20. 3.
Snažím se, ale nedokážu všemu čelit sám. Cítím, jak se uvnitř mě rozrůstá něco, co ke mně nikdy nepatřilo. Nicota. Každým dnem sílí a prorůstá si cestu jako kořeny té nejvytrvalejší rostliny.
Necítím se prázdný, přesto mi něco chybí. Jen to nedokážu pojmenovat. Jako by ze mě pomalu vyprchával život a nechával za sebou jen prázdnou skořápku, která kdysi bývala mnou.
Dvě srdce se stala jedním, ale pokud jedna jeho část spí, druhá nemůže bdít věčně.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro