,,Tahle je moje," ukázala na malou, vzdálenou tečku, zářící na černé obloze.

,,Nemůžeš přece říct, že ti patří hvězda," odporoval, upírajíc pohled stejným směrem jako dívka.

,,Ona je má, já jsem její," pronesla do ticha, ,,nejlepší přítelkyně navždy."

,,No nevím," zaváhal, ,,avšak zajímavě uvažuješ."  

,,Všichni máme jednu, která nás ochraňuje, pomáhá nám, stará se o naše štěstí. Každou noc svítí na cestu, abychom se ani v té největší tmě neztratili. Zná naše nejtajnější přání," odpověděla s klidem. 

,,Myslíš?"

,,Vím to." 

,,Která je pak tedy moje?" zadíval se na temnou oblohu posetou tisíci teček. 

,,Na to musíš přijít sám," konečně se mu podívala do očí s lehkým úsměvem na rtech. 

---

Vítám vás u nového příběhu! Už jen tím, že jste se ho rozhodli otevřít, jste mi udělali obrovskou radost, ale votes či nějaký ten hezký komentář také velmi potěší! :) Mějte se krásně!