Od pohřbu utekl týden, a má žena se konečně odvážila vstoupit do ateliéru. Celý natěšený jsem čekal, že srovná ty obrazy a rámy, ale ona si jen sedla na zem a zarmouceně hleděla na bílou zeď před sebou.

Litoval jsem, že nemohu uchopit štětec a napsat na tu zeď, aby ten nepořádek konečně uklidila.

Snažil jsem se myslet na něco jiného, než na malování, a došel jsem k závěru, že jsem toho moc jiného za celý život nezkusil ani nestihl.
Na ničem jiném mi prakticky nezáleželo.
Sice jsem teď měl spoustu času, ale ten jsem už nemohl využít na to, abych to napravil.

V některých situacích se druhá šance zkrátka nedostává.