CHAPTER XII
NO TEARS LEFT TO CRY

ŽIVOT JE KRUTÝ. Raven Jean nesnáší, jak život funguje. V jejím životě nyní chybělo příliš mnoho lidí. A nyní na tento pomyslný seznam patřil i Pietro, ten pro ni byl jako bratr.

Jediné, co chtěla, bylo vyrůst a možná se stát novým hrdinou lepším než jsou Avengers, aby očistila jméno své rodiny. Sokovie byla zničena, Ultron též. Toho zničila Wanda, která mu vyrvala z těla srdce ze samého žalu nad ztrátou bratra. Vision ho poté dorazil paprskem z kamene Mysli.

Srdce za srdce. . .tak to Wanda cítila, když Ultron zabil jejího bratra. Po tom, co se stalo v Sokovii se jich dvou ujali Avengers. Zpočátku jejich pomoc odmítaly, protože jim oběma přišlo, že je pořád vnímají jako nepřítele a ty holky, které jim do mysli vložily ty děsivé noční můry. Ale nebylo tomu tak, někteří v nich viděli už i přítele.

Jako nového člena týmu oznámili pouze Wandu. RJ součástí také byla, ale to zůstalo veřejnosti utajeno, protože jí teď nedávno bylo patnáct. Nechtěli zbytečné pozdvižení, když by se zjistilo, že mají v týmu dítě a vystavují ji nebezpečí.

Jakmile dorazili na jejich základnu, oběma jim po chvíli diskuze přidělili pokoj, kam obě dívky zapadly a plně se poddaly svému smutku. RJ ve svém pokoji nejednu věc pomocí mysli rozbila. Ale to jí bylo jedno, protože stejně žádná z těch věcí nebyla její. Zdi nebyly moc tlusté, takže Raven slyšela Wandin srdcervivý pláč. Nesla to hůř—protože jak by ne. Byl to její bratr. Její jen o dvanáct minut starší dvojče!

Když Raven Jean netrávila čas u sebe v pokoji, pokoušela se se začít vycházet s ostatními Avengers, protože se rozhodla netruchlit pro něj navěky. Takhle by to jistě nechtěl. Prve trávila nejvíce času s mámou, která ji a Wandu učila pořádně anglicky a pomáhala jim se zbavit jejich přízvuku. Snažily se obnovit rodinné vztahy, být opět matkou a dcerou.

Poté se sblížila se Stevem Rogersem. Přestože mezi nimi byl velký věkový rozdíl, oba dva si skvěle rozuměli, protože je sbližovala i ztráta a bolest z odchodu jejího otce, Buckyho. Ten se snažil ji naučit ovládat její mutace, i když sám mutantem nebyl a vzal si na starosti pokračování jejího tréninku, když málem na Natashu shodila boxovací pytel.

Na její obranu, to on po ní chtěla, aby ten pytel pomocí mysli zvedla a když bude mít sílu, ho zkusit i zničit. Nebyla přece její vina, že ji vyděsil Falconův naštvaný příchod, když se na jejich základně objevil nějaký muž, který se uměl zvětšovat a zmenšovat a ten mu unikl. Svůj vztek si vybíjel na boxovacím pytli.

Když se nedíval, RJ se tiše chichotala. I když měla Sama ráda ( patřil mezi jedny z těch, co ji mezi sebe přijali téměř hned ), bavilo ji se koukat, jak se snaží zjistit, kdo onen mravenčí muž je.

Ale on, Steve a Natasha hodně často chodili na mise, aby se pokusili najít Kapitánova dávného přítele a jejího tatínka Buckyho Barnese. Podle toho, co o něm od maminky slyšela, to byl HYDROU vycvičený zabiják s kovovou rukou a rudou sovětskou hvězdou na ní ( „A taky je to tak trochu magor," řekl jí jednou Sam, když vzpomínal na události ve Washingtonu DC ) a připravili jej o vzpomínky. Raven o tom všem samozřejmě věděla, jen to nikomu neřekla.

Nejednou jí ho bylo líto, když cítila Stevovo a Natashy zklamání, když jejich mise dopadla neúspěšně.

Také se nejednou nabídla, že by mohla jít s nimi, ale oni ji vždy odpálkovali slovy: že je to moc nebezpečné a mohlo by se jí něco vážného stát. Nikoho nejspíš nezajímalo, že by možná zvládla vrátit vojákovi jeho ztracené a vymazané vzpomínky a kdyby jí hrozilo nebezpečí mohla by ho pomocí mysli odhodit pryč. A měla k tomu i osobní důvody. . .

Momentálně seděla ve svém pokoji ve velkém svetru a dívala se na televizi. Čekala až se vrátí z mise, protože ti co na ní byli, byli její nejbližší přátelé. S Wandou, která pro ni kdysi byla jako sestra se pomalu odcizovala. A to ji mrzelo, protože věděla, že se ona cítila taky sama a pro svého bratra truchlila ještě mnoho měsíců poté. Naštěstí ji dokázal utišit Vision, před kterým si RJ pořád připadala zvláštně, protože to byl zčásti Ultronův výtvor, ale po pár týdnech se ukázalo, že on je narozdíl od něj moc milý a také chytrý. Dokonce jí společně s Tonym pomáhal se doučovat, kdyby se někdy vrátila do normální školy. Díky němu chápala algebru, geometrii, fyziku ale i jazyky.

Bradu si opřela o koleno a projížděla na televizi různé filmy a seriály. Měla spoustu doporučení od Sama, ale ona místo filmů preferovala spíše seriály. Ty které jí připadaly nejvíce zajímavé měla už shlédnuté a ostatní nevypadaly tak zábavně.

Někdy se na nějaké dívala s Wandou, ale ta místo těch nových a místy i strašidelných měla radši ty staré a komediální, černobílé. Raven Jean po čase omrzely, což jí bylo líto, protože už tak s Wandou trávila pořád méně a méně času. Někdy to překousla a dívala se s ní na ty staré komedie, z části jen aby viděla jak se zase směje.

Sam, nebo Natasha s ní občas koukali na Teorii velkého třesku, protože podle Natashy to byl jeden z nejlepších seriálů a měl devět řad, tudíž se mohla na chvíli zabavit. Zapnula jednu z prvních sérií a rychle si došla do kuchyně pro čaj. V jejím pokoji byla zima, přestože byl teprve podzim. Možná za to mohla ona sama, kdyby v noci nezapomněla zavřít okno.

Prohrábla si své zrzavé vlasy, protože jí padaly do obličeje a ona se kvůli tomu málem popálila o konvici. Před pár týdny se nechala ostříhat na mikádo a každou chvíli si do vlasů vjížděla rukou, protože je milovala. Taky si nechala v doprovodu s Natashy propíchnout ucho několika piercingy, protože to viděla u ní a děsně se jí to zalíbilo. Natasha jí vlasy s oblibou jen tak z legrace ráda cuchala, čemuž se Raven pak smála.

Do pokoje zaplula s hrnkem čaje v rukách a malým iPhonem, který jí Tony dal. I když ho dostala nedávno, už tam měla velkou prasklinu táhnoucí se přes více jak polovinu obrazovky. Ale nijak jí to nevadilo, protože si byla jistá, že telefony jejích vrstevníků vypadají hůř.

Když si sedla na postel, zjistila, že byla pryč polovinu celého dílu. Nijak to neřešila a zvýšila hlasitost. Ale jakmile se ozvalo zaklepání na dveře zase to ztlumila. Jak o chvíli později zjistila, byl to Tony. Překvapeně k němu vzhlédla a na své posteli se posunula tak, aby mu udělala místo. Malinko se na něj usmála, protože ze všech ostatních s ním trávila nejméně času. Možná to bylo tím, že trávil spoustu času mimo základnu a ona z ní nevycházela, pokud nemusela. A to bylo jen na nějaké procházky, trénink, nebo když venku nebyla víc jak týden.

„Potřebuješ něco?" zeptala se ho. Na chvíli se zamyslela, jestli v jejím pokoji vůbec někdy byl.

„Máme pro tebe novinu," odpověděl a za ním se objevila Natashy. Povytáhla obočí. „Domluvili jsme to s ředitelem jedné střední školy a prý bys tam u nich za pár dní mohla nastoupit."

„Vážně?" vyhrkla překvapeně. Tohle opravdu nečekala, ale stejně se těšila, jestli tam půjde. Nikdy nebyla ve škole, pouze slýchala historky od Tonyho nebo Sama typu na střední jsme provedli-

„To. . . to je úžasný," vydechla a odvrátila se od něj. Na tváři se jí objevil hřejivý a upřímný úsměv. „A nevadí, jim že. . .jsem předtím do školy nechodila?" zeptala se trochu váhavě a její úsměv trochu povadl, když si to uvědomila. Vždyť nemá ani základku a teď jde na střední?

„Nevadí jim to," odpověděla s mírným úšklebkem na tváři Natasha a ona si viditelně oddychla. Potom Tony pokračoval: „Vlastně jsem jim o tom ani neříkal, protože jsem se k tomu ani pořádně nedostal." Na konci věty se jeho úšklebek ještě rozšířil a RJ rychle pochopila proč. Byl to přece Tony Stark, ten slavný Iron Man a vedení školy muselo být jistě nadšeno, když tam k nim přišel. To muselo být hodně podpisů a společných fotek.

„Moc děkuju," usmála se na něj a v tu chvíli přemýšlela, co udělat dál. Potřást mu rukou? Obejmout ho? I Tony vypadal trochu rozpačitě, takže se oba dva zmohli jen na pouhé a hrozně trapné potřesení rukou. Tony byl v její přítomnosti hodně nejistý, protože jeho jediná zkušenost s dítětem, nebo teenagerem byla v roce 2013 s Harleym Keenerem. Natasha se tomu jen smála a svou dceru pevně objala. Když se za nimi zavřely dveře, zasmála se a svalila do postele.

Ačkoliv se většina jejích vrstevníků do školy netěšila, ona ano. Potom se znovu vrátila k televizi a dala ji nahlas. Ale nedokázala ji moc vnímat. Jediné, co zaslechla, byla jedna z jejích nejoblíbenějších hlášek: „Nejsem šílený! Matka mě nechala testovat."

- Kolinda -