Nafouklé tváře k tomu uražené výrazy. Přesně to byl pohled, který se naskytl drobné brunetce, když se naproti ní posadily její dvě spolubydlící. V okamžiku strnula. "Co jsem provedla?" zeptala se opatrně. "Ty nic." uchechtla se černovlasá dívka tmavší pleti. "Co Angelina provedla?" přeformulovala svou otázku Hope. Jmenovaná žuchla na lavici vedle ní. "Odmítla jsem jim říct, jestli se dostaly do týmu." Při zázemí oněch slov se Alice zamračila ještě víc, zatímco Katie se zvedla a přesedla si o kousek dál. "To nemyslíš vážně." zasmála se Hope. "Myslím!" vyjekla Katie dotčeně. "Vždyť se to dozvíte, až přijdeme do Společenské místnosti. Hned tam dám sestavu letošního týmu." "Očividně jim to přijde pozdě." upozornila černovlásku brunetka, když zachytila Aliciin výhrůžný pohled. "Anglino, tak jak jsme si vedli?" ozvalo se od vstupu do Velké síně jedno ze zrzavých dvojčat. "Ještě vy začínejte!" zaúpěla Angie a hlavou praštila o stůl.

Ve Společenské místnosti Nebelvíru bylo narváno. Všichni čekali, až kapitánka týmu vyvěsí výsledky. Angelina si dávala opravdu na čas. Jakmile vstoupily do Společenské místnosti, líně zamířila k nástěnce. Z kapsy u obyčejných džínu vytáhla kousek pergamenu, jež s pomocí kouzla připevnila na nástěnku. Stačila udělat sotva tři kroky směrem ke své drobné kamarádce, než se k nástěnce nahrnula většina studentů Nebelvíru. Přesto, že se konkurzu do týmu účastnila jen menší část, všichni chtěli vědět, kdo bude jejich kolej reprezentocat tento rok.

Místnosti se začalo ozývat nespokoné reptání, stížnosti, ale i jásot a potlesk pro ty, jež se do týmu dostaly. "Řekni mi jednu jedinou věc." promluvila Hope na Angelinu, když se dívka posadila do křesla, naproti pohovce, na níž seděla ona brunetka. "Vzala si je?" zeptala se, načež byla donucena zakrýt si uši, když jedna z dívek ze šestého ročníku vypískla nadšením. "Je tohle dostačující odpověď?" ušklíbla se na Hope Angelina. Než stačila brunetka cokoli říct, pohovka, na níž seděla se prohla pod váhou těla, jež se sesunulo vedle ní. Chlapec se ani neptal na svolení a tak, jako kdyby to bylo normální, si položil hlavu na dívčin klín. Ta překvapeně zamrkala, načež mu věnovala pohled, jež symbolizoval jasnou otázku. To myslíš vážně?

Druhý zrzek se zatím uvelebil na opěradle Angelinina křesla. S úsměvem pohlédl na svého bratra. "Tak co myslíš, Fredie?" Jmenovaný vzal Hope za ruku a navedl ji ke své hlavě. "Nejsi pes." uchechtla se dívka. "Myslím to vážně." pronesla, když chlapec stále nepouštel její štíhlou ruku. "Nebudu tě drbat." Zrzek si povzdychl, načež jí pustil. Zavřel oči a ruce si položil křížem na hrudník. "Myslím, že jsme se dostali." odpověděl konečně svému bratrovi. "Mám stejný názor." přikývl druhý zrzek s vážnou tváří. "Lepší Odrážeče na celé škole nenajdeš." dodal, když na něj Angelina nechápavě pohlédla. "Souhlasím, Georgi. I když..." zaváhal. "Je tu jeden člověk, kterej není úplně marnej." zauvažovalo jeho dvojče. "Já už asi půjdu." oznámila přítomným Hope, načež nadzvedla chlapcovu hlavu a s žuchnutím ji nechala dopadnout na pohovku. Než kdokoliv z jejích přátel stačil byť jen pípnout, byla pryč.