Černý vlk, jehož srst je nyní nasáklá rudou krví, kulhavě doběhne na malou mýtinu poblíž svého domu.
Se zaskučením se změní na člověka a s pevně stisknutými zuby si prohlíží pravou ruku.

„Ten hajzl..“ uleví si při pohledu na zlomenou paži.

Chce se rozejít pryč, když jeho smysly zaregistrují pohyb. Nestačí už ale zareagovat včas a bílá, chlupatá koule ho srazí k zemi.
Zero zařve bolestí, když se několikrát překulí přes zraněnou ruku.
Pokusí se vyskočit na nohy, avšak ozve se cvaknutí zubů a jeho tělem projede pronikavá, ostrá bolest.
Ta ho naplní takovou zuřivostí, že se zraněnou rukou rozmáchne a šelmu, která se zakousla přímo do zlomeniny, odhodí.

„TY ČUBKO!“ zařve vzteky a vyškrábe se na nohy.
Zlomená ruka mu bezvládně visí u boku, krev z ní teče proudem.

Nasraně pozoruje bílého vlka, jak se staví na nohy a zlověstně vrčí.
Zero tuší, že se chystá k dalšímu útoku, ale on je tentokrát připravený.

Bílý vlk se rozeběhne a skočí, ale Zero mávne zdravou rukou a vlk zamrzne v pohybu.

„Už mě nepřekvapíš, čubičko. Víš dobře, že se mi nemůžeš rovnat.
Za tu ruku zaplatíš.“ zavrčí muž s rudými vlasy a máchne paží.

Neviditelná síla vlkem praští o nedaleký kmen stromu, až to zapraská. Vlk zmučeně zavyje.

Zero k němu pomalu dojde a natáhne dlaň.
Chvilku se kochá pohledem, jak se Gamma ve zvířecí podobě staví na nohy a pak sevře pěst.

Křupne to a vlk zakňučí bolestí, když se mu levá přední tlapa zohne do obráceného úhlu.
Stále se však drží a stojí na třech.

Zero roztáhne dlaň a opět ji sevře v pěst.
Křupnutí a táhlé zavytí značí jeho úspěch.
Chundelatý vlk spadne na zem, protože se dvěma zlomenýma tlapama stát nemůže.

Rudovlasý muž svůj čin zopakuje ještě dvakrát a s neskrývaným potěšením obchází zvíře se čtyřma zlomenýma tlapama.

Tohle mu nestačí, chce vidět více utrpení v těch nebesky modrých očích. Vytáhne proto z kapsy malý nožík a svou vůlí jej nasměruje na vlkův pravý bok.
Okolím se rozléhá vlčí vytí plné bolesti.

Zero se plně soustředí na označení toho, kvůli kterému vytrpěl tolik bolesti, kolik nezažil za celý svůj dlouhý život, že nezaznamená přítomnost další osoby.

Stane se tak až v okamžiku, kdy je odmrštěn ke stromu, shodou náhod právě k tomu, na nějž hodil bílého vlka.
Začne rychle vstávat, ale překvapeně zjišťuje, se nemůže pohnout.
Ruce i nohy se mu roztahují, dokud tělo nevytvoří písmeno "X".

Teprve poté dokáže, s velikou obtíží, zvednout hlavu a zrak mu padne na zkrvaveného mladíka s hnědými vlasy.

„Payne?“ vydechne v otázce.

Brunet se ujistí, že Zera udrží a rychle se skloní k bílému vlkovi.

„Lou..slyšíš mě?“

Vlk neodpoví, ba ani v myšlenkách. Je v bezvědomí, ale žije.
Brunet jej něžně pohladí po boku, kde si vzápětí všimne vyřezané značky.
Oříškové oči se rozšíří vztekem, po tváři mu steče slza.
Jeho srdce ovládne hněv a pomstychtivost.

Prudce se narovná a bez jediného slova napřáhne paži směrem k Zerovi.
Ten tuší, co má brunet v plánu a zuřivě se snaží osvobodit z jeho sevření. Marně. Delta se silná.

Liam Payne sleduje Zerovo snažení, zatímco se svou vůlí soustřeďuje na všechny kosti v nepřítelově těle.
Velice pomalu pak roztáhne prsty dlaně, kterou na něj míří a na kratičký okamžik si dovolí pohlédnout na svou lásku.

„To je za tebe, Loui.“ zašeptá tak, aby ho slyšel i Zero, jež začíná propadat panice.

Liam ví, že by to neměl protahovat. Louis musí co nejrychleji do nemocnice.
Proto pohlédne tvrdě na Zera a prudce sevře pěst.

Řev, který vyjde z úst rudovlasého muže otřese zásahovou jednotkou vedenou Markem Tomlinsonem, která právě dorazila na mýtinu.
Všichni zděšeně hledí na zkroucené tělo mladíka, který zavraždil mnoho alf a usmrtil nespočet omeg.

Super Alfa od něj odtrhne zrak a běží ke svému synovi, který dýchá mělce, přesto však dýchá.
Vykřikne několik stručných pokynů a policisté vyrobí provizorní nosítka, na než bezvládného vlka opatrně přesunou a odnáší je k dodávce, aby vlka odvezli do nemocnice.

„Pane bože. On ještě žije.“ zašeptá jeden z členů Zásahovky a zrak všech přítomných padne na Zera.

Londýnská Super Alfa už už chce nařídit jeho převoz do vězeňského špitálu, když se zlámané tělo vznese a prudce nabodne na jednu z větví stromu.

„Už ne.“ odtuší brunet a rychlým krokem odchází za svým přítelem.
Cestou míjí Tomlinsona staršího a věnuje má krátký, provokativní pohled.

Super Alfa si jen povzdechne a následuje ho.

*************************
Po stopadesáti letech další kapitola.
Mou jedinou omluvou je nedostatek inspirace a taky knížka, které momentálně věnuji všechen čas.
Má-li někdo zájem, knihu Tajemný naleznete na mém profilu. Jedná se o FF na mne a mého přítele :)

Btw, co říkáte novému coveru?
♥♥♥