Ten den má žena opět pekla. Rozhodl jsem se, že až svůj výtvor vyndá a ponese ven z bytu, budu ji sledovat.

Rád bych zjistil, s jakým jedlíkem mě to podvádí. Teď už s ním nicméně může být zcela svobodně a bez zatajování. Já už jí zabránit nemohu.

Ne, že bych se o to snažil, když jsem ještě žil.
Jen jsem ji podezříval a byl k ní nepříjemný, když s těmi koláči a sladkostmi chodila ven.
Nikdy jsem jí pořádně nevysvětlil, co mi na tom vadí, a ani si o tom s ní nepromluvil.

Přišlo mi to zbytečné. Myslel jsem, že jí to dojde. Řekl bych, že jsem tehdy ale spíš nemyslel.