Drobné, zářivé tečky dodávaly dívce naději, že každý z nás je zde z nějakého důvodu. Že za každou z nich se skrývá příběh, o kterém mnozí netuší. Přemýšlela nad tím, zda hvězdy dokážou vyprávět. Jestli jsou ochotné se s vámi podělit o příběh, jež náleží někomu, kdo možná žije tisíce mil daleko. Neznala všechna jména hvězd. To by bylo nemožné. Proto pohlédla na jednu z těch, zářila tak, že téměř zakrývala své méně výrazné sousedky. Hope sledoval, jak její světlo zesílilo, když se na ní upnula. A tehdy se to stalo. Před očima jí běžel obraz dívky, jež znala. Její ohnivé vlasy zavlály ve větru, když se dívka rozběhla po cestě k chlapci, jež jí očividně nebyl lhostejný.

Jasnovidka několikrát zamrkala, aby onen obraz zahnala. Ztěžka se posadila a tvrdě se kousala do rtu. Už nyní věděla, že až se tohle stane a někdo se to dozví, nebude z toho dívčino okolí nadšené. Tohle by Hope ani ve snu nenapadlo. Zavrtěla hlavou a tiše se uchechtla. Bylo zvláštní, jak ne vše vždy dopadne tak, jak bychom si přáli. Netušila, a ani nemohla, jestli se dívce s ohnivými vlasy pomůže změnit pohled lidí kolem ní. I kdyby v onu chvíli vyvolala vidinu, jednalo se o budoucnost vzdálenou několik let. Budoucnost se mohla změnit. Vše bylo v rukou dívky, jež podle Hope měla až příliš velké srdce. Jednu věc věděla jasnovidka určitě. To, co se před pár okamžiky odehrálo před jejím očima, byl kousek budoucnosti, jež byl jasně dán.

Pohlédla na další z hvězd, jež jí umožnila nahlédnout do doby vzdálené desítky let. Jednalo se o mladou čarodějku, jež žila před mnoha a mnoha lety. Sledovala zelený záblesk světla a vysokou dívku, hroutící se k zemi. Brunetka smutně sklopila hlavu k zemi. Neplakala. Nebyl důvod. Byla to minulost, jež se jí nijak netýkala. Přesto jí oné čarodějky bylo líto. Přesto, že jí bylo umožněno vidět pouhý útržek, cítila bolest, jíž si čarodějka za svůj život prožila. Chytila se za spánky a donutila se vybrat další z hvězd. Netušila, co doufá, že uvidí. Možná jen chtěla vědět, že není sama. Že není jediná, kdo je nucen si projít tím, čím si nyní procházela ona. Možná chtěla vědět, že existují další lidé, jež si prošli těžkými časy. Ztrátou, zradou, lží, nemocí, depresí a dalšími věcmi, jež je srazily na kolena. Přesto ale dokázali najít cestu zpět.

Přejížděla očima po hvězdné obloze a přála si najít takovou hvězdu, jaká by jí dokázala přimět snažit se dál. Oříškové oči se zarazily na hvězdě, jež se nezdála ničím výjimečná. Oproti některým hvězdám byla malá, nijak zvlášť zářivá. Přesto dívku upoutala. Donutila ji zaměřit na ní veškerou svou pozornost. A pak se to stalo. Viděla dívku se světle hnědými vlasy, menší, štíhlé postavy. Věnovala se knize, jež jí ležela otevřená na klíně. Netrvalo však dlouho a byla donucena vzlétnout. Hope zalapala po dechu. Hleděla na sebe samou. Jediný rozdíl byl v tom, že její vlasy byly mnohem kratší. Dívka z vize se otočila po chlapci, do jehož tváře neviděla. V ruce svíral její knihu. Brunetka otevřela ústa, aby chlapci vynadala. V tu chvíli obraz zmizel. Jasnovidka si protřela oči. Nerozuměla tomu. Chtěla vidět víc. Dozvědět se víc. Přemýšlela nad tím, zda to skutečně byla ona sama nebo další její příbuzná, jež se možná ještě ani nenarodila. Toho večera se však už víc nedozvěděla. Hvězdy už nebyly ochotné vyprávět.

_______________________________________

Tímhle tempem dopíšu druhý díl ještě tento týden 😶

💋🤗💖