Cink

Stolek se otřese a velká váza s čerstvými květinami z něj spadne.
Žádná rána a následný rozlet porcelánových střepů se však nekoná a to jen díky roztomilému brunetovi.
William zlehka mávne rukou a váza přistane zpět na stolku. Poté se otočí k původci možné katastrofy a zamračí se.

„Jestli si myslíš, že nemám nic jiného na práci, než zachraňovat tvůj zadek, tak se mýlíš.“

Druhý z chlapců, právě ten, který do stolku narazil, se opilecky zasměje.

„Ale notak, Wille. Máš mě rád, ne? Vím to já, víš to ty a ví to i taťkové. Samozřejmě, že mi vždycky pomůžeš.“

William se pohoršeně otočí k odchodu a jen tak mimochodem prohodí:

„Na to bych nesázel, Jimmy. Rozhodně tě nezachráním před kázáním, které přijde tak za pět vteřin.“

Mladší chlapec se zasměje a už ho není.
Jeho starší sourozenec se s předtuchou maléru pomalu otočí.
Zalapá po dechu, když spatří rozhněvaný výraz otce, který je většinou ten mírnější.

„Ehm, ahoj tati.“ pokusí se o nevinný úsměv, ale je mu to houby platné.
Otec na něj kouká a mladík má pocit, že mu vidí až do žaludku.

„Jamesi Payne! To je tento týden po třetí, co jsi přišel opilý. A uvážíme-li, že je teprve úterý, máš velký problém.“

„Ale tati. Je mi osmnáct, mám přece právo-..“

„Máš především povinnosti, coby syn vůdců města. Nezapomínej, kdo jsi. Za hodinu máš být na večírku, pokud se nemýlím. Takže, udělej to, jak chceš, ale buď připravený včas.“

O hodinu později

Dva muži a dva mladíci společně projdou mohutnými ebenovými dveřmi do nádherně vytříbeného sálu.
Sotva první z nich položí nohu na mramorovou podlahu, veškerý hovor utichne a přítomní v úžasu hledí na pár, který jejich město již několik let vede.

Manželé Liam a Louis Payneovi patří k nejoblíbenějším lidem Londýna a vlastně celé Anglie.
Spravují své území s pečlivostí a láskou, kterou jinde nenajdete.
Zatímco starší Liam zdědil po tchánovi úřad starosty, mladší Louis byl před lety zvolen ředitelem Ústavu pro studium vlčího genu.

Hosté  se zvědavostí pozorují i jejich syny.
William a James totiž při zkoušce nebyli zařazeni do žádné z klasických tříd.
Veřejnost však ví, že schopnosti mají.

Mladší William prokazuje nesporné vlastnosti Omegy a navíc dokáže pohybovat předměty jako Delta.
James je typická Alfa, která ovšem dokáže vycítit pocity ostatních lidí.

Louis, coby ředitel Ústavu, dal podnět k novému uspořádání a osobně dal jména oboum druhům.
Dzéta a Omicron.

James je Omicron.
Spojení schopností Alfy a Gammy.
William si nese titul Dzéta, čili Delta s Omegou.

Je nad slunce jasné, že bratři jsou nesmírně žádání, a to nejen pro jejich postavení a prakticky neutrální třídu, nýbrž i díky kráse, kterou zdědili po svých rodičích.
Však také oba chlapci mají známost, třebaže zatím nijak vážnou.
James se momentálně dvoří Christin, dceři strejdy Zayna, což Liama dost těší.
Ovšem William svým otcům dělá starosti, neboť se zamiloval do Matta, syna Nialla a Lukea.

Louisovi se bytostně příčí, aby jeho milovaný syn chodil s vnukem muže, který jej před lety unesl a snaží se odvést chlapcovu pozornost k jiným mladíkům, leč neúspěšně.
Modrooký brunet má o Williama strach. Jen on a Liam znají pravdu a jen oni ví, že Jamesovým otcem je ve skutečnosti Zero. Luke, starší Zerův syn, jim sice pomohl, ale Louis má stále obavy, že Michaelovy geny mohou jeho rodině způsobit další potíže.

I Liam má obavy. I on úzkostlivě sleduje vyvíjející se vztah mezi jeho synem a Mattem. Ví ale, že bránit chlapcům nesmí.
Každopádně požádal Harryho, nového policejního náčelníka, aby Lukeova potomka pozorně hlídal.
Při sebemenším náznaku agrese ho zatkne a bude klid.

Liam nikdy nedopustí, aby kdokoli ohrozil jeho rodinu.
S láskou pohlédne do nebesky modrých studánek svého manžela, který cítí Liamovy obavy, tak totožné se svými.
A Louis ví, že s Liamem je v bezpečí.
Jeho dokonalá, hnědovlasá Delta je všechny ochrání.
Ať už se stane cokoliv...

*****************************
Ňom..
Trvalo to dlouho, ale konečně jsme na konci.
Omlouvám se za časovou prodlevu, ale měl jsem u této knížky tak trochu blok a taky už mě nebavila tolik, co na začátku . . .
Každopádně, snad se vám poslední kapitola aspoň trochu líbí.
Mně totiž vůbec 😂