Netrvalo dlouho a byl jsi opět doma.

Doma.

To je divný.

Je to můj byt, ne tvůj.

Ale stejně svůj domov nazývám i tvým.

Usmíváš se.

Ten úsměv uhasne, jen co tvé oči spatří ty mé.

Skloníš hlavu k zemi a přesuneš se do kuchyně.

Ani za pozdrav ti nestojím.

To je zlý Deku.