"Jen jeden trénink." zaškemrala Alice, když se dalšího dne chystaly na snídani. "Už jsem ti řekla, že ne." "A já ti zase řekla, že neberu ne jako odpověď." opáčila černovláska. Brunetka si přes rameno přehodila tašku s učením. "Nebudu se s tebou hádat, Alice. Jen tě prosím, abys respektovala mé rozhodnutí." "Já s ním ale nesouhlasím!" protestovala dívka. "To už ale není můj problém." odfrkla si nakrknutě Hope a vzala za kliku. Ani ji nepřekvapilo, že se dveře neotevřely. Prostě jen z kapsy vytáhla hůlku a pronesla kouzlo, jež dveře odemklo. Tušila, že se její kamarádka jen tak nevzdá. Rozhodla se proto vyrazit rovnou na snídani, aby se alespoň trochu najedla, než tam dorazí i Alice s Angelinou a Katie.

Unaveně se sesunula na lavici. V noci pořádně nespala. Trápila ji noční můra, v níž si její matka musela zvolit, který z jejích přátel bude žít a který zemře. Nikomu se s ní prozatím nesvěřila a ani to neměla v plánu. Zbytečně by přidělala někomu starosti. Neměla nejmenší tušení, kde se to celé odehrává a tak jim nemohla pomoci. Nikdo nemohl. Ne dokud nevěděla, kde k tomu dojde. S povzdechem si podepřela hlavu a na talíř si nandala nějaké koláče a taštičky. Usrkla si z šálku s horkou čokoládou a spokojeně se usmála. Nedokázala si představit lepší zatáček dne. Sladké jí vždy dokázalo alespoň trochu zvednout náladu. "Ahoj." "Jak ti je?" otočila se na chlapce, jež se rukou opřel o její záda a pomalu se posadil těsně vedle ní.

Místo odpovědi zrzek pouze zavrtěl hlavou. Bylo to pro něj těžké. Nikdo se mu nemohl divit. Nebyl zvyklý potulovat se po hradě bez svého dvojčete. "Potkal jsem ve Společenské místnosti Alice." oznámil jí. "Jo?" nadhodila dívka a do čistého šálku mu nalila čokoládu. Hrneček mu podala a zakousla se do jednoho z koláčů. "Prý si paličatá a já jsem úplně pitomej, pokud si myslím, že se stačí usmát a ty roztaješ a budeš souhlasit s mým šíleným návrhem." Hope se ušklíbla. "Teď vážně." Chlapec přikývl. "To, že jsi paličatá skutečně řekla. Že jsem pitomej taky, akorát vynechala ten šílený návrh." "To jsem si myslela. Zdála se tou myšlenkou nadšená." Zrzek znovu přikývl. "Snaží se tě k tomu přemluvit od chvíle, co se ona a Katie dostaly do týmu. Dalo se čekat, že se jí to bude líbit." "Jo." uchechtla se brunetka. "Neměl si něco takového vůbec žádat." "Jo, jenže já nebudu hrát, pokud nebudeš můj parťák ty." mrknul na ní. "Nebude nám to klapat." zavrtěla hlavou Hope. "Proč? Nebudeme první smíšení Odrážeči." mávnul bezstarostně rukou. "Jenže my dva nejsme jako ostatní." namítla dívka. "Jsi zvyklý hrát jen s Fredem a já v životě nehrála Famfrpál, když o něco skutečně šlo. Nejsem jako holky, Georgi. Já to neumím, jasný? Jsem hrozný nervák." sklopila pohled. Přišla si jako zbabělec.

"Hej." houknul chlapec a zvednul jí hlavu, aby mu musela pohlédnout do očí. "Myslíš si, že mě to neděsí?" zeptal se jí vážně. "Nikdy jsem nikomu nevěřil tolik, jako Freddiemu. Málokdo by vletěl před Potlouk a schytal to místo mě. On to udělal bez váhání stejně, jako bych to já udělal pro něj." promluvil se zapálením a obdivem. "Můžu klidně skončit na ošetřovně jen proto, že odpálíš ten Potlouk na mě a já nestačím uhnout. Nejen já ale i holky a stejně tak i celý tým." Hope nechápala, proč by tedy měli riskovat a brát ji mezi sebe. "Nikdy jsem v tomhle nevěřil nikomu jinému, než svému bratrovi. Tobě z nějakého důvodu věřím minimálně v tom, že na mě ten Potlouk neodpálíš schválně." Brunetka se zasmála. Chlapec ji pohladil po tváři, vzal si jednu ze sladkých taštiček a zakousnul se do ní. Už neměl co říct. Vše, co chtěl, řekl. A dosáhl svého. Byl si tohi vědom. Dívka jej praštila přes ruku, v níž svíral sladké pečivo a vypáčila mu jej z ruky. "Na sladké mi nesahej!" varovala ho. "Takže?" zeptal se se sebejistým úšklebkem. "Fajn." "Fajn?" "Jo. Jen jeden trénink. Pak uvidíme." "To mi stačí." přikývnul spokojeně. "A teď mi dej kousnout."