Harry

Á, takže po našem městě se toulá vrah alf?
Hmm..
Ne, to je blbost, ani na to nemysli, Stylesi!
To, co tě teď napadlo, by ti Louise nezískalo.
I když...
Ne, je to blbost. Navíc bych riskoval i svůj život a na to se mám příliš rád..

Každopádně, tahle jednání a plánování mě k smrti nudí.
A Payne se k nim ještě přidal.. Nechápu, že jsem toho idiota někdy považoval za kamaráda, když je tak vypatlaný..
Ale na druhou stranu, je teď zabraný do rozhovoru s Tomlinsonem starším a těmi policajty. Toho bych mohl využít a odvést si Louiho domů sám.

Vstanu a řeknu, že jdu na záchod. Starosta jen kývne a dál si mě nikdo nevšímá.
Seberu se a jdu najít toho sexy bruneta, který už brzy bude můj.
Protože tuším, že bude s mamkou v její ložnici, vydávám se rovnou tam.

Zaklepu, ozve se tiché "dále". Vejdu tedy dovnitř a když se na mne omega tázavě koukne, řeknu:

„Lou? Měli bychom se už asi vydat na cestu domů. Stmívá se."

Usměje se na mne, načež vstane, rozloučí se s matkou a přejde ke dveřím.

„Liam čeká v hale?" zeptá se.

Ha! Ten je naivní.

„Ne, Lou. Už odešel. Ptal jsem se ho, zda na tebe nepočká, ale říkal, že má ještě nějaké rande."

Kouká na na mou tvář, jakoby mi nevěřil, ale pak svěsí koutky a že tedy půjdeme.
Chce se ještě rozloučit s otcem, ale povím mu, že táta jedná s policisty a nechce být už rušen.
Pokrčí tedy rameny a vydá se se mnou ven, kde nasedneme do auta.

Něco mě napadne a tak zašeptám cosi k řidiči.
Asi sto metrů od našich domků limuzína zastaví a řidič se brunetovi omluví, že mu dochází benzin a že nás už musí vysadit.
Lou mu jen odpoví, že nevadí, ten zbytek dojdeme pěšky.

Po pár metrech, jakmile je auto z dohledu, zatáhnu svou vysněnou omegu do jedné z uliček mezi domy.

Louis

Celou cestu přemýšlím o všem, co jsem se dnes dozvěděl.
Je mi těch omeg a alf neskutečně líto..
A teď je ten vrah tady a nejspíš jsem na řadě já.

Jako kdyby nestačilo tohle, ještě mi moje maminka sdělí, že jsem gamma, vyšší druh omegy.
Takže ty pocity...jsou vlastně mé schopnosti.
Jsem z toho tak zmatený, že je mi jedno, že Li odešel.
I když, nejsem si tak docela jistý, jestli mi Harry nelhal, jenomže tím, jak mám popletené myšlenky, nedokázal jsem přečíst ty jeho.

Takže s ním teď jedeme domů. No, spíš jdeme, protože nás řidič musel vysadit dřív.
Po pár krocích mne někdo zatáhne do tmavé uličky, až leknutím vypísknu.

„Nekřič, Lou. To jsem já.“

„H-harry, co blázníš?
Víš, jak jsi mě vyděsil?“

„Když jsi se mnou, nikdo Ti neublíží, Loui.“ řekne, přitáhne si mě k sobě.
Pohladí má záda a sjede rukou na zadek, který zmáčkne.

„Harry!“ vypísknu zase.
„Co to děláš?“

„Ššš, neboj se.“ zašeptá mi do ucha a následně ho olízne.

Ještě chvilku na něj zmateně hledím, ale v okamžiku, kdy mi rozepne kalhoty, mi dojde, k čemu se chystá.
Chci se odtáhnout, jenže jeho stisk je příliš silný.

„Nesnaž se, Lou. Jsem silnější, než ty.“ zavrní mi do ucha.
Rukama sjede pod mé boxerky. Jednou zmáčkne zadek, druhá pohladí můj napůl vztyčený penis.

Proti své vůli vzdychnu a pokusím se zachytit Harryho pohled.
Leknu se temné barvy jeho smaragdových očí.
To snad ne!

„Harry! Ty máš ruth?“

„Dnes mi začal, kočičko.“ šeptne.

Vytáhne ruku z mých kalhot, ale jen proto, aby mohl rozepnout své.
Ne, ne, tohle nechci.
Ne teď, ne tady a ne s ním.
Pak mi došlo, že jsem se už rozhodl.
Nechci Harryho, chci Liama.

Začnu se vrtět, snažím se dostat z kamarádova sevření, jenomže on reaguje ještě pevnějším stiskem.
Kalhoty už má dole a chystá se stáhnout i moje.
Nedá se nic dělat.
Prudce pokrčím koleno, čímž jej zasáhnu do těch nejcitlivějších partií mužského těla.
Zavyje bolestí a pustí mě.

Utíkám směrem k našemu domku, cestou si zapínám poklopec.
Zaslechnu, jak za mnou Harry něco křikne, až mě z toho rozbolí hlava. Že to neudělal, že na mne nepoužil Alfa hlas?
V období ruthu je tahle schopnost alf výraznější, takže není divu, že se mi bolestí zastřel zrak.
Klopýtnu a upadnu na zem.

Zdá se, že Harry za mnou neběží, tak se chci zvednout na nohy, ale zastaví mě hluboké zavrčení.
A námahou otevřu oči a málem dostávám infarkt.
Na pět kroků ode mne stojí obrovský černý vlk a hledí mi do očí.
V hlavě zaslechnu cizí hlas:

„Neboj se, maličká omego.
Se mnou budeš v naprostém bezpečí.
Postarám se o ně.“

„Ne!“ vyhrknu v mysli, načež se mi zdá, jakoby se vlk..usmál?

„Tak..
Už jsi pochopil, čím jsi vyjímečný, Louisi..
Ano, má drahá gammo.
Tebe jsem hledal velice dlouho.
Spoustu neutěšených let.
Ty mi dáš potomka, který pouhou silou vůle obrátí svět nedůvěřivých pokrytců v prach.“

„Kdo..kdo jsi?“

„Zkus to uhádnout, malá gammo.“

Snažím se vycítit jeho příslušnost, ale jsem zmatený.
V jednu chvíli cítím alfu, pak omegu. Vzápětí betu.
Přece nemůže být vše naráz!
Znáhla mám pocit, že se mi rozkočí hlava.
Najednou není ani jedno, ale ani obyčejný člověk.
Je něco víc.

„Ano..
Jsem noční můra těch, kteří nevěří v mou existenci..
Jsem Z-.“

„Lou!“

Hlasitý výkřik přeruší vlkova slova.
Za šelmou stojí Niall se Zaynem.
Oba mají vyděšené tváře a zrak upírají na mne a vlka.
Ten se ke mně ještě jednou otočí a pak odběhne.

„Už brzy budeš můj, Louisi.“ zaslechnu ještě před tím, než omdlím.

Harry

Ta proklatá omega mě kopla do koulí!
Arggh!

„Stůj!“ zařvu alfa hlasem, nedbaje na to, že mu tím ublížím.
Chci se za Louisem rozeběhnout, ale ztuhnu na místě.

Před omegou stojí veliký vlk černé barvy.
V mysli mi zaburácí hlas:

„ANI SE NEHNI, JINAK JE PO TOBĚ!“

Zůstanu tedy stát a jen sleduji, co se bude dít.
Louis něco řekne, ale na tu dálku ho neslyším.
Pak se objeví ten irský skřet se Zaynem a vlk odběhne.
Ještě zaslechnu, jak mi v hlavě zašeptá:

„My dva si ještě promluvíme.“

Je pryč a Louis se zhroutil.
Na nic nečekám a upaluju domů, abych si znovu přehrál, čeho jsem byl svědkem.