Těžce se nadechla. Srdce jí bilo příliš rychle. Cítila studený pot, jež jí stékal po zádech, chvěla se strachy a zimou. V jejích očích se zračila hrůza. Také byla zmatená. Nerozuměla tomu. Než se stavila vzpamatovat, její mysl se opět vydala na pouť časem. Tentokrát ovšem do budoucnosti. Slyšela kroky. Někdo utíkal. Snažil se uniknout svému pronásledovateli. Hope viděla rozmazaně. Sem tam se mihla nějaká postava. Ona ji však viděla rozmazaně. Dokonce neviděla jasně ani tvář osoby, jíž slepě následovala. Zbývalo pár kroků. Nevěděla, jak to ví, ale byla si jistá, že se blíží k cíli. Opravdu. Ocitila se v místnosti plné lidí.

Pomalým, elegantím krokem dovnitř vstoupila postava. Mužská. Tvář skrytou pod maskou. Sama netušila, kdo onen muž je. Znala jej. Tím si nyní byla jistá stejně. Cítila také, že osoba, kterou následovala na toto místo, s jistotou ví, kdo to je. Dříve tomu odmítala uvěřit, ale nyní si tím už byla jistá. "Je to tvoje chyba." Hope ztuhla. Bylo to tu zase. "To ty za to můžeš. Je to tvoje chyba." nekřičel. Naopak. Šeptal tak tiše, až ji zarazilo, že jej tak dobře jej slyší. Jeho slova ji děsila. Otřásla jí až do morků kostí. Je to tvoje chyba. Ta slova se neustále opakovala. Smrtijed nyní mlčel, ale přesto mohla dívka zřetelně slyšet jeho hlas. Je to tvoje chyba. Chytila se za uši a přikrčila. Tvrdě se kousla do rtu aby nekřičela. Kdosi jí položil ruku na rameno. Potlačila nutkání ucuknout.

"Co se stalo?" zeptala se roztřeseným hlasem chlapce s pískovými vlasy, když se konečně vzpamatovala. "Ty jsi dneska úplně mimo." zasmál se Nebelvír. "Vyhráli jsme, Hope. To se stalo." mrknul na ní Seamus. "Jo, jasně." přitakala dívka. Přinutila se k úsměvu jež byl naprosto falešný. Její společník si toho ovšem nevšiml. Radoval se. Radoval se z vítězství své koleje, že přehlédl hrůzu v brunetčiných očích. Hope mezitím, co se Seamus radoval, vyděšeně hleděla před sebe. Zdálo se, že se snaží v dáli najít nějaké vysvětlení. Jako kdyby ji pravda měla každou chvíli praštit do očí. Stále se snažila přijít na to, co její vidina měla znamenat. Nakonec nad tím jen zavrtěla hlavou.

Za svůj život toho už viděla hodně. Srdce se jí sevřelo, když si uvědomila, že většinou viděla jen to špatné. Jako kdyby dobro na světě už téměř nebylo. Pravda byla ovšem taková, že ho bylo stejně, možná ještě více, než hrůz, jež dívka byla nucena vídat a snášet. Lidé se častokrát zaměřují na to špatné, že to dobré už nevidí. Hope potřásla hlavou. Pohledem přelétla hřiště. Seamus měl pravdu. Zápas skončil. A Nebelvír skutečně vyhrál.