJ.