CHAPTER XXXV
AVENGERS ASSEMBLE

RAVEN SE PODÍVALA NA SVOU SKUPINKU VDOV. Žádná z nich nic neřekla, jen Zlatka jemně přikývla, jako kdyby ji vyzývala, ať jde. Ale než se nadála, Tian k ní šla a rukou vklouzla do té Raven.

„Jdu s tebou," řekla jí sebevědomě.

„Ani náhodou," zamítla ji hned Raven, „bude to nebezpečný a nechci vás ohrozit víc než je třeba."

Tian se na ni jen ušklíbla, „celý svůj život jsem strávila v Rudé komnatě a teď, když mám konečně šanci na pořádný dobrodružství, tak mi to nezkazíš, je ti to jasný, Rav?"

Rav byla přezdívka, která se příliš neujala a používala ji jen Tia.

Zrzka nad ní jen zavrtěla hlavou, ale svolila. Obě dvě se podívaly i na Zlatku, ale ta také zavrtěla hlavou. RJ si jemně povzdechla a jen se smutně na Zlatu usmála, než za mužem s pláštěm vkročily s Tian za ruku do portálu.

Než se nadála, už nebyla u svých kamarádek, ale na zcela novém místě. Všude byl oheň, všude byly velké kusy budov, takže z toho usoudila, že tu něco vybombardovali. A když si všimla velkého loga Avengers, tak cítila, že jí srdce pár úderů dozajista vynechalo. Ihned se rozhlédla okolo, aby viděla, jestli někoho nepozná.

A v očích se jí téměř okamžitě objevily slzy. Přímo před ní skrz stejný portál prošel její táta. Když se tak dívala, všude se objevovaly ony stejné portály, kterým prošla i ona. A muž, který ji sem přivedl nyní přistál se svým pláštěm a zvláštními mini portálky na rukách, hned vedle Thora a nějaké tmavovlasé ženy, která ve svých rukách pevně svírala meč.

Tian se pustila její ruky a jemně od ní poodstoupila, aby vytáhla své zbraně a plnými doušky nasávala atmosféru.

Nedaleko nich se snesla i Wanda a jen po očku na RJ hodila malý úsměv.

Raven nemohla věřit vlastním očím. Byli tu všichni, od Bruce, Thora až k Ant Manovi a tátovi a... Stevovi, Clintovi a Tonym? Teď viděla všechno, jen...jen jedna osoba tu scházela.

Máma.

Kde je?

„HEEEEJ!" ozvalo se jí u ucha a hned vedle ní slyšela dopadnout na zem tělo. Byl to Spiderman-Man, nyní bez masky. Rozpačitě se zvedl z kleku a zamával na ni, ač stáli hned u sebe. Tian se jen tiše zasmála.

RJ se jen pobaveně uchechtla a bez přemýšlení ho objala. V hlavě stále měla tu příšernou vizi, takže cítila otravnou potřebu ho nyní chránit.

Teď když neměl na sobě masku, si ho Raven mohla pořádně prohlídnout, měl hnědé oči a tmavé čokoládové oči, ve kterých by se velice snadno ztratila. Byl opravdu mladý a opravdu to byl její vrstevník.

„To-to je milý," vydal ze sebe překvapeně, „vzhledem k tomu, že ses mě ještě před pár měsíci pokoušela zabít!" dodal trochu pobouřeně a odtáhnul se od ní.

„Nepokoušela jsem se tě zabít, pavoučku. Nebuď tak citlivej, nic se ti přece nestalo."

Už už se nadechoval k odpovědi, ale rozmyslel si to a raději na ni hodil rádoby vražedný pohled. Okolo se schylovalo k bitvě, ale Raven to bylo jedno, po roce naprostého utrpení byla ráda za nějakou milou tvář a rozhovor.

„Myslím, že jsme se oficiálně nepředstavili," poznamenala a podala mu formálně ruku. „Jsem Raven. Raven Jean Romanovová."

„Romanovová? Jako-"

„-jo, přesně tak," skočila mu do řeči a letmo se podívala, jestli někde neuvidí onu povědomou zrzku. Ale nic, nikde.

„Peter. Parker," vykoktal ze sebe a její ruku stisknul. Byl rudý až za ušima, což si RJ užívala. Měla v oblibě lidi uvádět do rozpaků, zvlášť mladé nevinné chlapce.

Nad nimi prosvištěl kus budovy a když se podívali nahoru, z trosek budovy se vynořil Ant Man s nataženou dlaní, odkud seskočil Bruce a vedle letěl Rhodey s...mývalem? Teď ji opravdu už nic nemohlo překvapit.

„Co si myslíš, že se stane?" zeptal se jí Peter a nervózně se rozhlédl po okolí. Bylo tu tolik hrdinů a pak tu byli oni dva, teenageři, kteří se chystali do boje za celou jejich planetu.

„Nevím, ale mám z toho strach," přiznala se Raven a koukala se, kdo všechno tu je, koho zná a koho ne. Byla tu spousta kouzelníků, ásgarďanů a dokonce i wakanďanů. Byly tu Avengers, Strážci galaxie, valkýry, zkrátka od každého něco. Bylo tu hrozně moc osob a tvorů proti...

Raven se ten den už asi podesáté málem na místě pozvracela. Byl to Thanos. A v tom obrovském davu lidí si ji i přesto dokázal najít a navázal s ní oční kontakt. Na jeho odporné fialové tváři se objevil obrovský úšklebek.

Její srdce najednou zrychlilo tep. On to ví, on to ví.

Bála se. Ruku, kterou stále svírala s Peterem Parkerem pevně stiskla, až v ní ztratila cit a bála se, že mu zlámala kosti v těle. Ale on to ignoroval a jen jí konejšivě přejel palcem přes klouby prstů. Viděl, jak se na ni Thanos podíval, ale na nic se neptal. Jen tam stál a mlčky jí dával emocionální podporu.

Bojové pokřiky ustaly a po bojišti se rozlehlo hrobové ticho.

Najednou odněkud přiletěl Mjölnir, rovnou do Stevovi natažené ruky. Steve jej zachytil a přitom se vražedně podíval na Thanose před sebou.

„Avengers..."

Všichni poslouchali a napjali se. RJ v duchu zanadávala, protože poznala, že budou muset běžet a ona běh ze srdce nenávidí. S Parkerem se stále drželi za ruce i když si musel na sebe nasadit masku. Bylo to opravdu milé a Raven se na tváři vytvořil lehký ruměnec. Tohle bylo něco zcela úplně jiného, než kdy zažila s některým z jiných chlapců nebo děvčat.

Ticho pokračovalo, všichni čekali, až Steve dokončí svou větu. Tahle jeho slova byla víc než kdy mohl být nějaký jiný proslov.

„...do boje."

a než se vydáme do Wandavision, tak nás čeká ještě šest kapitol🤭👀

- Kolinda -