V obchodě blonďaté čarodějky vládl jako vždy, geniálně promyšlený chaos. Drobná brunetka byla potěšená, že tentokrát nemusela nic říkat a už ji mladá prodavačka rovnou odkazovala do části obchodu, do níž se obyčejný zákazník nedostal. "Je úžasné, jak oblíbená je mudlovská móda mezi kouzelníky." usmála se spokojeně Hermiona. Hope chápala, že vidět něco takového, pro ni musí být uklidňující. Pocházet ze světa mudlů a v podstatě do něj nepatřit, muselo být vysoce matoucí. Těsně kolem brunetčiny hlavy proletěl pár třicet, což donutilo dívku uhnout stranou. Narazila přitom do osoby, jež se vesele zasmála. "Tady je má oblíbená neteř." objala rychle majitelka obchodu nejstarší z trojice dívek, čapla ji za zápěstí a už ji za sebou táhla k jedné zkušební kabince. "Máš tam dvě zimní bundy, nějaké svetry a džíny. Jo, Hermiono, abych nezapomněla... Mám tu pro tebe několik pěkných svetrů." ukázala prstem na dívku s nespoutanými vlasy, zatímco druhou rukou strčila do Hope, aby jí už zmizela z očí a vyzkoušela si, zda jí připravené oblečení padne.

"Ty šaty zkoušet nebudu. Mluvila si totiž jen o bundách, svetrech a džínách." ozvala se z kabinky, když si jendu z bund zapínala. "Jsi jako tvoje máma." protočila žena očima. "Moc to řešíš. Navíc, všimla sis, jak moc krásné jsou?" přemlouvala Sam svou neteř, jež vehementně kroutila hlavou přesto, že ji žena nemohla vidět. "Děkuju, teto. Potřebuju teď ale zimní oblečení." "A až Křiklan uspořádá nějaký večírek, tak mi budeš na poslední chvíli psát, abych ti nějaké šaty poslala?" zeptala se sladce žena. "Děláš, jako kdybych jich neměla dost." opáčila dívka, ale když si sundala zimní bundu, přeci jen se svlékla do spodního prádla a šaty, jejichž vršek byl pokrytý korálky, jež se leskly i na sukni, si oblékla.

"Není to trochu moc?" zamyslela se dívka, když z kabinky vylezla. "Moc? Možná spíš málo." odporovala jí její teta, přičemž k sobě kouzlem přivolávala další šaty.

Dívka vyprskla smíchy. S pozvednutou hlavou a našpulenou pusou vypochodovala z kabinky. Ruku si založila v bok a jednou nohou předkročila. "Rozená modelka." ocenila její pózu blonďatá žena. "Připadám si v tom nahá." okomentoval krajkový vršek šatů, skrz nějž prosvítala kůže. Sam po ní vrhla přísný pohled. "Jsi mladá. Říkám pořád, že dokud na to máš, měla by ses předvádět." promluvila mateřským tónem. "Bílá ti navíc sluší. Stejně jako Nel." pohladila brunetku po vlasech. "Stále o ní nic nevíš, že ne?" "Ne." potvrdila Hope nešťastně. Každým dnem se bála čím dál víc. "Budou v pořádku, uvidíš." Sam se snažila o veselý tón hlasu. Hope však přišlo, že se snaží přesvědčit spíš samu sebe. "Nejsem si tím jistá." povzdychla si a šla si vyzkoušet další šaty.

S taškami plnými oblečení opouštěla trojice dívek Hedvábné nebe. "Nikdy bych nevěřila tomu, že budu z obchodu odcházet s taškami plnými oblečení." rozplývala se Ginny. "Jako v nebi." usmála se na svou starší kamarádku. "Spíš v pekle." uchechtla se brunetka. "Přeháníš." upozornila ji Hermiona. "Nepřeháním. Vždyť se mi to už nevejde do skříně." rozhodila frustrovaně rukama s myšlenkou na to, zda by nemohla nezjistitelné zvětšovací kouzlo použít i na svou skříň.

_______________________________________

Nějak to pořád nechápu. Přes 200k přečtení? Šílený... Upřímně, jsem v šoku.

Jasně, když jsme překonali 180k, věděla jsem, že to nastane, ale stejně... Wow. To je asi to jediný, na co se teď zmůžu.

Děkuju. Děkuju vám všem, kteří jste to se mnou ještě nevzdali. Vážím si vás, vás všech. Vím, že jsou tu i tací, kteří začali číst Cizinku, když měla kolem dvaceti kapitol a vydrželi se mnou až do teď. Brzy to už bude rok a mně to přijde sotva jako dva měsíce.

Takže děkuju❣️

💋🤗💖