Zvláštní, ani nevím, proč tenhle deník pořád píši, asi jsem si na něj zvykl. Jeho listy nesou můj příběh. Náš příběh. Slova se vpíjí do stránek a činí nás nesmrtelnými. Možná proto lidé tak rádi píší. Získávají jistotu, že za sebou nechají odkaz. Že na ně svět nezapomene.

Mám u sebe nového společníka. Našel jsem ho na ulici. Je to pes, labrador, a pojmenoval jsem ho Pes. Nikdy jsem nebyl moc kreativní. Chtěl bych ho někdy vzít za Růženkou, určitě by si rozuměli.