•Hailee, 15 let•

Bylo krátce po půlnoci, Hailee stále nespala a ani nemohla usnout. Zítra ji ve dvě hodiny odpoledne, stejně jako před pěti lety, čekala skupinová terapie. Maya ani Benjamin už tam dávno nechodili a jejich místa obsadili nějací dva kluci jménem Joeyi a Dennis. Joeyi byl takové neposedné štěně, dělal samé vylomeniny a co bylo ilegální... Ano, to bylo jeho. Dennis byl o něco klidnější, ale i tak byl s Joeyim nerozlučná dvojka. Byla to dvojka delikventů co jim byla nařízena terapie "aby se polepšili", ale nalijme si sklenku čistého vína, oni se nejspíš nepolepší.
Jediné co ji těšilo byla oslava šestnáctých narozenin Benjamina, která ji čekala hned po terapii s partičkou neznámých lidí a panem Riderem.

Její matka nebývala tak často doma jako to bývalo předchozí roky a moc se o Hailee nezajímala, čas od času za nimi jezdila teta Jane a to byly dny, kdy viděla svou matku doma v poměrně dobré náladě. Byli to dny, kdy v lednici nebylo zkažené jídlo a bylo všeho dost. Když teta odjela bylo to zase stejné, nákup byl jednou za pár dní a tak Hailee raději nakupovala sama. A když jí zbylo na krabičku cigaret, jež kupovala pod záminkou 'že je nese mamce',  byl to ještě lepší den. Každý den po škole si zapálili společně s Benem a Mayou u řeky poblíž školy, občas s nimi chodili i jiní spolužáci, ale nikdy jejich skupinka nepřekročila počet sedmi lidí. Nijak se mezi sebou nebavili, ale kdo měl novou, plnou krabičku existovalo nepsané pravidlo, že se musí podělit  ( samozřejmě ji dotyčný dal tomu kdo si o ni řekl ). To samé platilo se zapalovačem - komu došel, někdo jiný se musel nabídnout. Tento kouřový dýchánek se odehrával většinou mezi třetí až čtvrtou odpolední, pokud ale měli více hodin pořádala se 'cigaretka o páté'.

O několik hodin později se Hailee otráveně vezla městskou veřejnou dopravou, co chvíli do ní žduchal menší klučina co se příliš hlasitě a nevhodně bavil se svým kamarádem. Vždy když do ní vrazil potlačovala chuť mu vyhubovat, místo toho zatínala pěsti až ji bělaly klouby a zhluboka dýchala. Černovláska si úlevně vydechla díky faktu, že se blížila zastávka, na níž vystupovala. Sice musela pak jít pěkný kus cesty do Socky, ale po terapii ji čekala odměna v podobě oslavy s kamarády. Socka, byl slangový výraz, jenž označoval Dům společenského sdružení kde se kromě skupinových terapií pořádaly i taneční kurzy popřípadě jiné společenské akce. Autobus zastavil u značky zastávky a Hailee se konečně nadechla čerstvého vzduchu, ale ten hned přebila cigaretovým kouřem, který se vznášel od jejích úst, šla pomalu a do Socky dorazila pár minut před zahájením, zápach cigaret zahnala parfémem a několika mentolovými žvýkačkami. Jen co dorazila do místnosti, kde již čekal pan Rider, který za ty roky také nevypadal tak zapálen do své práce jako když ho Hailee viděla poprvé, ji hned napomenul ať si to žvýkání pro příště odpustí. S přibývajícími minutami přibývali i lidi a místnost se postupně zaplnila do požadovaného počtu. Hailee vzdorně měla ruce založené na hrudi, dívala se nespokojeně do země a u toho žvýkala. Tento přístup se psychologovi ani v nejmenším nelíbil tak jí poslal onu žvýkačku vyhodit, černovláska si neodpustila protočení očí a neochotně se zvedla ze židle. „Tak, dneska bychom se mohli dostat k tomu proč tady jsme a jak se chceme dostat k vysněnému výsledku," začal svým proslovem a Hailee se uchechtla „Že jsem nečekala něco nového. Říkáte to samé pořád dokola, jaký to má smysl ?" vmetla mu drze do tváře „Hailee-" povzdechl si, ale zase ho přerušila „Neříkejte mi tímhle jménem." řekla s úšklebkem na rtech a nikdo z přihlížejících do toho nezasahoval. Ani Joeyi, ani Dennis, kteří se takhle dohadovali skoro každé sezení. „Tak jak ti mám říkat ?" pan Rider se snažil zachovat chladnou hlavu a popřípadě navrhnout kompromis, jež by vyhovoval oběma „Co třeba... Harvey ?" zamyslela se a plácla první jméno co jí přišlo na jazyk „Harvey, to je přece klučičí jméno." namítl a ona se pousmála. Harvey... To fakt dobře zní. „A ? Je to přeci hezký jméno, nemyslíte ?" drze se ušklíbla a to pana Ridera znervóznilo. Proč po něm žádala chlapecké oslovení ?

Další půlhodinu si jí už nevšímal a zajímal se o menší děti co tam byli z banálních důvodů. Hailee se před třetí hodinou odpolední zvedla a odešla v půlce sezení, pan Rider ji nechal a rozhodl se jí neřešit. Její matka zase nebyla doma, takže pokud psycholog neposlal zprávu neměla problém, že přišla brzo domů. Sbalila si věci na přespání a mohla vyrazit za Mayou, výhodou bylo, že bydleli jen několik ulic od sebe, nevýhodou zase, že mohla narazit na matku ve stavu, ve kterém si nepřála být viděna. Přezka ucha sportovní tašky se jí pomalu vrývala do ramena a Hailee se blížila k domu, v němž bydlela Maya. Přesně dvakrát zazvonila a za pár sekund se otevřely masivní zelené dveře vsazené do šedých stěn „Hai!" Maya nadšeně vykřikla a vzápětí svoji černovlasou kamarádku pevně objala „Ráda tě vidím," decentně se usmála a vkročila do domu ve starším stylu s prvky moderny „Máme tam být na šest takže máme spousty pro sebe holka!" její elán jí vždy Hailee záviděla, takhle optimisticky naladěná byla Maya v drtivé většině situací, hned zatáhla Hailee do koupelny kde si společně povídaly, blbly a Maya se líčila. Po všech rituálech, které vedly před všemi výlety za zábavou se snědší dívka šla převléct, Hailee na ni čekala v předsíni se věcmi, na které nesměly zapomenout. Po pár minutách koukání na rodinnou fotografii v černém rámečku visící na stěně, Maya sešla z horního patra, Hailee na tváři hrál jemný úsměv a tváře měla lehce narůžovělé „Vypadáš skvěle." pochválila její výběr oblečení a druhá dívka se zářivě usmála „Jdem ?" zeptala se na dávno zodpovězenou otázku a už vycházely ze dveří.

Ani jedna neměla tušení co se toho večera stane, ale takový je život. Nikdy nevíte co se stane. Ať to bude den, pár hodin, pár minut v některých momentech ani nevíte co se stane následující vteřinách. Dny si nevyberete jako časopis v trafice na rohu ulice, dny přijdou, přijdou vzpomínky.

Oslava Benjaminových narozenin se nijak nelišila od jiných večírků, byla zde hromada přiopilých lidí a hektolitry alkoholu. I přesto, že dívky dorazily včas, svého kamaráda našly až po minutách hledání a již v podnapilém stavu „Kdyby tě viděla tvá matka Benjamine... By nebyla dvakrát nadšená." řekla mu Maya a oslovovaný se jen ušklíbl „Řekla by, „TY JSI ALE ULIČNÍK BENJAMINE WATERSI JUNIORE."  dík no, to potřebuju slyšet." odpověděl celkem střízlivě až se tomu Hailee divila. Takovou legraci zažívali neustále. Mayin smích, Benjiho vtípky a Haileen přiblblý úsměv a cigarety - to tvořilo naši ikonickou trojici. „Jdu na cígo, jdete se mnou ?" zeptala se Hailee i když odpověď byla jasná. Vyšli na zahradu, nechali všechen hluk za sebou a tiše vykuřovali. „Příští rok tady chci jen vás dvě." prolomil ticho Benji a típl cigaretu „No dobře, když jsme u toho, každej tady složíme slib. Každej jakej chce, ale musí ho dodržet a nikdy neporušit, jasný ?" Mayina láhev rumu se dnem zase obrátila vzhůru a chlapec s dívkou přikývli „Až budu stará, nudná rašple nebudu svoje vnoučata mučit historkami z mládí, no pokud je ty malé smrady nebudou zajímat." znova se napila a široce se na oba usmála „Přísahám se už nebudu chovat jak debil." odpřísáhl Benji a Hailee se musela zasmát „Hodně štěstí... Teď já, já Hailee Smith se tady slavnostně zříkám růžový." Hailee se musela smát - nemohla jejich sliby dneska brát vážně, oba se začali dostávat do té správné slavící nálady a co se stane dneska nijak neovlivní jejich životy. Upřímně řečeno... Nebyla daleko od pravdy, až na její slib se ostatní sliby porušily.