Nejraději bych své trápení vykřičel do světa. Ale nemůžu. Nejde to. Slova pro mě nic neznamenají, když je nemůže slyšet ona.

Nevím, jestli bez ní můžu žít. Vždyť já s tou „obětí střelby" sdílel vše. Pocity, sny i dech.

Bývali jsme si tak blízko. Teď nás dělí dálka, proti které se nedá bojovat. Každým dnem slábnu, ale dokud budu dýchat, tak ve svém snažení nepovolím.

Přivedu ji zpět.

Proč ona a ne já?