Smrt.
Jen čtyři písmena, a kolik dokáží v člověku probudit emocí!

Tedy.
Jen v tom živém. Mrtvého bychom nejspíš už neprobudili.

Každého z nás to čeká. Někteří jsou smíření, jiní se bojí. Další na to raději nemyslí, ale najdou se i tací, co jsou smrtí fascinováni.

Už v mladém věku si v okolí hledají hřbitovy, na nich si rezervují místa, vybírají rakve, píšou závěti a sestavují hudbu, která jim bude hrát na  smutečním obřadu.

Řekl bych, že až taková posedlost smrtí není zrovna zdravá. Pravda je však taková, že kostlivci s kosou v ruce neuteče nikdo z nás. Ani já to nedokázal.

Pohodlně se usaďte, a pojďte si nyní přečíst můj příběh. Příběh o tom, jak jsem zemřel.