Oříškové oči přejížděly po jídle, které se na stole objevilo. Černovláska, jež seděla naproti ní, pozvedla naběračku jakési polévky, načež ji vylila zpět do mísy. "Fuj." vydala ze sebe chabě Alice. "Nech toho. Ještě si to neochutnala ." pokárala ji Katie s pohledem upřeným na Krásnohůlské studenty, jež si polévky nalévali plný talíř. "A kdo jo?" uchechtl se zrzek sedící vedle brunetky. Katie prosebně pohlédla na Hope. "Ochutnat se má všechno." kousla se tvrdě do rtu brunetka a trochu polévky si nandala. Nabrala trochu na lžíci, strčila si její obsah do úst a polkla. Zaškaredila se a pohlédla na Katie. "Teď už to můžu říct." zhluboka se nadechla. "Fuj." vydechla. "To je to opravdu tak hrozné?" "Nemám ráda mořský potvory. A tohle." ukázala na ráčka, jež plaval v jejím talíři. "Rozhodně je mořská potvora." Ozval se dvojitý smích. Ať v tu chvíli si brunetka všimla, že vedle zrzavého chlapce sedí jeho dvojče. Proč se ještě divím?

"No tahle polévka nám přinesla zajímavé poznání." poznamenala Angelina. "Jaké?" zeptala se Katie. Dívka kývla k míse v níž plavali ráčci a mušle. "Nemohli bychom žít ve Francii." "Mohli." odporovala jí Hope. "Jen bychom nesměli jíst tohle." při vzpomínce na zvláštní chuť polévky se otřásla. "Tak to ne." ozval se zničehonic jeden ze zrzavých chlapců. Jeho oči se upírali k profesorskému stolu, ke kterému si právě přisedli dva muži. "Kdo to je?" zeptala se Hope. "O tom vedle madame Maxime si už slyšela." "Jo, je to Percyho šéf." přidal se zrzek ke svému bratrovi. "Pan Skrk." pochopila dívka. "Šikovná holka." mrkl na ní zrzek, který seděl hned vedle ní. Hope se uchechtla. "A ten druhý?" zeptala se. "Je to vedoucí odboru kouzelných her a sportů." vysvětlilo druhé z dvojčat. "Jasně." praštila se dívka do čela. "Já si říkala, že už jsem ho někde viděla. To kvůli mistrovství, že?" "Jo. Kvůli mistrovství na které si s námi nechtěla jet." "Chyběli si nám tam." souhlasil zrzek. "Kdybych chtěla jet, jela bych jen s mamkou." "Divil jsem se, že si to Eleanor nechala ujít." přiznal zrzek. "Georgi, nechte toho." umlčela chlapce Angelina a kývla hlavou k profesoru Brumbálovi.

Ředitel vysvětloval pravidla Turnaje tří kouzelníků. Drobná dívka ho však nevnímala. "Šampióny vybere nestranný soudce. Ohnivý pohár!" ředitel třikrát poklepal na truhlu, jež před malým okamžikem přinesl školník, pan Filch. Truhla se otevřela a profesor z ní vytáhl dřevěný pohár, který byl až po okraj plný tančících modrobílých plamínků. "Každý, kdo se chce ucházet o to, aby se stal šampiónem, musí na kousek pergamenu čitelně napsat své jméno a školu a vhodit jej do pergamenu. Uchazeči mají čtyřiadvacet hodin na to, aby se přihlásili." promluvil je všem přítomným, když truhlu zavřel a pohár na ni postavil. "Pohár ještě dnes umístíme do vstupní síně..." Zbytek proslovu už Hope nevnímala. Proč taky? Jí se to nijak netýkalo. Sedmnáct jí nebylo a jejím přátelům také ne.

Jakmile ukončil svůj proslov, bylo načase vydat se na své koleje. Hope tedy vyskočila na nohy a pomalou chůzí se vydala ke dveřím. U nich však nastal menší zádrhel. Dorazila k nim ve stejnou chvíli, jako ředitel Kruvalu. Ten, jakmile si dívky všimnul, ji sjel zkoumavým pohledem. Hope zatoužila utéct. Naštěstí však na svém rameni ucítila mužskou ruku, díky níž se najednou cítila neohroženě. "Karkarove. Už je to dlouho." promluvil muž na ředitele, který stále zíral na drobnou brunetku. Při zaznění svého jména však pozvedl hlavu. "Lupine." spíš než jako oslovení to znělo jako zavrčení. Nezdál moc se potěšen tím, že onoho hnědovlasého může vidí. Remus na tom nebyl jinak. "Slečno Bellová." oslovil hnědovlasý profesor kamarádku své dcery. "Vraťte se se svými přáteli na kolej. A dohlédněte prosím, aby pan a pan Weasley po cestě už nic nevyvedli." "Jistě, pane profesore." přisvědčila Katie a jakmile Remus pustil svou dceru, chytila ji za ruku a táhla ji ven z Velké síně.