Proplouval jsem ulicí těsně za svou ženou. S pekáčem svých vyhlášených buchet si to vykračovala k centru města.

Šokovalo mě to. To se s tím idiotem schází takto veřejně? Kdo všechno o tom ví? Tuší to i syn? A kolik lidí se mi denně vysmívá za zády?

Manželka šla ulicí dál. Poté zabočila za roh a vyšla z ní. Najednou se před námi zjevila obrovská tržnice.

Pocit nedůvěry jsem cítil ještě tehdy, kdy procházela mezi jednotlivými stánky a zdravila prodávající.

Když se ale zastavila u jednoho prázdného menšího stánku, a začala na něj rozkládat své sladké pečivo, došlo mi, že jediným jejím proradným mužem v životě jsem byl já sám.