Stačilo pár centimetrů a drobná dívka by byla shozena z koštěte Potloukem, jež odpálil její spoluhráč. "Snažíš se mě zabít?!" křikla na zrzavého chlapce rozčileně. "Jen zkouším, jestli se soustředíš." pokrčil nevinně rameny. V očích mu hrály neposedné jiskřičky. Už jen kvůli nim měla dívka nutkání jej přetáhnout pálkou po hlavě. "Ne. Jen si tak poletuju a chytám bronz." usmála se falešně. "Jasně, že se soustředím!" "Kdyby tomu tak bylo, uhneš dřív." upozornil ji s úšklebkem. Měl pravdu. Přesně to dívku rozzuřilo ještě víc. "Já tu taky být nemusím, abys věděl!" upozornila jej a začala klesat.

Kapitánka Nebelvírského týmu vrhla po zrzavém Odrážeči varovný pohled. "Koukej letět za ní a urovnat to. Jinak se budete hádat i zítra a jediný, kdo to odnese, budeme my." poukázala na fakt, že od utržení vážných zranění drží ostatní hráče jednota Odrážečů. "Jasně, šéfko." brouknul chlapec a už spěchal za brunetkou. Nehodlal se ovšem omlouvat. Chtěl ji provokovat tak dlouho, dokud by nevybouchla. To ovšem dívce bylo jasné už ve chvíli, kdy vešel do šatny s arogantním úsměvem. "To tě jeden můj odpal vyvedl z rovnováhy?" zeptal se, načež za sebou zavřel dveře a přešel k lavičce, na níž měl položené čisté tričko. Stáhnul ze sebe svetr i s tílkem a vyzývavě se na dívku usmál. To jako vážně? Nakrčila dívka obočí. Pohledu na jeho odhalenou hruď se ovšem neubránila.

Očima zkoumala pokožku, jež byla o pár odstínů tmavší než ta její. Místy jeho hrudník zdobily drobné pihy, jež  dívce připomínaly hvězdy na obloze. Chlapec si byl sám sebou poměrně jistý, ale přesto pod náporem jejího pohledu znervózněl. Neměl ovšem důvod k obavám. Byl hubený, ale ne příliš. Jeho tělo zdobily lehce vyrýsované svaly. Když už mu dívčin pohled začínal být skutečně nepříjemný, odkašlal si. "To jsem tak neodolatelný?" zamrkal, když k němu zvedla pohled svých pronikavých, oříškových očí. "Ani ne." utrousila dívka, načež se k němu otočila zády. Zrzek moc dobře věděl, že lže. Přitahoval ji, o tom nebylo pochyb. "Ale no tak, Hope. Nemusíš se stydět za to, že se ti líbím." uculil se. Snažil se ji v provokovat. Chtěl vědět, jak zareaguje. "Nemám se proč stydět. Stydíš se snad ty za to, že se ti líbím já?" zeptala se klidně Hope, což zrzka překvapilo. "Kdo řekl, že se mi líbíš?" nadhodil. Brunetka protočila očima a zhluboka se nadechla. Co to dělám se svým životem? S tím vzala za lem svůj svetr a společně s tričkem si jej přetáhla přes hlavu. "Já." mrkla na Nebelvíra, když se na něj s nejistým úsměvem otočila.

Tentokrát to byl zrzek, kdo nemohl spustit oči od nahé kůže, jež byla mnohem bledší, než jeho. Pomalu přešel ke své kamarádce, jež se nyní cítila jako kořist přesto, že ještě před chvílí se zdála být dravcem. Bylo s podivem, jak rychle se jejich role měnily. O rok starší chlapec položil ruce na její útlý pas. Při tom doteku se dívka zachvěla. Ještě stále měl ruce z venku studené. Sklonil se k její tváři, zatímco ona se hrdě povedla hlavu. Sotva znatelně se svými rty otřel o její. Brunetka přivřela oči a spokojeně vydechla, když se o její čelo opřel tím svým. "Protentokrát si vyhrála, Lupinová." zavrčel. Nebelvírka se zákeřně uculila. "Já vyhraju vždycky. To si pamatuj, Weasley." oplatila mu oslovení a vytrhla se z jeho sevření. Než se nadál, už se oblékala do černého trička a brzy už opouštěla šatnu, zabalená v teplé bundě.

_______________________________________

Blíží se rok od vydání Cizinky a mně je jasné, že do té doby tento příběh dopsat nestihnu. Proto se vás chci zeptat, jestli vás napadá nějaký speciál? 😶 (Abychom to alespoň nějak oslavili 🎂🎁😂)

Pokud byste ovšem vůbec o nějaký speciál stáli 😅😂

Já budu prozatím dělat vše proto, abych vydávala co nejčastěji 😉💞

💋🤗💖