Z pozdního posezení na zahradě se pro dívku stala tradice. Stále sedávala až v místě, kam nebylo ve tmě možno dohlédnout. Toho večera, co se za ní ven tajně vyplížil zrzavý chlapec, seděla s hlavou skloněnou k zemi. Nervózně si pohrávala se svou hůlkou. Měla jakési nutkání, jež slovy nedokázala popsat. Snažila se jej potlačit do pozadí přesto, že se jí to příliš nedařilo.

Tiché kroky, jež se k ní blížily, jí neunikly. S hůlkou připravenou k útoku se otočila na zrzka, jež jí vyrušil z jejích myšlenek. "Georgi." vydechla polekaně. V chlapcových očích se mihla bolest, kterou dívka přehlédla. "Nechtěl jsem tě vylekat." jeho oči však hovořily o něčem jiném, což byl také důvod, proč se brunetka ušklíbla. "Dobře, přiznávám. Chtěl. Ale jenom trošku." tomu se společně zasmáli, přičemž Hope poklepala na místo vedle sebe. Zrzek ani na vteřinu nezaváhal. Posadil se vedle dívky s očima upřenýma před sebe do neproniknutelné tmy. "Chodíš sem často?" "Ne." "Lžeš." štouchl ji do žeber. Hope se smutně usmála. "Chodím sem každý večer." přiznala tiše. "Spíš vůbec?" věnoval jí chlapec starostlivý pohled. "Neboj. Spím jak zabitá. Akorát se vždy potřebuji před spánkem uklidit, pročistit si hlavu.

Byla to pravda. U Weasleyových byla už déle než týden, což na její psychice zanechalo své stopy. Percy jí neustále vyprávěl, jak báječný je jeho šéf, zatímco dvojčata si stěžovala, že musí ještě jeden rok přežít v Bradavicích, hladový Ron byl nabroušený na každého a Giny výbušná. Molly zase brunetku nutila neustále něco jíst, což se dívce ani trochu nelíbilo. Žaludek měla neustále sevřený. Zvláštně poslední toho dne.

S pohledem upřeným na své ruce vyčkávala, než zrzek promluví. Netrvalo dlouho a dočkala se. "Připadáš mu smutná." "Tak to..." "Nelži mi, Hope. Trvá to už delší dobu." Drobná Nebelvírka si povzdychla. Zvedla hlavu a pohlédla na chlapce. Jeho oči ve tmě zářily. "Viděla jsem spoustu věcí z minulosti, Georgi. Nebylo toho málo." promnula si spánky a zhluboka se nadechla. "Díky tomu jsem sem dozvěděla, kdo byla Roxanne, po níž jsem dostala své druhé jméno. Věřil bys, že ji miloval Angeliny strýc?" Chlapec zavrtěl hlavou. Hope se smutně usmála. "Je to tak. Životy nás všech jsou propojené a my o tom ani nemusíme vědět. Každý z nás má před sebou cestu, kterou musí projít. Kdo ví, s kým vším se na ní setká." vydechla. Zavřela oči, aby si utřídila myšlenky. "Moje mamka... Nikdy mi o ničem ze své minulosti neřekla. Byla jsem tak hrozně moc naštvaná, ale chtěla jsem počkat. Doufala jsem, že mi to jednou řekne sama..." "To se ale nestalo, co?" odhadl zrzek. Dívka přikývla. "Všechno to ale vím poměrně krátce. Jenže když..." na malou chvíli se odmlčela. "Když mi řekla, že odjíždí, protože se Sirius pohřešuje, naštvala jsem se. Riskovala život už za války. Nikdo po ní přeci nemůže chtít, aby jej riskovala i teď... Tohle je... Tohle je..." po její tváři stekla první slza. Chlapec dívku jednou rukou objal kolem ramen. "Jenže taková ona je, že? Vždycky postaví ostatní před sebe."

Mladý čaroděj netušil, co by měl udělat. A tak dívku pohladil po vlasech a dřív, než si to sám stačil uvědomit, ji políbil na čelo. Dívka se nad tím ani nepozastavila. Pouze si opřela hlavu o jeho rameno a pohlédla na nebe, aby našla hvězdu, jež jí vždy dodala naději. Tentokrát však místo naděje pocítila dívka něco jiného. Strach.

_______________________________________

Dobře, stanovit si dny, kdy budu vydávat nepomohlo... 😬

💋🤗💖