CHAPTER XXIV
YELENA BELOVA

BUDAPEŠŤ BYLA NÁDHERNÁ. RJ v ní ještě nikdy nebyla, ale kdyby mohla, klidně by šla na nějakou prohlídku nebo by se tu i zdržela. Teď jí stačilo jen, že se mohla rozhlížet okolo. Když odcházela s Natashou z vlaku, vmísily se obě do davu a bezproblémově splynuly. Pro Raven Jean to bylo o mnoho jednodušší, protože byla prakticky neznámá a po celých státech a světě nevisela fotka s jejím obličejem, jménem a tučnou odměnou dole. Ale i přesto ohnivě zrzavé vlasy obou žen přitahovaly dost nežádoucí pozornosti.

Budapešť nebyla vůbec podobná městům v Americe. Tady to bylo o mnoho tišší a lidi nebyli takoví čumilové. Ale na druhou stranu, si Raven uvědomila, že Maďarsko se nachází až moc blízka bývalé Sokovie. Nyní se tam údajně nacházel pomník. Tony jí párkrát navrhl, že by ji tam s Wandou mohl vzít, aby se přes to přenesly, ale takové řeči nechtěla ani jedna slyšet a Tony měl štěstí že ho jedna z nich neprohodila zdí.

Bytový komplex, kam ji matka vedla byl ještě tišší. Prádlo viselo přes zábradlí a nad jejich hlavami proletělo hejno holubů. Nakonec vstoupily do jednoho z domů a otevřely rezavé dveře. Nacpaly se do výtahu, který se s hlasitým vrzáním a skřípěním rozjelo.

Místo na vraždu, problesklo hlavou RJ.

Její matka si lehce povzdechla a opřela se zády o jednu ze stěn výtahu s dalším malým povzdechem. Raven by si tak ráda přečetla, co se jí honí v hlavě, ale její mysl byla pro ni uzavřená, stejně jako mysl onoho pavoučího kluka.

Při vzpomínce na něj se malinko usmála.

Byl to první vrstevník se kterým kdy mluvila. Z myšlenek na roztomilého Spider-Mana ji vyrušil hlas její matky: „Ať se stane cokoli, prosím zůstaň za mnou a nezapojuj se do toho, jasný?"

Raven Jean nakonec přikývla a sledovala, jak Natasha vystoupila z výtahu a vydala se k jedné ze skrýší, kde měla schovanou zbraň. Podala ji RJ, aby ji podržela a pokusila se nahmatat i zbraň pro ni, ale po pár vteřinách, které se v tom tichu zdály jako věčnost to vzdala a vstala. Zbraň si vzala zpět a vydala se ke dveřím jednoho z domů.

Natasha strčila klíč do zámku bytu s číslem 406, ale než je stihla otevřít, ozval se na druhé straně tlumený ženský hlas s ruským přízvukem: „Vím, že tam jsi."

Kdo to k sakru je?

„Vím, že víš, že jsem tady," odpověděla neznámé ženě Natasha a vklouzla dovnitř. Natáhla před sebe ruce, ve kterých pevně svírala pistoli. Opatrně šla po domě a občas se podívala za sebe na RJ, která se tady taky rozhlížela. Ale zároveň ji taky kryla, což zprvu Raven Jean nechápala.

„Tak proč se plížíš, jako po minovém poli?" opáčila žena. RJ ztuhnula, protože ji z té ženy zamrazilo. Něco bylo špatně. . .

„Protože nevím, jestli ti můžu věřit," ušklíbla se Natasha i když to žena nemohla vidět. Raven se podívala zmateně na matku před sebou a snažila se pochopit, co se to děje. Znají se? Pokud ano, tak odkud?

Ženský hlas se lehce zasmál: „Legrační. Zrovna jsem chtěla říct to samé."

„Promluvíme si jako dospělé?" zeptala se Natasha, když dospěla ke dveřím, které oddělovaly kuchyni a chodbu. Jakmile tam vkročila, na druhé straně se objevila mladá blonďatá žena, která stejně jako matka RJ držela v ruce zbraň a mířila na ni.

„My jsme dospělé?" optala se sarkasticky blondýnka. Natasha se na ni ušklíbla a udělala pár kroků dopředu. Tolik kolik kroků udělala, o tolik bloncka ustoupila.

„Polož to," kývla blondýnka na zbraň v její ruce a rychle dodala: „než tě přinutím."

„Polož svou." Cestou do kuchyně žena trochu zakopla. To úšklebek Natashy pouze rozšířilo: „Dávej pozor."

Blondýnka se ironicky pousmála. Obě ženy se zastavily v kuchyni a stály blízko u sebe. Raven Jean se potichu a pomalu kradla za nimi. Zatajila přitom dech.

Každá chytla zbraň té druhé a pak si je prohodily znovu. Natasha vyrazila vpřed, zatímco blondýna ji drsně stočila na bok a pak jejím tělem praštila do trámů dveří. Nejprve na jednu stranu a pak na druhou. Raven Jean zatnula ruce v pěst a pocítila obrovské nutkání jít jí na pomoc. Být v klidu a nic nedělat? To RJ nezvládne, jestli se budou takhle brutálně mlátit. Ale Natasha si tohle kruté mlácení líbit nenechala a s podrážděným zavrčením chytila blondýnu za bradu a praštila její hlavou o skříňky. Potom ji shodila na desku stolu. Ten se pod její vahou začal prohýbat a nádobí zařinčelo.

Stále ji držela za bradu a snažila se ji zklidnit, což se jí-očividně-nevedlo moc dobře: „Zůstaň dole, zůstaň dole." V jejím hlase byla jasně slyšet zoufalost, ze které si RJ odvodila, že ženě nejspíš ublížit nechce. Ale v tom si Raven všimla pohybu, kterého její matka ne. Blondýnka vzala rukou jeden z talířů a praštila jím Natashu po hlavě. Talíř se roztříštil na spoustu malých kousků, které se rozsypaly po celé kuchyni.

„Bože můj," zavrtěla hlavou Raven Jean, neschopna se na ně dvě dívat.

Natasha chytila utěrku, kterou na ni nějak chtěla bloncka použít. Prudce s utěrkou trhla dopředu, čímž žena zavrávorala a přepadla dopředu. Obtočila jí utěrku okolo krku a chytila pod krkem. Blondýna udělala totéž a odrazila se nohama od kuchyňské linky, čímž obě dvě spadly na zem. Jenom blondýna měla to štěstí, že spadla na podlahu a nenarazila do dveří jako Natasha.

Obě se pomalu zvedly na nohy. Žena zvedne kuchyňský nůž. Natasha rychle zakroutila hlavou a natáhla ruku za sebe, aby udržela Raven Jean v pořádku. Ale ta měla odvrácenou tvář, protože se jí to nelíbilo.

Když se k nim znovu otočila, měla blondýna okolo krku závěs, Natasha zrovna tak. Každá měla nohu napřaženou před sebe, mířila na břicho té druhé a snažila se tu druhou zadusit. Ale Raven Jean nechce vidět, kdo vyhraje. Chce je od sebe odtrhnout, než se zabijí.

„Dost, vy obě!" vyštěkla podrážděně a po chvíli se zarazila. Blondýna se na ni uznale podívala a Natasha se na ni taky podívala, jen trochu překvapeně. Pak se podívaly na blondýnu a nakonec jedna na druhou. Natasha k blondýnce natáhla ruku a z posledního dechu vydechla: „Перемирие." [ příměří ]

Potom si sáhla po závěsu okolo krku a uvolnila ho. Lačně zalapala po dechu a promnula si krk. Oči měla od nedostatku kyslíku plné slz a rudé. Setřela si slzy, než si ji někdo mohl všimnout a otočila se k blondýnce. Nyní ji pozorovala s malým úsměvem na tváři: „Ты взрослый." [ tys vyrostla ]

Raven Jean se na ně zmateně podívala. Žena se na ni podívala, ale nakonec se bez zájmu zvedla ze země a vydala se pryč: „Ни хрена." [ nekecej ]

Je to přítel?

Nepřítel?

Nakonec se Natasha znovu přetočila na záda, ale tak aby měla výhled na Raven Jean. Zavřela oči a povzdechla si: „Vyhrávala jsem aspoň?" zeptala se jí žertovně, ale Raven si ji prohlížela kamenným výrazem na tváři. V hlavě jí běžely myšlenky typu, jestli si z ní střílí nebo ne.

„Děláš si srandu, že jo."

Natasha jen protočila očima a pomalu se zvedla. Pak svou dceru objala z jedné strany a pobavený výraz se změnil na starostlivý, kterým si ji prohlížela.

„Ты в порядке?" zeptala se Natasha RJ rusky, ale ona jí i přesto rozuměla. Raven Jean se lehce pousmála. Ji před chvílí tahle blondýna zadusila a ona si dělá starosti o ní? [ jsi v pořádku? ]

„Já? Samozřejmě. A ty?"

Natasha se místo odpovědi pousmála a vydala se s dcerou po boku. Blonďatá žena se na ně krátce podívala, když v tom se zastavila. Vytáhla z opasku zbraň a namířila jí na RJ. Natasha si před ní ochranitelsky stoupla, aby ji nemohla zastřelit.

„Кто она?" zeptala se žena rusky. RJ opatrně vykoukla zpoza své matky a Natashy, aby se na blondýnku podívala pozorněji. Její oči byly zeleno-modré a pozorně sledovaly každý její krok. Modré oči Raven Jean ji také ostražitě sledovaly. Potom pohled sklopila ke svým botám. Slyšela o ní v Rudé Komnatě a HYDŘE? Slyšela o jejich slavném subjektu jedenáct a plánu B? [ kdo je ona? ]

„Moje dcera," odpověděla bez váhání, „Raven."

Zelené oči blondýnky se překvapeně rozšířily, zbraň vrátila zpět za opasek. Natasha i RJ se uvolnily a RJ se na ženu před sebou stydlivě usmála.

„Ahoj," pozdravila tiše.

„Ahoj," pozdravila ji blondýnka nazpět a pousmála se. Otočila se k Natashe, Natasha mezitím stála stranou s RJ po boku. „Dcera? Ty, Nat?" pohledem těkala mezi RJ a zrzkou naproti sobě. „Jak? Kdy?"

„Před tím," tím. RJ věděla, co to je. Sterilizace, „vzali mi jí."

„TY JSI MUSELA PŘIJET DO BUDAPEŠTĚ, ŽE JO?" zeptala se Natasha Yeleny rozčíleně. Ona na ni vrhla pouze otrávený pohled, než popadla z lednice láhev a přihnula si.

„Přijela jsem sem, protože jsem si myslel, že ty ne." Yelena položila láhev na pult, ale Natasha ji ihned vzala a dlouze se napila. Ignorovala pohledy své dcery a s mírným třísknutím ji položila zpět. Yelena nad tím jen protočila očima, ale hned se otočila zpět k Natashe a hlavou kývla ke zdi: „Ale když už jsi tady, od jaké ráže je tohle?"

Raven Jean se stejně jako Natasha podívala po divných otvorech ve zdi a povytáhla obočí. Odpověď na to, ji také trochu zajímala, protože tohle nebyla žádná kulka, kterou by znala. Ne že by s nimi měla kdovíjaké zkušenosti, ale párkrát se s nimi setkala. Hlavně když jí přijely tělem.

„Ne kulky. Šípy," odpověděla jí Natasha. Yelena přikývla a znovu se napila vodky. Láhev byla už z více než poloviny prázdná, ale ani jedna z žen nebyla opilá. Dlouholetá praxe. RJ se na otvory znovu podívala a jistou podobu v tom viděla. Byl to Clint?

„Pokud jsi doufala, že bych sem nepřišla, proč jsi my poslala tohle?" zeptala se jí zrzka a z tašky vytáhla ampulky, co se podařilo Raven Jean zachránit a co jí předala, aby to nemusela táhnout v kapse. Yelena ihned láhev odložila a oči se jí šokovaně rozšířily, když zjistila, že věc o které doufala, že už neuvidí leží na stole. „Málem jsi nás obě zabila."

„Přinesly jste to zpátky sem?!" vykřikla a ignorovala její poslední poznámku. Zavrtěla hlavou, vyšla z místnosti.

„Nejsem tu, abychom se usmířily, ale chci, abys nám vysvětlila, co to je."

Yelena do místnosti znovu vstoupila a odpověděla jí: „Je to syntetický plyn." Blondýnka se natáhla a popadla batoh ze skříně, než ho položila na zem. „Plyn imunizuje mozkové neuropaty před vnější manipulací."

Raven Jean zmateně zavrtěla hlavou a zeptala se: „Možná příště normálně?" Yelena se k ní otočila a probodla ji mírně pobaveným ale zároveň podrážděným pohledem.

„это противоядие от контроля разума," odpověděla jí. [ je to protilátku na ovládnutí mysli ]

„Opravdu dospělé," poznamenala sarkasticky Natasha. Potom se vydala do jin místnosti se převléct. Stále na sobě měla tričko, když ji ten parchant hodil do vody.

„Proč to nevezmete jednomu ze svých super-vědeckých přátel? Mohou ti to vysvětlit. Možná Tony Stark?" Tomu by Raven Jean nejraději nakopala prdel. Yelena se s povytaženým obočím objevila v pokoji a kde se před chvílí objevila i Natasha.

„No," odkašlala si Natasha, aby zachránila konverzaci před trapným tichém, „momentálně spolu taky nemluvíme, takže-"

„Skvělé! Perfektní načasování!" zvolala Yelena,„kde jsou Avengers, když je člověk potřebuje?"

Raven Jean do místnosti nakoukla a zvedla ruku nad hlavu: „Tady jsou dva!"

„Nechcem tu být. Obě dvě jsme na útěku," připomněla jí Natasha. „Mohla jsi nás zabít."

„No, co jsem měla dělat?! Jste jediný superhrdinové, kterého znám!" vyštěkla Yelena. Natasha ji probodla nic neříkajícím pohledem, než se otočila k RJ, která je s rukama založenýma na hrudi pozorovala a poslouchala.

„To byl celý důvod, proč jsem vám to poslala," Odmlčela se Yelena, přemýšlející jestli má změnit téma, než se tu znova pohádají. S Natashou tomu neměla moc daleko.

„Víš, pořád jsem koukala zprávy a čekala, až uvidím Kapitána Ameriku, jak ničí Rudou Komnatu," přiznala po chvíli. Raven Jean se k ní otočila s tázavým pohledem. Proč by Kapitán Amerika měl ničit Rudou Komnatu? Pokud se nespojila s HYDROU, neměl k tomu důvod.

„Cože?" zeptala se Natasha šokovaně a otočila se k blondýnce, co pochodovala sem a tam. „Zničení Rudé Komnaty? O čem to mluvíš? Je pryč už roky. Dreykov je mrtvý!"

Zabili ho. V Budapešti ho zabily společně Natasha a Clint. Jak by mohl být naživu? „Zabili jsme ho," dodala.

„Ty tomu nevěříš, že?" ujistila se Yelena a po chvíli se její zvědavá tvář změnila v udivenou. Mírně přikývla a ušklíbla se. Přistoupila k oběma blíž: „Ty tomu fakt věříš, že jo?"

„Dreykov je mrtvý," zopakovala Natasha. Ne není. „Zničili jsme téměř celé město, než jsme k němu dostali."

Yelena pozvedla jedno obočí: „Pokud jsi si tak jistá, pak mi řekni, co se stalo. Řekni mi to přesně."

Natasha se zhluboka nadechla, „Zmanipulovali jsme bomby," začala. Yelena se zamračila: „Kdo jsme 'my'?"

„Já a Barton," odpověděla.

„Zabití Dreykova bylo posledním krokem v mém zběhnutí k SHIELDU."

„To to bylo tak jednoduché?" vyzvídala Yelena dál. Natasha po ní střelila naštvaným pohledem. „Jo, jasně, jednoduché. To bych řekla. Přestřelka s maďarskými bojovými silami a explozí pětipatrové budovy. Skrývaly jsme se deset dní, než jsme se vůbec mohli dostat z Budapeště pryč."

Natasha popadla láhev vodky, zatímco Yelena se neustále vyptávala: „A zkontrolovaly jste tělo? Potvrdily smrt?"

„Nebylo žádné tělo, které by bylo možné zkontrolovat," řekla jí chladně, protože ji ty její neustálé všetečné otázky začaly pomalu ale jistě štvát. Jenže Raven Jean věděla, že není mrtvý. A pak Yelena řeka něco, na co ani jedna z žen nebyla připravená: „Zapomínáte na Dreykovovu dceru."

Dneska ne.

Nestihla se zeptat, protože na mysl RJ zaútočily nové cizí myšlenky. Vzhlédla nahoru, přesně v chvíli kdy strop nad nimi explodoval. Yelena rychle popadla plyn, který si co nejrychleji nacpala do batohu. RJ se rychle schovala za zeď společně s Yelenou, zatímco Natasha zmizela v chodbě.

Zase utíká a zase je tu nechá. Ji to překvapuje?

Raven Jean opatrně nakoukla za roh a viděla spoustu černých vdov. Bylo jich víc, než kolik by s Natasha s Yelenou zvládly a ní. Kdyby ty ženy na chodbě byly obyčejné ženy, bez speciálního výcviku, zvládly by je jistě bez problému všechny. Ale tohle byly černé vdovy, ženy se stejným ( možná i lepším ) výcvikem. A co ona ví, třeba každou trénují jinak, nebo se trénink změnil. Vždyť Yelena bojovala stejně, ale přesto trochu jinak.

Raven se zhluboka nadechla a znovu vykoukla. Ihned k ní letěla kulka, která se letmo dotkla ramene, ale přesto to bolelo. Zlostně sykla a střetla se s Yeleny pohledem. Ta kývla hlavou do jiné místnosti. RJ přikývla, že rozumí. Vdovy, které stály na chodbě, na ně začaly bez milosti a váhání střílet, jakmile je spatřily.

Raven kolem nich v rychlosti vytvořila něco jako telekinetický štít. Když obě dvě zahnuly za roh, Yelena přepnula vypínač ve zdi. Místností se ozvalo několik výbuchů a Raven s Yelenou okamžitě vběhly do chodby a srazily všechny vdovy, které jim stály v cestě.

Přitom se málem Yelena srazila s Natashou. Natasha přirazila obě dvě ke zdi, aby na ně nemohly střílet. Tříčlenná skupina se konečně dostala do chodby budovy. Yelena nakoukla za roh a uviděla další dvě vdovy, čekající na ně tři na nádvoří. Ty dvě si všimly blondýnky a hned na ni několikrát vystřelily. Raven Jean se od ní ihned odklonila na stranu, aby na ni sklo nebo kulky nemohly doletět. Yelena rychle popadla granát z tašky a mrštila jím na ně.

Jakmile granát vybuchl, všechny ženy rychle běžely nahoru po schodech: „Kam se snažíme dostat?" zakřičela Natasha.

„Motorka! Východní strana budovy!" zakřičela Yelena a RJ jen tak tak uhnula kulce mířící na její tělo jen o pár centimetrů. Prolezly jedním z oken, než trojice pokračovala v cestě přes střechu. Vylezly na střechu a sklouzly se po ní dolů na druhou stranu. Raven cítila, jak jejím ramenem projela ostrá a náhlá bolest, kterou musela ignorovat, jestli chtěla utéct. Natasha se ohlédla přes rameno a viděla, že za nimi utíká vdova, odhodlaná je všechny poslat do hrobu.

Pokračovaly v běhu, dokud nedosáhly velkého kovového sloupu, který stál na konci střechy. Všechny tři na sloup vylezly a Yelena ho osvobodila od kovového zámku a který sloup připevňoval ke střeše.

Na velmi krátký okamžik si naivně Raven Jean myslela, že můžou utéct a ta vdova jim neublíží a oni neublíží jí, ale ona se vrhla na sloup k nim, ovšem nestihla to včas. Padala k zemi.

Yeleně se zatajil dech a rychle tvář odvrátila na stranu. Něco, ale vdovu chytilo a nedovolilo jí dál padat. Yelena vzhlédla k jediné osobě, která to mohla mít na starosti - Raven Jean. Ruku držela nataženou před sebou a snažila se ji udržet co nejdéle, ale vdova se neustále zmítala a nakonec po RJ hodila i nožem, jen aby ji pustila. Ta byla ihned stržena na stranu svou matkou.

Žena zakřičela, když její tělo dopadlo na kluzkou podlahu pod nimi. Tlustý kovový sloup se srazil s dalším domem, Yelena a Raven Jean propadly oknem, zatímco Natasha tvrdě na zem. Cítila, jak se jejím ramenem rozlévá palčivá bolest.

„Jsi v pořádku?" zeptala se jí Yelena okamžitě a natáhla k ní ruku. RJ k ní vzhlédla a chytila ji za ní. Nevěděla, jak její matka, ale ona Yeleně důvěřovala. Mlčky přikývla.

„Máma -"

„Pojď za mnou."

Rychle běžely a vynořily se zpoza rohu, kde na zemi klečela Natasha. Yelena v ruce svírala ampulku s protilátkou. Doufala, že bude moct vdovu osvobodit. I přesto měla na tváři stále chladný výraz, který věnovala jak zrzce tak i mrtvé vdově: „Teď už mi věříte?"

„Kolik dalších?" zeptala se Natasha, ignorující její otázku. Yelena se na patě otočila a odcházela, když jí odpověděla: „Ne málo."

- K0L1ND4 -