CHAPTER III
WAITING FOR A MIRACLE

SKUPINA SPOLU NECELÝ PŮLROK CESTOVALA NAPŘÍČ STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPOU, JAK SE SNAŽILI SCHOVAT RUDOU KOMNATOU. Nejvíc se jim zalíbilo u dvou států ve Střední Evropě, u Česka a Slovenska, tam se mezi nimi nacházel malinký státeček jménem Sokovie. Pro ně bylo dobré, že se tu užívala jak azbuka (kterou používala hlavně RJ), tak i latinka pro Wandu a Pietra.

Společně šli ulicemi Sokovie na jeden z protestů proti Tonymu Starkovi. Byly to už dva týdny, co zde žili a přestože neměli domov, nežilo se jim nejhůř. Několikrát se vloupali do prázdných domů, aby měli kde spát a také kradli, aby měli co jíst. Jak Raven Jean kráčela, pořád slyšela ve své hlavě hlasy. Pokusila se je ignorovat, jak nejlépe mohla, ale nebylo to moc platné.

„Pietro, pokud budeš krást dál, budeš zastřelen," varovala Wanda svého bratra, čímž brunetku vytrhla jejích myšlenek. Pietro jen obrátil oči v sloup.

„Dělám to pro nás všechny. Chceš snad hladovět?" opáčil a srovnal s ní krok. Raven odvrátila pohled od dvojčat na nějakou osobu. Cítila, že ji pozoruje, jen nevěděla proč. Co ji děsilo víc, než to, že ji nejspíš pozoruje nějaký úchyl, bylo to, že mu nedokázala ani nahlédnout do mysli, jak mnohokrát dělala.

Uvědomila si, že stojí na jednom místě, až když do ní nějaká žena strčila a obsah její tašky se vysypal na zem.

Raven se rychle vzpamatovala a začala ženě pomáhat se sbíráním věcí. Poté se jí ještě anglicky omlouvala, protože si nebyla jistá, jestli je ze Sokovie. Černovlasá žena se na ni usmála a poděkovala.

„Raven? Co se děje?" oslovil ji Pietro, když žena odešla. Jmenovaná se za ní ještě chvíli dívala, protože měla zvláštní pocit, že ji zná.

„Nic," zamumlala a pokračovala v chůzi. „Vůbec nic."

Dvojčata se rozhodla to ignorovat, takže společně došli za roh, ale zastavili se, když narazili na neznámé muže.

„Pamatuji si tě na jednom z protestů," pronesl jeden z nich a sjel brunetku pohledem. Pietro se postavil před dívky a podíval se na muže: „Kdo k sakru jste?"

„Jsem Baron Strucker," představil se. RJ přimhouřila očima a mírně naklonila hlavu, když si ho prohlížela.

„Na vás dva si také vzpomínám z nepokojů, které zorganizovala HYDRA," dodal, když se podíval na dvojčata.

„HYDRA?" zopakovala po něm vyděšeně RJ a on přikývl. Ne, ne, ne.

„Pokud se přidáte k HYDRA, jako tihle další dobrovolníci." Ukázal na pár lidí za sebou: „Mohli bychom změnit svět. Zničit Tonyho Starka."

„Jak?" zajímal se Pietro.

„Uděláme na vás experimenty, abyste získali síly, které žádný člověk nemá," odpověděl mu. Wanda se podívala na Raven, ale ta nyní byla bledá jako stěna a snažila se přijít na způsoby jak co nerychleji utéct.

„Jako mají mutanti?" zeptala se Wanda se zvednutým obočím a založila si ruce na hrudi. Probodla muže před sebou pochybovačným pohledem. Jak tohle plánuje uskutečnit?

Muž, který donedávna koukal pouze na Pietra se k ní otočil a přikývl. RJ si všimla, že se směrem k ní začali dívat dva muži a nebezpečně se přibližovali.

„Pietro," oslovila Wanda svého bratra varovným tónem. Když se na ni otočil, pokračovala: „Vím, že se chceš dobrovolně přihlásit, ale je to jasná smrt."

„Vaši rodiče jsou mrtví kvůli Starkovi," připomněl jí. „Mohla by to být vaše šance, abyste je pomstili. Mohli by jste se dostat zpět k Starkovi za to, co vám udělal."

RJ se s otočila k Wandě, která přikývla.

„Hlásíme se dobrovolně," prohlásila Wanda a RJ za zády ucítila dvě pevné paže. Jen polkla, protože pochopila, že ji našli a je v pasti. „Nic nezkoušej," sykl jí muž do ucha a ona paralyzovaně přikývla.

Je v pasti.

RAVEN JEAN SEDĚLA SE ZKŘÍŽENÝMA NOHAMA NA MALÉ POSTELI V MALÉ PONURÉ CELE, ve které trávila veškerý svůj čas. Svou celu měla daleko od Wandy, nebo Pietra, jak jednou zjistila. Párkrát, když v tichosti seděla u zdi zaslechla nějaké hlasy, což ji uklidnilo. Nejednou se bála, že ji dali někam samotnou.

Dveře se se skřípáním otevřely. Raven překvapeně vzhlédla a střetla se s chladným pohledem neznámého vojáka.

„Chtějí tě," oznámil jí s přízvukem, který odhadla na sokovijský. Ruský by poznala, sama ho ještě pořád měla. Mlčky přikývla a vstala, aby ho mohla následovat.

Ještě na testech — jak tomu říkali — nebyla a bála se, jak budou probíhat. Když šla já vojákem, v mysli přemýšlela jak ty testy budou vypadat. Budou ji mučit? Bude to bolet?

To byly otázky, na které bohužel neměla odpověď, ale trestu se nevyhne. Jednou se tu za ní stavil i samotný Dreykov a řekl jí, že si svůj útěk ještě vypije. Od té doby se z cely bála vycházet a pokud opravdu nemusela, nechodila.

Šli několika chodbami a RJ se kolem sebe zvědavě rozhlížela. Takhle daleko své cely ještě nebyla. Na chvíli se zastavila, když uviděla něco, co vypadalo jako zrcadlo. V duchu se nad sebou zhrozila, když viděla jak vypadá. Její vlasy byly mastné a oblečení roztrhané, pod očima měla kruhy a byla hodně pohublá.

Voják do ní netrpělivě strčil a brunetka odvrátila pohled od svého odrazu. Poté vojáka znovu následovala.

Když dorazila ke dveřím, voják ji opustil. Dvojité dveře se najednou otevřely a RJ zahlédla Lokiho žezlo přímo uprostřed místnosti. Udělala krok vpřed a poté i několik dalších, než se dveře za ní zavřely.

Za skleněnou stěnou zahlédla pár vědců.

„Pro naše poznámky, slečno Romanovová, můžete prosím uvést své jméno a potvrdit svůj stav?" požádal ji hlas skrze mikrofon, který hlasitě praskal.

„Raven Romanovová. Dobrovolník," uvedla a pohledem visela na žezle. Dobrovolníkem opravdu nebyla, ale bylo to něco, co oni chtěli slyšet.

„Začněte s experimentem," nařídil jeden z doktorů Struckerovi, který z Raven Jean nespouštěl oči.

„Doktore, s úctou, žádný subjekt nepřežil přímý ..." Doktor svá slova nestihl doříct, protože ho jeden vědec přerušil, aby mohl mluvit s RJ. 

„Dotkněte se toho," nařídil jí lékař nařídil. Udělala, co řekl a pomalu začala kráčet dopředu.

Trochu zvedla ruku. Kámen se oddělil od žezla a letěl do středu místnosti.  Nebyla tím zmatená jen ona, ale i muži za oknem. Kámen k ní letěl pořád blíž a blíž a ona měla pocit, že ji volá. Zmateně se na kámen podívala a poté i na muže za sklem. Nakonec Raven Jean zvedla ruku, aby se ho dotkla. Kámen explodoval a modrá barva se změnila na zlatavou žlutou a oranžovou.

Odnikud se objevil silný vítr, který ji chtěl odfouknout od kamene pryč. Přivřela kvůli tomu oči a snažila se zaostřit na postavu ženy, která se k ní z kamene začala vznášela.

Když si siluetu prohlédla blíž, zjistila, že je to dívka. Jen o několik let starší než ona.

Neviděla její tvář, jenom její siluetu, měla na hlavě korunu a okolo ní vála sukně s pláštěm. Fascinovaně na ni chvíli hleděla, než zavřela oči a spadla na podlahu. Voják, lékař a vědec k ní okamžitě přiběhli. Lékař jí okamžitě zkontroloval puls.

„Je stále naživu," oznámil překvapeně a vzhlédl k ostatním.

„Dejte ji do izolace." Voják ji zvedl ze země a odnesl ji do cely, zatímco doktor a vědec spolu tiše mluvili.

- Kolinda -