Každým dnem bylo chladněji a chladněji. Nebelvírský Famfrpálový tým se přesto připravoval na zápas, jež jej čekal s Havraspárem hned po vánočních prázdninách. "Jestli bude ještě větší zima, tak je od těch košťat budeme muset odtrhnout." zasmál se zrzavý Nebelvír, jež poněkud překvapeně sledoval své přátele. Vypadalo to, jako kdyby se něco stalo. Už to nebyla ta zmatená skupinka lidí, co na košťatech poletovala sem a tam a snažila se se vzájemně neshodit. Nyní byli opravdový tým. Dívky si bez problémů nahrávaly, zatímco jim těsně nad hlavou prolétaly Potlouky. Nebály se. Důvěřovaly dvojčatům, že je ochrání. Při pohledu na brankáře se spoustě lidem zastesklo. Chlapec, jež za Nebelvír chytal, nebyl ani zdaleka tak dobrý, jako Oliver Wood. Přesto byl však nejlepší z těch, jež se o místo do týmu uchazéli. A pak tu byl poslední člen Nebelvírského týmu. Mladý Chytač, Harry Potter.

"Znovu!" křikla Angelina, když Nebelvír polapil zlatonku. Chlapec pouze přikývl, zlatý míček pustil a aby mu dal náskok, rozletěl se pozdravit svého nejlepšího kamaráda. "Kde je Hermiona?" zajímal se. Ron pouze pokrčil rameny. "Vždyť ji znáš." uchechtnul se. Chytač přikývl. "V knihovně." "Nejspíš zase vyšiluje z NKÚ." potvrdil Ron a spokojeně se zakousnul do čokoládové žabky. "Už se těším zase do Prasinek." zamumlal. "To já taky." promluvila poprvé drobná dívka, jež vedle zrzka seděla. Na to se Ron zašklebil. "Půjdeš zase s Seamusem?" "Když jsme u toho, chtěl jsem se tě zeptat, Hope... Viděl jsem v Prasinkách... Tvou mámu. Je to možné?" Dívka okamžitě zavrtěla hlavou. "Neviděl si Eleanor, Harry. Musela to být Caren." šeptla. "Mluvila jsem s ní a..." "Ne, tahle žena byla starší. Hodně hubená. Caren bych poznal." mávnul rukou. "Vypadala nemocně a unaveně. Myslíš, že se tátovi něco stalo? A Siriusovi?" "To já nevím, ale ten koho si viděl... Ne to nemohla být ona..." Hope byla bledá. Zdálo se, že každou chvíli omdlí a skutečně od toho neměla daleko. Doufala, že se plete. Protože kdyby ne, znamenalo by to, že její tetu našli...

Rána, jež byla následovaná zděšeným křikem, polekala všechny přítomné. "Hope!" "Jsem v tom nevinně!" hájila se dívka automaticky. "Hope!" Dívka pohlédla na hřiště. Černovlasá kapitánka na ní upírala prosebný pohled přitom, jak se skláněla nad svým kamarádem. "Merline." vydechla Hope a už se spolu s Ronem hnala po schodech dolů. Harry letěl ns koštěti před nimi. "Co se stalo?" strachovala se dívka. "Spadnul. Zničehonic. Prostě se najednou naklonil a..." v Angeliiných očích se leskly slzy. Člověk by řekl, že je hezké, jakou starost má kapitánka o členy svého týmu. V tomto případě šlo o mnohem víc. Hope to cítila. Milovala ho. Ať šlo o jakéhokoli zrzka, černovláska k němu chovala silné city. Hope vzala chlapcovu ruku do své. Stále byl v bezvědomí. "Musí na ošetřovnu." s tím vytáhla hůlku z kapsy a vykouzlila nosítka, na něž jej kouzlem přenesla. "Harry, levituj ho." poručila svému kamarádovi. "Alice, Katie, běžte s nimi a Angelinou. A ty..." otočila se na chlapce, jež stále zíral na místo, kde ještě před chvílí leželo jeho dvojče. Pomalu k němu došla a vzala jeho ruku do své dlaně. Zrzek pohlédl do jejích očí. Silou vůle se o přinutila neuhnout. Jeho pohled byl pro tu chvíli až příliš intenzivní. "Pojď." pobídla chlapce, jež měl v očích slzy. Tohle si Hope nedokázala představit. Neměla sourozence, co víc, nevěděla, jaké to je mít dvojče. Pouto, jež mezi sebou chlapci měli, bylo výjimečné. Brunetka netušila, čím si zrzek musí procházet, když neví, co jeho bratrovi je. Proto raději nic neříkala. Ruku v ruce mířili na ošetřovnu, aby zjistili, co se vlastně stalo.

_______________________________________

Užijte si neděli! 😁

💋🤗💖