Louis

Probudilo mne hlazení po tváři a známý, šeptající hlas.
Ještě, než jsem otevřel oči, mé smysly zaregistrovaly v mé přítomnosti vícero osob.
Kromě Liama tu byla omega Niall, alfa Zayn a další dvě alfy, které jsem poznal jen proto, že jsme se už setkali.
Co tu dělají policisté z Yorku?
Otevřu opatrně oči, jen abych zjistil, že ležím ve vlastní posteli.

„Lou!
Kluci, probral se!“ zvolá polohlasně svalnatý brunet rozzářeně.

„Co se stalo, Li?“

Než stačí Liam odpovědět, klekne si ke mně muž s červenými vlasy, Michael Clifford.

„To bys nám měl říct spíš ty.“

„Já...nevím přesně.“

„Nevíš?
Louisi, tvá matka nám řekla, že jsi odešel s tím Harrym.
Ale když tě tady Niall se Zaynem viděli, byl jsi sám.
Sám, uprostřed silnice. Kde byl Harry?“

Nechtěl jsem mu o tom říkat. Tohle můžu svěřit jen přátelům.
Vymyslel jsem si proto malinkou lež.

„Já.. Poslal jsem ho domů, měl jsem to už jen pár metrů.“

„To od vás bylo nezodpovědné, od obou. Zvlášť, když víme, že jsi možná v nebezpečí.“ pronese nesouhlasně druhý policista, Luk? Ne, Luke. Luke Hemmings.

„Omlouvám se, už to neudělám.“ sypu si kajícně popel na hlavu.

„To si piš, že neuděláš.
Od teď z tebe nespustím oči.“ zašeptá rozhodně Liam, kterému věnuji úsměv.

„Pošleme vám sem pár lidí, jako ochranku.
Dvě nezadané omegy v jednom domě, to by mohlo být pro člověka, jehož hledáme, až příliš lákavé.“ pronese Clifford a otočí se k odchodu z mého pokoje.

„Počkat!“ zastaví ho Niall.
„A co ten vlk?“

„Vlk?“ Clifford i Hemmings se zastaví v pohybu.
„Jaký vlk?“

„Když jsme Louiho našli, stál u něj vlk.“

„Ale Ni,“ oponuje blonďákovi Zayn, „to byl jenom zatoulaný pes.“

Ale Niall si stojí za svým.

„Zee, dělal jsem o vlcích referát do školy a dostal za něj pochvalu.
Četl jsem o nich všechno.
Tohle BYL vlk!
Veliký a černý.
A nespustil z Louise oči.“

Clifford s Hemmingsem na mne upřou pohledy, stejně tak Liam.

„Tohle jsi nám neřekl, Louisi.
Má tady pan Horan pravdu?
Byl to vlk?“ zeptá se, poněkud ostře, červenovlasý muž.

„Já.. Ano, byl.
Nevím, proč jsem vám to neřekl. Bál jsem se.“

„Čeho?“

Dobře, snad mě nepošlou do nejbližší léčebny.

„On..mluvil ke mně.“

Paráda, Louisi. To se ti povedlo.
Liam, Niall a Zayn na mne zírají, jako bych se pomátl.
Ale starší muži ne, ti mají ve tvářích směsici překvapení a strachu.
Chvíli je ticho, které přeruší až zvědavý Niall:

„A, co ti říkal, Lou?“

„Říkal mi, jakoby v hlavě, že už brzy budu jeho.
A..že mu dám potomka, který zničí svět.
Moc jsem to nechápal.
A pak mi taky řekl, že je zlým snem těch, co na něj nevěří.
Ale nestačil to dopovědět, protože se objevili kluci.“

Doslova jsem to ze sebe vychrlil, ale záměrně jsem zamlčel, že jsem tomu vlkovi odpovídal.
Tohle tajemství si zatím nechám pro sebe.

Moji přátelé vyvalili oči, zatímco dva muži na sebe významně pohlédnou.
Liam to už zřejmě nevydržel, jelikož si mě přitáhne do objetí.

„Nedovolím, aby ti kdokoli ublížil, Lou.“

„Počkat,“ ozve se blonďatý Ir, „já to nechápu.
To chce Louiho ojet vlk, nebo co?“

Clifford se malinko pousměje, vzápětí však opět zvážní:

„Ne, pane Horane.
Obavám se, že je to mnohem horší.
Louisi, pověděl ti ten vlk, co je zač?“

„Ne, pane.
Chystal se k tomu, ale kluci ho vyrušili.
Stačil říct jen "Z".“

„To není možné..“ vydechne Hemmings.

„Ale dávalo by to smysl, Luku.
Vzpomeň si na všechna ta svědectví.
Ten mladík s různými příslušnostmi.
Ten vlk, který sledoval oběti.
Ta značka..

Musí to být Z-.“

„Nevyslovuj to, Mickey.“

Clifford s Hemmingsem na sebe teď koukají, jako kdyby vedli němou válku.
Zvláštní je, že z nich nic necítím. Jen obavy.

Což se rozhodně nedá říct o klucích.
Z Liama vyzařuje strach o mou maličkost.
Zayn je úplně zmatený.
A Niall! Ten se bojí, ale zároveň se stydí, že je tak zvědavý.

Pokusím se přečíst myšlenky policistů, ale jsou příliš zmatené a propletené.
Jediné slovo, které zachytím, je zero, ale to mi nedává moc smysl.
Přesto mám pocit, že už jsem to někdy slyšel.

„Promiňte, ale můžete mi říct, co si myslíte, že Louiho ohrožuje?“

Liamův kousavý tón mě donutí k úsměvu.

„Tím si nejsme tak docela jistí, pane Payne.“ odpoví Hemmings, ale Clifford rázně zavrtí hlavou.

„Já si jistý jsem!“

Zcela ignoruje nesouhlasný pohled svého kolegy a pokračuje, zrak upřený na mne:

„Myslím, že po tobě jde Zero, Louisi.“

„Eh, víte, teď si zrovna nejsem jistý, o koho jde.“ řeknu omluvným hlasem.

Clifford se už nadechuje, že mi to vysvětlí, ale Niall mu skočí do řeči:

„O nikoho, Lou.
Žádný Zero neexistuje.
Jde o pouhý výmysl vědců, které nikdo neuznával.“

Clifford se k němu otočí:

„To je váš názor, pane Horane? Co vás vede k popírání existence Zera?“

„Všechno. Vždyť je nemožné, aby měl někdo takové schopnosti, jaké se mu přisuzují.“

„Opravdu?
Povězte mi, Nialle..
Věříte v existenci Delty? Nebo Gammy?“

Niall se podrbe za krkem.

„No, ano. Delty i Gammy se občas rodí, ale..“

„Tak vidíte,“ přeruší jej Clifford, „delty dokáží vycítit alfy, bety i omegy.
Dokáží číst myšlenky a ovládají telekinezi. Mohou se změnit v jiný druh a někdy i v šedého vlka.

Gammy čtou myšlenky a pocity.
Kromě toho vycítí ostatní druhy. Všechny druhy.
Mohou se změnit na obyčejnou omegu nebo betu.
Občas i na vlka, bílé barvy.

Proč by tedy nemohl existovat i šestý druh, hm?

Zero nemá příliš odlišné schopnosti, než delta, či omega.
Vycítí ostatní druhy a může se v ně proměnit.
Ovládá telekinezi a myšlenky, které zároveň umí číst.
A, mění se v černého vlka.
Černého vlka, který mluvil s Louisem.

Není prostě možné říct o Zerovi, že neexistuje.“

Niallovi dojde řeč.
Clifford to vysvětlil tak dokonale, že všichni v pokoji věříme, že ten Zero je a že jde po mně.

„A..jak tedy chcete Louiho ochránit, pokud ho chce získat tenhle Zero?“ položí Liam otázku, která pálí na jazyku i mne.

Clifford se poškrábe na bradě. Poprvé vypadá trochu nejistě.

„No, nebude to procházka růžovým sadem.
Budeme ho muset ve dne v noci hlídat.“

Obrátí se zpátky ke mně:

„Bylo by dobré, kdybys nezůstával o samotě, Louisi.
Stále by s tebou měla být aspoň jedna alfa.
A pokud bys chtěl jít ven, tak jedině v doprovodu minimálně dvou alf.
Samozřejmě by se nám hodila delta, ale v Yorku žádná není a tady zřejmě také ne. Ale ještě si to ověřím.

Teď tě necháme odpočinout si. Před vaším domem bude hlídka, přesto bych byl radši, kdybys už dnes nikam nechodil.“

„Zůstanu tady.“

„Výborně.
A s tebou..“

„Já tady také zůstanu,“ prohlásí rozhodně Liam a otočí ke mně tvář, „nenechám tě samotného, Lou.“

„Díky, Li.“ věnuji mu potěšený úsměv.

„Zayn tu taky přespí. Viď, Zee?“ řekne Niall a Zayn přikývne.

„Jsi můj kamarád, Lou. Nenechám tě v tom.“

Jsou tak skvělí..

„Děkuju, kluci.“

Clifford si Liama se Zaynem prohlédne a po chvilce také kývne:

„Dobrá. Tak my už půjdeme.“

Zdá se mi to, nebo se mu Liam nezamlouvá?
Cítím z něj náhlý vztek, ale proč?
Téměř automaticky se soustředím na jeho myšlenky.

(Sakra! Nechce se mi ho tu s ním nechávat.
Ne, přece nežárlím.
Argh! Měl bych si to přiznat, ta omega se mi zatraceně hodně líbí...)

Já se mu líbím? No, nemůžu říct, že by nebyl hezký, právě naopak.
Ale já tu mám Liama, který je stokrát hezčí.

Oba policisté konečně odejdou a po chvilkovém objímání se vytratí i Zayn s Niallem.
Zůstanu sám s Liamem.
Možná bych mu to měl říct. Zaslouží si to.

„Liame?“

„Ano, Lou?“

„Chtěl bys se mnou chodit?“

*************************

Ááách.. Lilo je na světě :)
Snad se fanoušci Larryho nenaštvou, ale já prostě miluju Liama a Louise 💜

Co myslíte, měl by se Louis svěřit Liamovi se svou vyjímečností?

V příští kapitole se dozvíme něco o Michalovi a Lukeovi 😉
Love 💜