Pomocí matčiny magie zabil poslední monstrum, které jim stálo v cestě.

Loki začal úlevně oddechovat a podíval se za sebe na Skadi s Narfim. Ta se mírně usmála a kývla. On začal vést cestu k útěku z Helheimu.

,,Loki! Musíš zabít i Hel!"ozval se matčin hlas v jeho hlavě.

,,Matko, já nemůžu! Musím je odvést do bezpečí. A navíc, určitě bych ji nezabil,"řekl do prázdna a podíval se na Skadi s výrazem, že jí to vysvětlí později.

,,Ale Lo-."

,,Ne! Prosím! Chci být už na Ásgardu a na této planetě nestrávím už ani jednu minutu!"odsekl naštvaně a v hlavě se již žádný hlas neozval.

Rukou jim naznačil, že mohou pokračovat a vydali se strmou cestou, až do Ásgardu.

———{}———

Před nimi se objevila známá krajina a Lokimu se rozzářily oči. Konečně viděl krásnou krajinu na které bylo světlo. Konečně neviděl před sebou jen špinavé ošuntělé zdi a useknutou ruku na zemi.

,,Jsme doma,"vydechl z úsměvem a chytil Skadi za ruku. Ona s rozzářeným obličejem ruku s radostí přijala a společně se vydali vstříc velkému zlatému paláci.

Jakmile je jejich lid viděl, začali jásat a byli radostí bez sebe. Po nějaké době potkali Thora a on se tvářil jakoby spatřil něco neuvěřitelného. Což i možná spatřil.

I hned ho pevně objal kolem krku a Loki mu objetí s protočením očí opětoval. Po chvíli se odtáhli a on se na něj díval s radostnými jiskrami v očích.

,,Myslel jsem, že tě už nikdy neuvidím!"zvolal a podíval se též na Skadi s Narfim. Jakmile sjel pohledem na Narfiho, vykulil vyděšeně oči.

,,Co se stalo?"zeptal se Thor stále s pohledem na Narfim. ,,Řekni mi okamžitě co se stalo!"

,,Klid, klid. Vše ti vysvětlím. Teď ale musím dohnat své královské povinnosti, dobře?"uklidnil ho Loki a zadíval se na obyvatele říše kolem nich.

,,Jistě. Počkám,"odvětil, konečně odlepil pohled od Narfiho a podíval se na něj. ,,Všem jsi tu moc chyběl. Ani nevíš, jak moc jsme po tobě pátrali."

Zahřálo ho to u srdce, když slyšel, jak se o něj konečně někdo zajímá. Byl to zvláštní pocit, mít u sebe ještě větší podporu než byla Frigga. Teď je tu s ním Skadi, Narfi, Thor, Valkýra, Sif a jeho lid. Šťastně se mu zajiskřilo v očích, a aby to nevypadalo, že bratra vůbec neposlouchal, uznale pokýval hlavou.

———{}———

Loki toho musel spoustu dohnat a musel opět nastolit pořádek. Jakmile opustil bez jakýchkoli stop Ásgard, jeho lid žil v chaosu a strachu. Musel opět napravit veškeré škody od armády od Hel, a tak celý den strávil se svými povinnostmi ve své pracovně.

Jakmile vše dokončil, byla již noc a snad všichni už spali. Tedy až na noční stráže a něho.

Potichu vstoupil do ložnice, kde už Skadi s Narfim spali. Tichými krůčky se dostal ke kolébce se svým synem. Jeho ruka byla již ovázaná obvazem a tím pádem nešlo vidět visející maso a zbytek kosti. Nad touto myšlenkou se otřásl a Narfiho letmě políbil na čelo.

Poté přešel ke skříni, kde si vzal volné oblečení na spaní. Vzal si volnou zelenou košili s volnými zelenými kalhotami. Vysoukal se ze svého špinavého a proděravěného obleku ještě z Helheimu. Už měl na sobě jen spodní prádlo a v tu chvíli ho někdo popadl zezadu za boky.

Hned ten dotek poznal, a jakmile ucítil, že dotyčná osoba mu dlaněmi po bocích krouží, neubránil se menšímu uchechtnutí.

,,Zrovna když jsem ve spodním prádle, tak se musíš vzbudit?"zeptal se potichu a pobaveně.

,,Byla jsem vzhůru, i když jsi vešel do místnosti. Jen jsem tě chtěla překvapit,"zašeptala mu něžně do ucha a on se lehce zachvěl.

,,Víš o tom, že tě strašně moc miluji?"zeptal se se svým sametovým hlasem a ona se na něj přitiskla ještě více.

,,Ano,"zašeptala a políbila ho na líčko. ,,A víš o tom, že jsme si vcelku dlouho nezařádili?"

Loki se ušklíbl a pustil své oblečení na spaní na zem. ,,Vím. Ale nevzbudí to Narfiho?"zeptal se provokativně.

,,Nepůjdeme na to. Jen si chci s tebou trochu pohrát,"vysvětlila a přitiskla se k němu ještě blíže, aby ho přemluvila. ,,Prosím."

On se spokojeně usmál a popřemýšlel nad odpovědí. Ale hned na začátku měl jasno.

,,Tak dobře,"odpověděl a otočil se k ní.

~~~

Loki unaveně otevřel oči a pohlédl na ještě spící Skadi. Mírně se usmál a přetočil se na záda. Spokojeně si vydechl a chvíli nechal volný průchod myšlenkám.

Konečně. Konečně trochu klidu. Takovéto rána nebývají moc často. Řekl si a na chvíli zavřel oči.

V tu chvíli se objevil někde zcela jinde. Všude bylo bílo a před sebou uviděl rýsující se postavu. Po nějaké chvíli ji poznal. Byla to matka.

,,Loki. Proč jsi Hel nezabil! Teď hrozí, že se vrátí zpět na Ásgard a tentokrát ještě horší, než kdy dřív. Chápu, že jsi tam už nechtěl ani chvíli strávit, byl jsi úplně na dně. Ale vím, že teď přijdou pro tvůj lid i pro tvou rodinu zlé časy,"řekla a všude se rozléhala ozvěna.

Zlé časy...
Zlé časy...
Časy...
Časy...
Sy...
Sy...

Loki se vyšvihl do sedu a vykulil zděšeně oči. Zprudka oddechoval a snažil se vzpamatovat, co se správě stalo.

Ucítil pohyb vedle sebe, a tak sebou cuknul a podíval se vedle sebe. Uviděl naštěstí jen Skadi, která se kvůli jeho leknutí vzbudila.

Co jsem to udělal? Co jsem to udělal? Bude s námi konec! Konec! Vyšiloval v hlavě a neustále vrtěl hlavou, jakoby si chtěl dokázat, že to nebyla jeho vina.

,,Zlato? Je vše v pořádku?"zeptala se rozespale Skadi a mžourala očima.

Jestli je vše v pořádku? V pořádku?! Není vůbec nic v pořádku!

,,Ano, jen se mi zdála noční můra. Na snídani na mě nečekej, půjdu se projít,"řekl a vstal z postele.

Přeměnil si pomocí magie oblečení, jelikož chtěl co nejdříve vypadnout a nasoukávání do tohoto oděvu by mu trvalo příliš dlouho. I hned vykročil z místnosti a rychlými kroky se vydal pryč z paláce.

Vydal se kamenitou cestičkou k lesu, kterým rád chodíval, když si potřeboval vyčistit hlavu. Podíval se nad sebe a uviděl třpytící se koruny stromů.

Hel. Hel zničí Ásgard. A to jen kvůli mně. Jen kvůli mně! Vyčítal si stále.

Možná je tohle naposledy, kdy tenhle les uvidím.