Kapitola 10: Pocit
Bosá dívka tiše našlapovala, když se plížila z domu na zahradu. Už nějakou dobu zde nebyla. Nyní se však přiblížil konec prázdnin, při nichž se častokrát setkávala Oliverem v Příčné ulici, povídala si s jedním z dvojčat nebo poslouchala vyprávění Molly o tom, jaké její děti byly jako malé.
Když se přiblížila na místo, kde obvykle sedávala, na malý okamžik se zarazila. Černá postava sedící v trávě se na ni otočila a ona v ní poznala svého kamaráda. Došla vedle něj a se smutným úsměvem na rtech se posadila. Pohlédla na nebe. Mezi milióny hvězd našla tu, jež jí byla nejbližší. Zdála se stejná, jako dřív. Jako kdyby se nic nestalo. Jako kdyby na malý okamžik nepřestala skoro zářit. Jenže ona málem zářit přestala. Její světlo málem vyhaslo a drobnou Nebelvírku to vyděsilo k smrti. Bála se o Siriuse. Bála se ale také o Jamese a svou mamku. Oba se rozhodli riskovat. Vydali se hledat svého kamaráda a na své životy nebrali ohled. Věděli jen jedno. Kdyby zemřel, nedokázali by dál žít. Když se rozhodovali, zapomněli pomyslet na své blízké. Jak by bylo jim, kdyby zemřeli? Co jejich děti? Partneři, jež s nimi byli už od školy? Nejlepší přátelé? Nyní nebyl v ohrožení jen Siriusův život, ale i život jeho nejlepšího kamaráda a Eleanor, ženy, jež byla kdysi pro všechny cizinkou.
Hope se snažila nemyslet na noční můru, jež vídala pokaždé, když usnula. Nahánělo jí hrůzu, že její matka je někde zraněná a snaží se najít dva své přátelé, přičemž o jednom nic neví, zatímco druhý pravděpodobně umírá. Dívčin společník vycítil, že dívka není ve své kůži. Proto ji rukou objal kolem ramen a přitáhl si ji k sobě. Brunetka si opřela hlavu o jeho rameno a zavřela oči. Tohle jí chybělo. Takhle se už dlouho necítila. Pocit, jež zaplavil její tělo získala vždy díky Eleanor, která moc dobře věděla, že noční můry, jež se mají vyplnit, nejsou nic příjemného. Vždy dodávala své dceři naději, že vše bude zase v pořádku. Že ať se stane cokoli, budou jednoho dne zase šťastní. A přesně to cítila, když se ještě více natiskla k zrzavému chlapci, jež se hlavou opřel o její a tiše zašeptal slova, jež dívka zoufale potřebovala slyšet. "Všechno bude zase dobrý. Uvidíš."
_______________________________________
Charakter ask!
Jelikož se znám a vím, že mi bude trvat zase neskutečně dlouho, než to celé sepíšu a vydám, pište mi prosím do komentářů a zpráv otázky na postavy, na mě... Prostě se ptejte 😁 Doufám, že otázek bude hodně! 😊
💋🤗💖
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro