"A Johnsonová se řítí vstříc Mrzimorskému brankáři. Říkám vám, že tohle dnes bude opravdu těsný zápas!" komentoval Lee Jordan, nejlepší přítel dvojčat Weasleyových, jež jako vždy předváděla úžasnou souhru. Že jimi odpálené potlouky několikrát jen těsně minuly jejich spoluhráče, bylo vedlejší. Nebelvírští se zatajeným dechem sledovali své hráče, jak se pokouší o souhru a nedokázali pochopit, co se to s nimi letos děje. Mrzimorští zatím ze všech sil podporovali svůj tým, jež měl nakročeno k tomu, aby Nebelvírské porazil. "Hope, jak to dopadne?" "Cože?" otočila se oslovená na zrzavého chlapce. "Nedělej, určitě ses mrkla." Brunetka protočila očima. "Nemám nejmenší tušení, Rone, jak tenhle zápas dopadne." šeptla tiše. Nerada o své druhé části mluvila na veřejnosti. O daru její matky se sice vědělo, ale ona se to snažila udržet v tajnosti. Nepotřebovala, aby na ní lidi pohlíželi jako na hříčku přírody. Bohatě stačilo, že si tak sama občas připadala.

Hnědovlasá dívka proletěla kolem chlapce z Mrzimoru, jež měl v ruce Camrál. Zmateně se po ní otočil, což umožnilo druhé Nebelvírské Střelkyni vzít mu míč a okamžitě jej Katie nahrát. Ta se spokojeně uculila a než se Mrzimorští nadáli, skórovala. "Jo." usmála se její kamarádka, jež seděla na tribuně a společně se svými spolužáky jí a Alici odměnila potleskem. Pokud chtěl Nebelvír vyhrát, musel přidat nebo se spolehnout na Chytače, jež se nezdál ve své kůži. "Hope, jedna malá předpověď." zprostil zrzek. Na to se jeho starší spolužačka zamračila. "Nejsem rosnička, Rone. Nepředpovídám počasí." Chlapec nechápavě nakrčil obočí. "Já o tobě neřekl, že jsi nějaká žába." Na to brunetka neměla sílu. "Nech to plavat." mávla rukou. "Mám vidiny, ne předpovědi." dodala ještě, než pohledem z Katie přejela na Odrážeče, jež právě prolétal kolem. Snažil se akorát potloukem srazit nového Chytače Mrzimoru. "Nemůžeš chvíli zůstat na místě?!" zazlobil se, což brunetku rozesmálo. Zrzek však neměl čas na to, aby se byť jen zastavit. Hned zase uháněl za druhým Potloukem, jež právě mířil na Chytače Nebelvírského týmu.

Měl smůlu. Nebo spíš štěstí? Harry se totiž z ničeho nic rozletěl směrem na druhou stranu hřiště. Hope odhadovala, že by Nebelvíři nebyli dalšího dne na Mrzimorského Odrážeče příliš milí, kdyby jim zrzačil jednoho z nejlepších Chytačů, jaké kdy tahle škola viděla. "Čas ukončit hru!" křikla Nebelvírská kapitánka pár vteřin předtím, než brýlatý chlapec sevřel v hrsti malý, zlatavý míček, čímž zajistil své koleji vítězství. Hodně těsné vítězství. "Jo!" vykřikl Fred a jen tak uhnul Potlouku, jež se teprve teď po odpalu jeho bratra vracel na hřiště. "Tak tohle bylo těsný." uchechtnul se posměšně Ron. Hope s ním souhlasila. Ten den bylo všechno těsně.

_______________________________________

Všimli jste si? Dneska už třetí kapitola! 😁

A jedna ještě možná bude. 😏

💋🤗💖