Dny plynuly a pomalu se začal blížit můj návrat do civilizace. Cítil jsem to v kostech.

„Sestři?"

„Ano, pane Beaulieu?"

„Proč mě za celou dobu tady nikdo nenavštívil?"

„Prý jste své ženě pověděl, že v případě, že budete v nemocnici, vás nemá za žádnou cenu navštěvovat. Ona ani nikdo jiný."

Zastyděl jsem se. Byla to pravda. Mé staré já nechtělo, aby ho kdokoliv viděl v neúplném stavu.
Podle mého nového já jsem byl tehdy v neúplném stavu neustále.
Teprve teď jsem byl zcela v pořádku.

Už jsem se nemohl dočkat, až všem blízkým předvedu svou současnou osobnost.

Těšte se, přátelé! Nový Pierre Beaulieu je tu!

_____

Zítra poslední část 🐣🙈