Max:

,,Už se těším, až ji poznám. Svoji malou hvězdičku," pronesu sledujíc noční oblohu.

,,Vážně?"

,,Ano."

,,Proč?"

Pohlédnu na dívku.

,,Protože představa, že u sebe budu mít stále někoho, kdo mě bude mít rád, starat se o moje bezpečí a přát mi jen to dobré, mi přijde nádherná."

,,K tomu ale hvězdu zas tak úplně nepotřebuješ. Tohle ti může dát i obyčejný člověk."

,,Máš pravdu, jenomže to bych nějakého takového musel nejdříve potkat."

,,Jednou se ti to povede."

,,A to víš jak? Vyčetla jsi z hvězd mé budoucí, veledůležité setkání s onou dívkou?"

,,Věřím v to."

,,To nestačí."

,,Někdy ano."

Jemně se pousmála. Řekl bych, že spíše pro sebe než na mě. Tajemnější dívku jsem snad ještě nikdy neviděl.