CHAPTER X
SAVING SOKOVIA

RUDÝ TVOR SE PODÍVAL NA KAŽDOU OSOBU V MÍSTNOSTI. Jako první se podíval na Wandu, která si jej fascinovaně prohlížela. Raven zvědavě naklonila hlavu.

Zmatený a nevědomý sám o sobě humanoid vyletěl dopředu, jako by chtěl zaútočit. Thor ihned zareagoval, popadl toho tvora a hodil ho přes rameno. Než mohl vyletět z okna, kam ho Bůh hromů a blesků poslal, se zastavil. Chvíli mlčky zíral z okna na město pod sebou. Poté soustředil svou pozornost na sebe a svůj odraz. Humanoid zvědavě naklonil hlavu a všiml si zářícího kamene mysli uprostřed jeho rudého čela.

Steve a Thor byli prvními, kteří skočili dolů na zem jiné místnosti, k oknu, kam bylo stvoření vyhozeno. Thor viděl věci, které ostatní Avengers ne. Bůh si byl jistý, že tohle je nejlepší řešení. 

Všichni se začali vydávat směrem k tvorovi a sledovali, jak si na svém obnaženém rudém těle formuje oblečení, trochu podobné tomu, co měl  na sobě Thor, aby se mohl zakrýt.

„Omlouvám se. . .to bylo zvláštní," řeklo stvoření. Otočil se k Thorovi a přikývl: „Děkuju."

Humanoidní oči pozorovaly Thorův plášť, který se zanedlouho objevil i na jeho ramenech. Vypadaly téměř stejně, až na to, že ten Thorův byl rudý a robotův zlatý. RJ se uchechtla.

„Thore," oslovil ho Steve. „Tys to pomohl stvořit?" procedil mezi zuby a přišel k němu blíž. Raven Jean se na robota podívala. Přišlo jí zvláštní, že uvnitř jeho hlavy slyšela hlas. Myslel. Měl vlastní myšlenky.

„Měl jsem vizi: Vír, který pohlcuje veškerou naději na život, a jeho středem je tohle," vysvětlil Bůh a ukázal na kámen mysli v jeho hlavě. „Ten šutr?"

„Kámen mysli," odpověděl jim a poté ještě pokračoval, aby jim to vysvětlil trochu blíž, neboť mu bylo jasné, že o takovýhle vesmírných věcech obyvatelé Země nebudou nic moc vědět. „Jeden ze šesti kamenů nekonečna. Jsou to jedny z nejsilnějších sil ve vesmíru, se schopností zničit úplně cokoliv."

„Tak proč jsi ho oživoval?" zavrčel. Nepotěšilo ho, že dovolili, aby věc, kterou stvořil naštvaný a lehce i bláznivý robot vlastnilo něco tak mocného.

„Protože Stark má pravdu."

„Máme tu rozhodně konec světa," prohodil Bruce, ale nezdálo se, že by ho někdo slyšel.

„Avengers Ultrona neporazí."

„Sami ne," prohlásil rudý tvor. Steve zíral na stvoření s povytaženým obočím-spolehlivě jeho hlas poznal. „Proč tvoje vize zní jako JARVIS?"

„Nooo, přetvořili jsme JARVISŮV program v něco nového," odpověděl mu Tony a udělal k robotovi pár váhavých a pomalých kroků. Stejně jako každý v místnosti si ho zaujatě, ale přesto ostražitě prohlížel.

„Nebylo už těch novot dost?" procedil mezi zuby Steve a střetl se s pohledem brunety po jeho boku. Než tam stačil s dvojčaty a RJ vtrhnout, snažila se neúspěšně Tonyho s Brucem přesvědčit, aby to nedělali. Ta na znamení, že s ním souhlasí přikývla.

„Myslíte, že jsem Ultronovo dítě," usoudil robot z jejich napjatého postoje a mnoha párů očí, které pečlivě a ostražitě sledovaly každý jeho pohyb. Jeden špatný krok a je po něm.

Steve zvedl obočí. „A ne snad?"

„Já nejsem Ultron," řekl tvor, ačkoli zněl velmi nejistě. „Nejsem JARVIS. Já jsem. . .já jsem."

Wanda vykročila vpřed, nevěřila tomu tvorů před sebou. Stále si pamatovala to, co viděla tehdy v Korei. Cítila všechnu tu bolest a smrt, viděla tu zkázu a konec světa.

„Nahlédla jsem ti do mysli," řekla mu a zachytila jeho pohled. Přestože vypadal jako lidský tvor - až na rudou barvu kůže (jestli to kůže, ale vůbec byla. . . ) a ten kámen v jeho hlavě-jeho oči rozhodně lidsky nevypadaly. „A viděla konec světa."

Raven Jean naklonila hlavu na stranu a pokusila se tvoru vlézt do mysli. Mírně se zamračila, když si uvědomila, že tenhle Vision je jiný. Není to ničivý robot, opravdu to není Ultron. Místo toho se jí tenhle robot zdál mírumilovný a také hodný. Líbil se jí.

„Nahlédni znovu," vybídl ji robot.

„Nelže," přidala se na její stranu i RJ. Vision obrátil svou pozornost k mutantce. „Cítím jeho emoce," dodala, „je jiný." 

Clint se sarkasticky zasmál. „Jejich názor je mi naprosto ukradený."

„Jejich schopnosti, ty běsy v našich hlavách, Ultron. . .to vše vzešlo z kamene mysli. Ale kámen rozpoutá mnohem větší hrůzy," upozornil je. „Ale s ním na naší straně. . . "

„Ano a ty jsi?" přerušil ho Steve. Poté spěšně dodal: „Na naší straně."

„To není tak jednoduché," řekl Vision. Nejeden člověk v místnosti se zamračil, protože všichni doufal v kladnou odpověď. Jestliže je ten kámen opravdu tak mocný, představoval by Vision velmi silného protivníka a oni, i když na své straně nyní měli i trojici, by neměli moc silné šance jej porazit.

„Tak to koukej zjednodušit," odsekl Clint.

„Já jsem na straně života," odpověděl. „To Ultron ne. On ho chce ukončit."

„Na co čeká?" zeptala se ho pro změnu Lydia a založila si ruce na hrudi. Co mu brání ve světové genocidě, kterou si tak moc přeje?

„Na Vás."

„Kde?" zajímala se dál. Místo rudého androida jí tentokrát odpověděl lukostřelec po jejím boku: „V Sokovii."

Tím upoutal pozornost i RJ. „Drží tam i Natashu." 

Bruce vykročil dopředu a skepticky zíral na Visiona.  „Pokud se v tobě mýlíme. . .a jsi to monstrum, které z tebe Ultron chtěl mít-"

„Co uděláte?" zeptal se ho. Na jeho otázku znali odpověď všichni, ačkoliv to nikdo nevyslovil nahlas: nic. Nic by neudělali, protože proti němu by byli zcela bezmocní. Byl z ukradeného vibránia, tudíž měl velmi silnou kůži a žádná zbraň by jej nezabila.

„Nechci zabít Ultrona. Je jedinečný a plný bolesti. A ta bolest se převalí po celé Zemi. Takže musí být zničen. Každá forma co stvořil, každá jeho stopa na síti. Musíme jednat hned. Jeden bez druhého to ale nedokážeme. Možná  jsem monstrum. . .ani nevím, zda bych to poznal. . .nejsem, to co vy. Ani to, co jste čekali. Nevím, jak vás přimět mi důvěřovat, ale musíme jít."

A jakmile to Vision dořekl, udělal to, co by nikdo nepředpokládal: zvedl Thorovo kladivo a podal mu ho, jako by nevážilo nic. Jako by se na párty těsně před Ultronovým únikem téměř všichni členové týmu Avengers nesnažili to kladivo zvednout. Nejedna osoba v místnosti se podívala na Thora, protože kladivo dosud mohl zvednout pouze a jedině on. Jeho pohled nic neříkal.

Možná tohle byla odpověď, aby mu věřili.

Kdyby měl špatné úmysly, kladivo by zvednout nedokázal, nebo ne?

Thor od něj kladivo převzal a střetl se se zvědavými pohledy svých přátel a zmatených pohledů dvojčat a RJ. O Thorově Mjölniru toho opravdu moc nevěděli, takže byli trochu zmatení, proč jsou ostatní tak zaražení (možná až na Pietra, který se na Africkém pobřeží snažil kladivo zachytil, ale strhlo jej dolů).

„Správně," vypadlo z něj po chvíli ticha. Veselé se pousmál. „Tak jdeme."

„Tři minuty," oznámil jim Steve, „připravte se."

Skupiny se rozptýlily, protože každý věděl kam jít, až na je tři. Zůstali tam chvíli stát, protože opravdu nevěděli, kam jít. RJ nic nutně nepotřebovala, proto se rozhodla zůstat v tom, co má. Se zbraněmi neuměla a bylo jí víceméně jasné, že oblečení s její velikostí tu mít nebudou. Pietro však pokynul Wandě a Raven Jean, aby ho následovaly do malé místnosti plné skříněk.

RJ zvědavě otevřela dvířka jedné z nich a prohlížela si jejich obsah. Některé byly prázdné a některé obsahovaly oblečení, které bylo většinou pánské, takže je rychle zase zavřela a dívala se dál. V tom Raven otevřela další skříňku a ke svému překvapení v ní spatřila červenou koženou bunda. Vytáhla ji ven, protože se podle ní mohla Wandě líbit. Ona přeci červenou milovala. Téměř bez přemýšlení ji po ní hodila.

Wanda se po ní zmateně podívala, když jí bunda přistála v náruči. Vysvětlení se jí bohužel nedostalo, protože RJ se vydala pryč s černou koženou bundou, která ležela ve skříňce s názvem Natasha Romanovová. Snažila se u toho udržet kamennou tvář. Bunda byla úplně na dně, tudíž usoudila, že jí chybět nebude. Bez váhání a téměř s radostí ji vyměnila za tu starou. Pietro šel normální chůzí hned za ní. Měl na sobě jiné tričko a nové běžecké boty.

Nakonec se všichni-nyní již plně připraveni na bitvu-se shromáždili zpět u Quinjetu. Mezi všemi byla rozdána malá vysílačka, aby spolu mohli komunikovat. RJ si tu drobnost dala opatrně do ucha a mírně se nad tím zvláštním pocitem zašklebila. Ve sluchátku slyšela, jak Steve pronáší jeden ze svých velkých motivačních proslovů:

„Ultron ví, že se na něj chystáme. Zřejmě se ocitneme v těžké palbě, k tomu jsme se uvolili, ale lidé ze Sokovie. . .ti nikoliv. Naší prioritou je dostat je pryč. Chtějí žít v klidu a míru, to jim dnes nedopřejeme, ale můžeme je ochránit. A můžeme je i ochránit. Zjistíme, co Ultron stavěl, najdeme Romanovovou. Vyklidíme oblast, necháme boj zuřit mezi námi. Ultron si myslí, že jsme zrůdy. . .zástupci toho, co je na světě špatné. Už nejde jen o jeho porážku, ale o to, zda má pravdu."

Clint přistál s Quinjetem dál od obydlené oblasti. Raven Jean téměř okamžitě vystoupila. Hluboko ve svém nitru cítila radost z toho, že je konečně doma, byť jen na krátkou chvíli. Steve je následoval. Kapitán si dal svůj štít na záda, popadl helmu a začal sestupovat po rampě.

„Most je hlavní cestou ven," informoval Wandu. Ta přikývla, protože věděla, co dělat. Telepaticky měla obyvatelé Sokovie přimět ke klidnému a spořádanému odchodu, aby nedošlo k nějakomu povyku. Než mohla odejít, zastavila ji RJ slovy, ať je opatrná.

„Ty taky," řekla jí a poté zabodla pohled do Pietra, se kterým měla Raven Jean jít, aby šli za ostatními obyvateli, na které Wandiny schopnosti nedosáhnou. Jejich první zastávkou byla policejní stanice. Na jeho zádech se držela jako klíště, když tam běželi. Za nimi se táhl dlouhý modrý pruh.

Jakmile se na stanici dostali, Pietro se ujal slova: „Jsme pod útokem! Vyčistěte město!" 

Poté znovu zmizeli. Ale lidé na stanici si z jeho slov nic nedělali a vrátili se k nudným policejním záležitostem, než se tam Pietro objevil znovu s pistolí v ruce. Začal střílet na strop. „Tak zvednete ty zadky."

Fungovalo to, policie Sokovie ihned vyskočila na nohy a vyrazila do akce. Wanda stála uprostřed obytné čtvrti a dokončila svůj úkol dostat co nejvíce lidí z jejich domovů, aniž by způsobili přílišnou paniku. Červené úponky její magie byly vidět všude. Byly na domech, oknech, dveřích a také v mysli každého člověka.

Raven stála na konci mostu a pomáhala komukoli přes mos, dávala pozor, aby do sebe auta nenarazila a nenabourala. Snažila se jim pomoct ovládnout jejich netrpělivost a vzrůstající úzkost a strach. Zrovna se snažila jednomu staršímu páru pomoct přes most, když se země pod jejich nohama začala třást. Připomínalo to zemětřesení.

Celým městem se začaly ozývat vyděšené výkřiky a agresivní troubení aut. Budovy se začaly třást.

„Běžte! Utíkejte!" pokusila se zakřičet na lidi, kteří paralyzovaně stáli na místě, ale její dětský hlas se v tom hluku snadno ztrácel. Podél strany mostu začaly šplhat Ultronovi roboti, většina z nich letěla, někteří ale velmi nízko. Bylo jich tolik. Otočila se dokola okolo sebe a snažila se najít někoho, koho zná, nebo komu by mohla pomoci. Nejblíž u ní byla Wanda, která se snažila porazit roboty, kteří proti ní šli. Bylo ji na ni tolik a její magie a telekinetické schopnosti nestačily. RJ se soustředila na robota, který ji chtěl napadnout zezadu a rozthla ho na dva kusy.

Wanda se na ni rychle podívala a vděčně přikývla, než si obě dvě všimly Ultrona. Vznášel se ve vzduchu a s děsivým a celkem i morbidním úšklebkem sledoval, jak jeho roboti terorizují město a obyvatele, kteří ve městě zůstali.

Obě dvě šly blíž k sobě, protože ve dvou (a se schopnostmi RJ a Wandy) budou mít lepší šanci na vítězství.

„Už to vidíte? Tu nádheru? Tu nevyhnutelnost? Povstanete, abyste spadli." Ultronův hlas se rozléhal všude po ulicích, protože k tomu využíval všechny své legionářské roboty, kteří jeho slova opakovali. Lidé ho možná kvůli tomu, jak se snažili před nepřítelem schovat neslyšeli, ale ti, pro které jeho proslov byl, ano. Jasně a zřetelně. „Vy, Avengers, jste můj meteorit. Můj břitký a strašný meč. Země pukne pod váhou vaší hrozivé porážky. Vyžeňte mě z počítačů, poštvěte proti mně můj vlastní výtvor. Nesejde na tom. Až slehne prach, jedinou živoucí věcí na tomto světě bude kov."

Proti RJ a Wandě letěl robot, kterého mutantka odrazila pomocí neviditelného štítu, který se jí podařilo vytvořit. Ona sama byla tím překvapená, neboť kdykoliv ho chtěla udělat, potřebovala k tomu hněv, nebo víc času.

„Další vlna udeří každou chvíli, cos vymyslel, Starku?" ozvalo se jim v uchu. Raven sebou trochu škubnula, protože si na to pořád nezvykla a nejednou měla chuť si tu vysílačku z ucha vytrhnout.

„Způsob, jak zničit město, tím zabráníme dopadu na povrch, zmizíme-li včas," odpověděl mu Tony, který létal někde nad nimi. RJ cítila, jak ji polilo horko. Zničit Sokovii? Její domov?

S Wandou doběhla k okraji města a jelikož neměla strach z výšek, se lehce naklonila dolů. I tak ale cítila, že se jí stáhl žaludek. Pod nimi byl naprostý chaos a spoušť. Všude byly samé trosky, prach a také mlha, díky které naštěstí neviděla až úplně dolů.

„Chtěl jsem řešení, ne únikový plán," řekl Steve, který se od nich dvou nacházel nedaleko.

„Oblast, která bude zničena, se zvětšuje. Musíme se rozhodnout."

„Ti lidé odsud nemůžou," poznamenala Natasha. RJ se k ní otočila, protože si jí doteď nevšimla. Jemně se jí pootevřela ústa a Natasha se na ni jemně usmála. Natáhla ke své dceři ruku. RJ se okamžitě pustila Wandy a běžela ji obejmout. I když nebyly ideální podmínky, obě dvě se silně objímaly.

„Jestli Tony ví, jak to odpálit-" Nat pokračovala s Raven v náruči, ale Steve ji prudce přerušil: „Až budou všichni v bezpečí."

Problém ale byl v tom, že nikdo z nich nevěděl, jak odsud civilisty dostat. Vznášeli se jistě několik set metrů nad zemí a odsud se nikdo nemůže dostat, aniž by nezemřel.

„Já neřekla odejít," podotkla. Koutky úst jí zacukaly do nepatrného úsměvu: „Umírá se i hůř," řekla, „kde jinde by jsme měli takový výhled?" Ale Raven se umírat nechtělo. Pevněji mámu objala.

Z jejich myšlenek a rozhovoru je vyrušil mužský hluboký hlas, který většina z nich velmi dobře znala: „Jsem rád, že se vám líbí, dámy. A bude to ještě lepší."

Před nimi se z oblaků vynořil starý helikariér S.H.I.E.L.Du. RJ se na tu vznášející se věc zmateně podívala. Přišlo jí nemožné, aby takhle těžká věc letěla ve vzduchu a ještě se nezřítila.

„Hezké, že?" opáčil Nick Fury. „Vyhrabali jsme to ze starého železa. Zaprášené, ale postačí."

„Fury, vy jste takový parchant," řekl Steve a Natashou se nad jeho poznámkou usmála.

„Ouch, od kdy mluvíte jako dlaždič?" zeptal se Fury a přestože ho neviděli, v jeho hlase byl slyšet úšklebek.

Vedle nich se objevil Pietro. Helikariér byl slyšet i tam, kde byl předtím on, a on se chtěl podívat, co to je. Byl ohromený. Na jeho rtech se v úžasu vytvořil úsměv. „Tohle je S.H.I.E.L.D.?" zeptal se.

„Takhle má S.H.I.E.L.D. vypadat," řekl Steve.

„To není tak špatné," přiznal po chvíli.

Quinjety se pak začaly ve vzduchu otáčet, aby do nich civilisté mohli lézt a oni je mohli bezpečně odvézt zpět.

„Jdeme je naplnit," rozkázal Kapitán a všichni se rozeběhli najít zbývající lidi. Našli je velmi snadno, protože se většinou schovávali ve skupinách. Nahnali je do záchranných člunů, aby byli v bezpečí.

„Avengers, konec zábavy, zpět do práce!"

- Kolinda -