Tma zahalovala výhled z okna chatky, kterou si bývalý hrdina postavil, vše se zdálo těch pět let, jako nekončící noční můra. Dům byl tichý, až na hlas puštěné televize a tekoucí vody z kohoutku. Tony si povzdechl, bylo to tak dlouho, kdy selhal, kdy se vše zhoršilo. Umýval nádobí, když zahlédl zastavenou fotku, plnou věcí. Natáhl se po ní, aby z ní setřel prach a lépe ji viděl. Obrázek jeho a Petera, kdysi když u něj pracoval. Oči se mu zalily slzami a mysl odplavala.

~ "Máš nějaký plán mladý?" zeptal se Petera, ten vyšel blíže k hraně a podíval se dolů, zamyslel se a bylo vidět, že ignoruje Strangovi poznámky.

   "Měl bych jeden, který by fungoval, kdyby se nic nepokazilo a dodrželi bychom přesný postup," zamračil se, ach byl tak dospělý, nemohl uvěřit, že tento kluk byl již ženatý, pracoval a chtěl založit rodinu. I když tu byla mrazivá věc, že byl stále mladý na to, aby poletoval ve vesmíru, daleko od jeho manželky. Tony poslouchal Peterův plán, nechtěl zpochybnit chytrost a znalost toho mladého muže, na kterého byl pyšný, jak by měl být otec.

    Jeho hádka se Strangem nepřestávala, i když je Peter okřikl. Plán nevyšel, určitě kvůli tomu čáryfukovi, i když Peterův pohled byl jistý, za vinou byli oba, ale co už. "Ty se do toho nepleť, mladý," poznamenal Tony, když se hlavou dolů visící Peter, snažil něco říct, určitě zastavit jejich hádku.

    "Ehm pouze se snažím říct, že se něco blíží." Ukázal za ně, jejich oči padly na kutálející se bombu, která u nich vybuchla.

    "Tony sebou cukl, všichni byli unaveni z boje s Thanosem, který zmizel, ztratili ho, ale teď mohli cítit, že luskl. Kameny nekonečna začali produkovat jejich moc a tak mělo za následek polovinu populace měnící se v prach. Tonymu bylo jedno, když zmizeli strážci galaxie, Strange, ale dusící se, bolestný hlas Petera, ho zasáhl, jakoby ho někdo střelil do srdce. Tohodle se bál, že Peter zemře na jeho účet, že připraví mladého kluka o nejlepší části života, které již nepozná, že za sebou zanechá zlomené lidi, které mu byli nejbližší, ty které tu nechtěl nechat.

Chytil ho a položil na zem, chtěl mu říct, že to bude v pořádku, i když se mu tvořili slzy v koutcích očí a pak to uslyšel, ten sýpavý jasný hlas. "Omlouvám se," Sípal Peter, jeho oči se zavíraly a tělo se měnilo v prach, než ho vítr odvlál a Tony dopadl lokty na písečnou pustou zem vesmírné planety, kde uvízli.~

Polkl a rychle odložil fotografii, Peter tu nemohl být, ale ujistil se, že MJ a May nebudou na vše sami. Možná to mělo i příčinu, že mladá holčička, tolik podobná svému otci ležela na gauči, v náruči své matky, televize zapnutá a deka padající z jejich těl. Musel se usmát, dodržel to, o MJ a její dítě se postaral i s May dobře, holčička nevypadala, že chybějící otec byl nějakým velkým zádrhelem v jejím životě, na což si mírně musel Tony oddychnout, jako děda i s Happym se snažili mírně nahradit otcovskou lásku, ale byly chvíle, kdy nemohl vyplnit tu otcovu nepřítomnost.

MJ tiskla svou dceru v pevném náručí, stískalo se jí po Peterovi, pamatovala si tu dobu, kdy ji Tony oznámil, že ztratil Petera. Boj s Thanosem byl dlouhý, Avengers se snažili, bojovali za padlé lidi, své blízké, nakonec se jim podařilo vyhrát, získat rukavici s kameny nekonečna a Bruce luskl, avšak se nic nestalo. Žádní lidé se nevraceli, pokusy selhávali a všichni se museli smířit, že jejich milované nikdo nedokáže přivést zpět.

Dahlia May Jones-Parker se narodila 7.9. 2026, svého otce nikdy nepotkala, jen přes fotografie. Teď jí však bylo pět let a Michelle ztratila jakoukoliv víru v zázrak, ráda sledovala, jak její dcera miluje jejich volné víkendy a týdny u dědy Tonyho. Chata u lesa, bylo tiché a poklidné místo, perfektní pro klid její mysli. Být na čerstvém vzduchu a nemít čas přemýšlet o Peterovi, ji pomáhalo večer spát, nikdy neměla tak poklidné spaní, jako když byla mimo New York.

2031 15.4. v 11:35 Tony vyšel z chaty, aby došel pro svou vnučku, která si postavila stan na zahradě. Nebyl to zrovna z jeden dobrých dnů, byl to den kdy Peter a všichni ostatní se proměnili v prach. Tony netušil kolik bylo hodin, ale datum si pamatoval, tak jako všichni. Rád však viděl, že tento den nedělal Dahli žádný problém, bylo to jejich slunce v tento den. "Dahlie Parkerová, oběd je na stole, mladá dámo." Usedl na bobek před stanem a čekal, až holčička odsune látku strano. Ovšem když ji uviděl s metači na ruce, chtělo se mu brečet. "Víš, co ti tvoje matka řekla o hraní si s věcmi tvého otce," oznámil Tony a natáhl ruku, aby mu mohla předat metače.

"Ale já je nezníčím, jen se mi hodili do hry." Smutně pohlédla.

"No když mi je dáš, neřeknu to tvé matce a ta ti dá lívance, které dnes dělala." Usměje se na ni.

"Dobře," říká vesele holčička, předává mu metače a nechává, aby si ji Tony vzal do náruče a šel zpět do chaty.

_____________________________________________________________________________

Vidění se mu začalo zostřovat, krom rozmazané zelené šmouhy, mohl rozeznat zeleň a stromy okolo sebe. Byl to šok, když se vzpamatoval, zjistit, že pocit pěti minut, kdy bolest celého těla, které se mu rozpadalo v prach, kdy zavřel oči a věřil, že to byl jeho konec, omlouval se Tonymu, který se nad ním skláněl a byl u něj celou dobu, omluvu, kterou pronesl k Bohu, za MJ, kterou zde nechal. Oči se mu rozšířily, jeho MJ, musel ji najít, musí zjistit jak dlouho chyběl. Postavil se a přikázal již tak roztrhanému obleku, aby se stáhl, jeho oblečení bylo mírně potrhané, ale bylo v celku oproti obleku, nasadil si na hlavu kšiltovku, která se válela na zemi a vykročil. Šok se zvětšil, nepamatoval si, že by kdysi zmizel v zelené pláni u lesa, hrdlo se mu stáhlo, když si vzpomněl na pustou písečnou planetu ve vesmíru, kam se dostal s Tonym a Strangem. Zavrtěl prudce hlavou a snažil si uklidnit mysl, musí někoho najít, aby zjistil kde je. Mj na něj musí čekat, i když otázkou bylo, jak dlouho byl pryč.

Brodil se lesem, když jeho supersluch uslyšel dva hlasy, kroky, věděl, že brzy zjistí určité informace, nebyl v pustém lese, ale blízko nějaké chaty. I když se mu to zdálo krátce, znal určité fungování v říši Quant, kde se určitě nacházel. Polkl strach a vyšel více jistěji, Když vyšel na mýtinu, uviděl stan, musí tu bydlet nějaká rodinka, oči se mu skoro zalily slzami, když si vzpomněl, jak s MJ toužili založit rodinu. Jeho prsty přejeli po snubním prstenu a lehce se pousmál, doufal, že jeho MJ i teta May, Tony Stark, šli dál, mají úsměvy a štěstí i bez něj.

"Promiňte?" Zastavil pána s holčičkou na boku, když byli pár kroků, od dveří do chaty. "Nevím kde jsem, jen jsem se, uhm, objevil poblíž, mohl by jste mi říct, kde jsem?" Byl nervózní a když se muž napnul a neotáčel nějakou dobu, připadal si divně.

"Petere?" Muž se prudce otočil s holčičkou na boku, jen aby čelil realitě. Slzy zahalily jeho tvář, ovšem, než Peter stihl něco říct na oplátku, když překvapeně sledoval Tonyho, Dahlia vyplnila prostor ticha.

"Táta?!" Její oči se rozšířili, její matka její povídala tolik příběhů, kdy zachraňoval New York, nebo byl s dědou Tonym na misích, až jedna byla osudná a odešel do nebíčka.

"C-cože?" Podivil se Peter, ale teprve teď se zaměřil na dívku v Tonyho náručí, byla trochu tmavší pleti, tmavě čokoládové oči a hnědé vlasy po něm, vypadala jako směsice jeho a MJ, opravdu to mohla být jeho dcera? Ale vždyť ho oslovilo otcem, po té, co Tony zvolal jeho jméno, knedlík se mu usadil v krku a nechal ho bezeslov.

"Tony, kde jste tak dlouho lívance stydnou!" Michelle vyšla naštvaně z chaty, ovšem se zasekla, jen jak zvedla zrak z podlahy. "P-petře?" Ruce si dala před pusu a slzy se jí kutálely po tvářích. "To nemůže být, nezdá se mi to?" Chvíli tam stála, aby se ujistila, že nemá halucinace.

"Em?" Když ji viděl vyjít, byla stále překrásná, vzpomínal na dobu, kdy měla kolem pasu zástěru a pekla, vzpomínal na jejich líná rána, nebo když spolu vařili oběd a pak, se jeho záda setkala se zemí. Váha jeho manželky byla něm, brečela mu do hrudi a pevně svírala, uvědomil si, že jeho paže ji také pevně drží u sebe a pláče.

Dahlia neváhala, vymanila se z dědova sevření a skočila na objímající a plačící rodiče. "Táta je konečně doma!" Šťastně vykřikla a když dopadla na MJ, rozesmála tak dva objímající dospělé zamilované lidi, kteří museli být pět dlouhých let od sebe.

________________________________________________________________________________

Jeho pohled kmital mezi jídlem a jeho dcerou, opravdu byl pět let pryč? I kdyby tomu nechtěl věřit, měl hned tři důkazy, nejen rok, věk jeho dcery, ale i to, že byl stejně starý jako jeho manželka. Opravdu se to stalo, vynechal tolik let, jen aby trčel v říši Quant.

Bylo to zvláštní, nová technologie, zvyknout si na otcovství, byl rodič a to bylo již děsivé. Tony mu vysvětlil, co se dělo dálo a MJ objasnila vše ohledně jí a jejich dcery.

~ "Bylo to zvláštní, dozvědět se, že jsem těhotná a ty jsi zrovna trčel na té kosmické lodi a pak, když přistála, tak moc jsem doufala, že tam jsi, než mne Tony prudce chytl a řekl, že se omlouvá, protože tě ztratil a... Bylo těžké se s tím vyrovnat, být na vše sama, i když tu byla May a Tony.... Ned a Betty zmizeli také, takže jsem byla pouze ráda, když tu někdo zůstal a otec byl n atebe naštvaný, ale pak pochopil, že očividně sis to nevybral zmizet." Slzy se jí kutálelily po tváři, když byly chvíle, kdy na něj křičela, jak si mohl dovolit odejít do vesmíru a nechat ji tu s dítětem, pak byli okamžiky kdy ho vroucně objímala a líbala a děkovala Bohu, že se jí vrátil.

   "Řekla jsem jí vše, víš o tobě, o Spideym a jak jsi se nás snažil zachránit, ale bohužel tě jeden zlosyn dostal.... Postupem let po druhém lusknutí, jsem ztratila víru, možná kdybych stále věřila, přivedlo by tě to domů dřív." Tak moc ji chtěl pohladit po tváři a říct ji, že je v pořádku přestat v něj věřit, přestat doufat, že by se vrátil, ale nikdo nemohl objasnit tuto záhadu, že se nikdo nevrátil hned, až po čtyřech letech od druhého lusknutí. ~

Dahlia však vypadala, že většinu chování zdědila po otci, ovšem talent měla po matce. Když snědla svou druhou porci lívanců a Peter se ládoval třetí náloží, odběhla jeho dcera pro obrýzky do svého pokojíku, který ji zde Tony postavil. "Táta, podívej se co jsem namalovala, jsi to ty!" Říkala nadšeně a ukazovala mu spousty obrázků, některé byli přemalovány z novinových článků, některé podle MJina vyprávění. Byl tak hrdý na tuhle holčičku, že je jeho, tak chytrá, ano bude se dohadovat, zda po něm nebo MJ, a talentová, ovšem se tu naskytl nový strach v jeho nitru. Doufal, že svou malou holčičku, jeho zázrak nikdy neuvidí tam venku, v obleku a boji, i když byla stejně tvrdohlavá jako on a dalo se očekávat, že ji to zavede na tuto cestu.

Peter mohl ovšem udělat pouze jediné, nechat si jeho dceru vybrat, jaký chce život a stát tu s MJ po jejím boku, jako opora a milovaný rodič.

_______________________________________________________________________________

Uplynulo šest měsíců, kdy se vrátil, New York byl neočekávaně klidný, než si ho Peter pamatoval, rovnováha se dala opět do pořádku, když se i krátce po Peterově návratu, navrátili ostatní lidé změněni v prach. 

Klid ovšem netrval věčně a krátce po narozeninách Dahlii se vyskytla nová hrozba. Lidé netušili, noviny se prali o pravdu a drby, ale Peter si připadal, jakoby dostal autobusem. Nemohl uvěřit koho viděl před sebou.

Vše začalo, když se rozhodl jednoho dne, se jít provětrat v obleku a obhlídnout město, MJ byla zrovna s Dahli na kroužku, když ho smetlo auto, zvláštní, že? Jak mohlo jen auto vyletět do takovéto výšky a když  se zvedl, nebyly tu žádné kusy ani vrak auta., Peterovi se stáhl krk, když za sebou uslyšel známý smích se slovy, "Stále tak naivní Parkere?" Zločinec z jeho teenegerovských let, MYsterio, kterého měl každý za mrtvého, stál přímo před ním, z masa a kostí.

"Quentin Beck, nebo bych měl říci Mysterio? Jak zajímavá náhoda, myslel jsem, že ležíš v hlíně." Ach Bože, ani po pěti letech se jeho humor nezměnil, možná jen zhoršil. Peter již věděl, že by si měl zalepit pusu, ale nemohl si pomoct, strefovat do padouchů narážky, bylo zajímavé a byla aspoň zábava, i když většinou přišel zakrvácený domů.

_________________________________________

A Peter přišel plný pošramocený, modřiny všude a hlavou mu běhaly myšlenky, co mu Mysterio řekl.

~  "Tvá krev je velmi zajímavá, dal jsi mi dlouho času ji zkoumat," ušklíbl se, než pokračoval, "ale potřebuji víc než jen to, milý Petere, ach kde jsou ty časy, kdy jsi mi naivně věřil?"

    Peter polkl, tušil o čem mluví, tehdy mu věřil i Tony, který ho chtěl vyhodit, ale Beckovi se díky iluzím podařilo zůstat ve Stark Industries i bez povšimnutí, než využil Petera pro možnost se dostat do velmi chráněného systému. Do teď si to Peter vyčítal.
 
    "Nenechám tě získat, to co chceš Becku, tentokrát tě dostanu do vězení!" Ach kdyby jen tušil, co bude následovat. ~

Jediné, co udělal potom, co ho MJ ošetřila a zašila, bylo, že začal vyhledávat adresu starého přítele svých rodičů, který se zabývá biochemií jako Peter, ale byl u experimentu X-R32, který také utekl a kousl Petera. Radioaktivní pavouk, který měl umět propojit pavoučí a lidskou DNA, ale nevedlo se a experimenty byli nestabilní, tudíž se tento výzkum zastavil, než ho odkoupil Norman Osborn, aby ho vylepšil.

Zaklepal na dveře a čekal, až mu pán s amputovanou rulou otevře a poupraví si brýle na svém nose. "Dr. Cornes, jsem syn Richarda Parkera," když uviděl jeho výraz, němě přikývl, než pokračoval, "uhm ano Peter Benjamin Parker, potřeboval bych s vámi probrat výzkum X-R32." Nervózně se podrbal na zátylku.
_________________________________________

Seděl u stolu, který byl plný zaházených poznámek a složek. Mohl jen přemýšlet, zda zpráva o starém výzkumu, na kterém ještě kdysi Conres pracoval s jeho rodiči, byl jako šíp z minulosti, co ho teď opět střelil. Dr. Conres vypadal docela vyrovnaně, když si k němu přisedl a podal Peterovi kafe.

"Co tě chlapče táhne k tomuto marnému nebezpečnému experimentu? Byl ukončen před několika lety, když ti byly teprve čtyři." Ovšem teď vypadal nervózně.

"No řekněme, že jsem se dozvěděl, že tento experiment odkoupil Norman Osborn a před pár lety vás najal, když se mu nedařilo ho nějak udělat legálním. Navíc jste byl jediným, kdo měl všechny informace a věděl o něm víc, než kdokoliv jiný. Takže mne teď zajímá, proč se o něj začíná zajímat více lidí, například Quentin Beck, který byl prohlášen za mrtvého." Peter si povzdechl a upil z šálku. "Popravdě mne zastavil a vydírla, jakobych já o tomto výzkumu něco věděl. Rodiče se o něm moc nezmiňovali a po odkoupení, mi nezůstali ani jejich složky." Hrál nervózního kluka, který pátral po minulosti jeho rodičů, ovšem viděl, že Dr. Conres ho skenuje, zda mu může říct více.

"Ano pracuju pro Oscorp, tento výzkum se rozjel před třemi lety, ale je nelegální, takže se uvažuje o jeho ukončení. Hmmm Beck? Nebyl tam, pokud nemluvil soukromě s Normanem Osbornem. Ovšem teď rozjíždíme nový experimetn ohledně Genetiky, spousty prvků se převzal z výzkumu tvých rodičů." Přesune k němu složku. "Zatím se testuje DNA z ještěrek, myslíme si, že by to byla výrazná pomoc ve zdravotnictví, dorůstání končetin, je velkým pokrokem u amputovaných lidí, ale myslím že tě zklamu Petere, výzkum X-R32, se bude koncem tohoto roku uzavírat, pokud nepřijde nějaká záchrana." Pokrčil rameny a věnoval Peterovi úsměv.

Dál mluvili o všem, co nebylo pod přísnými tajnými kódy, o kterých Conres nemohl mluvit. Dopili kafe a Peter se s Dr. Conresem rozloučil a odešel, nelíbilo se mu to, pokud by se Beck naboural do systému Oscorp, nebo by získal tolik peněz, aby byl tajným sponzorem pro další rozjest tohoto výzkumu, mohla by to být zkáza.

_________________________________________

Občas si Peter přál, aby se spousta věcí nestalo. Například on a MJ, Spider-Man, jejich dcera, padouši, mise. Ovšem nemohl to jen tak vymazat. I tak Peterovou myslí běhaly myšlenky, jak se jen mohl dostat do tohoto bodu, kdy sledoval se svou manželkou zprávy, mezitím co jejich dcera spala. 

"Dalším nebezpečím, je Spider-Man, neznámý zdroj, uvedl Spider-Manovo jméno i důvod, proč mu nevěřit. Ovšem, můžeme to brát jako neověřený fakt." Hlásal reportér z televize, v Peterovi hrklo, stejně, jako v jeho manželce. "Sleduje proto zítřejší zprávy, kdy odhalíme více o našem záhadném pavoučím hrdinovi." Ukončil reportér a zprávy skončili, s jejich znělkou.

Peter mohl pouze stát, jako přikovaný. Zrovna si našel po několika letech chybění práci, aby pomohl MJ po peněžní práci, ale mohl pokračovat ve Spideym, jen jak se zmínil o Mysteriovi. Hledal jednoduchou nenáročnou práci, kde by mohl uplatnit své znalosti, ale zvládal i Spider-Mana, aniž by musel Tonyho tahat, z jeho poklidné chaty, kam se s Pepper uklidili. Musel ujišťovat Pepper, že se zatím necítí na pozici vědce ve Stark Industries, tudíž učitel na Midtown High, zněl jako dobrý flek. Teď se zdálo, že zítřejším večerem, se mnohé obrátí ke patnému, pokud to byl Mysterio, Peterova identita a bezpečí jeho rodiny je ohrožena.

Té noci měl Peter lehký spánek a většinu noci zůstal vzhůru, stulený k MJ. Ještě jednou si v hlavě procházel plán, který vymysleli s Dr. Conersem.

Křídla vydávala pištivý zvuk, když s ní Peter psal jednoduché vzorce, kdy po jeho pravici stál Coners. Teď se měli vydat do Oscorpu, Peter ujistil starého přítele svých rodičů, že je hbitý a proklouzne neviděn dovnitř a ven. Pouze proleze spodní patro, které mu Coners přístupní, pouze na dvacet minut, proto musel být i rychlý a vše provést bez chybičky. 

Proto dnes odpoledne stál Peter Parker v hale Oscorpu, v posledních dolších patrech, kde byli staré experimenty, aby se koukl, zda se něco nezměnilo. Dr. Coners, procházel laborku, kdy ho ovšem upoutal jeho rozdělaný výzkum na základě DNA ještěrek. Osborn mu jasně řekl, že nedostali povolení provádět experiment na člověku, pouze na laboratorních krysách, které se ze začátku zdály být pozitivní, ale pozdější výsledky, byly negativní. Ovšem jeho ego, když pozměnil látku, bylo jako magnetické pole. Jeho vnitřní hlas ho prosil, aby se nenechal oslepit, výhrou, když obkročí zákony a vyzkouší to na sobě, druhý hlas, ten více ve předu, ho naváděl, aby si do žil nechal vstříknout tuto nově pozměněnou látku, která měla druhým týdnem pozitivní výsledky u krys. 

Peter vešel do posledních dveřích a ocitl se v modře nasvícené místnosti, plné plat, kde byli pavouci. Ani jeden sice nebyl podobný tomu, který ho kousl, ale tušil, že i tak to bylo nebezpečné, tolik pavouků, kteří by mohly prokázat pozitivní výsledek, aby se tento výzkum opět rozjel, bylo příliš riskantní, někdo se toho musí zbavit. Karen ho upozornila na čas a tak se vydal ven, plížil se chodbami, tak aby proklouzl kolem ochranky, ven na chodník před budovou a zahl do uličky, kde se měli následně s Conersem setkat.

Po chvíli vyšel Dr. Coners, nevypadal odpačetě, ale řekl mu vše, co dokázal zjistit z počítače. Peterovi se zjevně ulevilo, protože se žádný projekt na mutování, či posun DNA nekonal být legální, nebo otevřený. Byl to malý, ale zásadní úlevný krok v Peterově misi.

____________________________________________________________

Dr. Coners se zmítal v bolesti, když se však ráno probral z horečky, radost se rozprostřela po celém jeho obličeji. Látka fungovala, narostla mu další ruka a celý den šel hladce, Coners si nemohl vzpomenout, kdy se naposledy cítil za svůj život od nehody, tak šťastný. Ztráta ruky ho v mnoha věcech změnila a nechala, aby se soustředil na práci, než na osobní život, teď s nově narostlou ztracenou rukou, mohl otevřít dveře, kterých se obával. 

Večer, se vše začalo měnit. jeho tělo, jakoby se mu hýbaly vnitřnosti a pak zelená šupinová kůže nahrazovala lidskou, oči zelenaly a zuby zostřovaly,  tělo se zvětšovalo. Když se podíval na sebe do zrcadla, nenašel již člověka, ale obří přerostlou ještěrku, zmutovanou s člověkem. Mohl chodit po dvou, ale již nemohl zapadnout do lidského života, jeho dům byl poníčen a spousta věcí rozbito, proto se muž rozhodl vydat se a žít v kanalizaci, pod městem New York. Doprava byla značně jednoduchá a nevadil mu zápach, či tma, hravě díky ještěrčí DNA, mohl prolézat kanalizací, jak se mu zlíbilo a pak, se tu objevil on, maskovaný hrdina, kdy usnul dříve, než noviny oznámili jeho identitu. 

"No tak kámo, tady určitě nemáš, co dělat, lepší, když tě odchytím já, než policie a odchytová zvířecí služba, která je v jistých mezích brutální!" Podotkl Spider-Man. Ale dr. Conersovi, se nikam nechtělo chodit, ne do Shieldu, kde by ho zkoumali, ani na policejní stanici, či odchytovou službu. Ne, rozhodně se nechystal po dobrém, ani po zlém tohoto hrdinu poslechnout. Proběhl boj, drápy se snažil Spideymu ublížit, kdy hrdina pomocí sítí, jen obří ještěrku uvěznit a nezranit.

Celý tento boj skončil s pár modřinami a ještěrkou na útěku skrze kanalizaci New York City. Peter se vrátil z nepodařené mise domů, našel svou manželku a dceru spící v posteli, osprchoval se a přidal se k nim, Dahliu muselo probudit světlo z koupelny, protože, když Peter vyšel, již seděla na jeho půlce postele, sedící si na nohách, protírající si ospalé oči a vyhlížející, svého tátu. "Tati?" Zašeptala, když uviděla známou postavu ve dveřích. Peter si přes sebe navlékl triko, než zhasl a zalezl k ní. 

"Už spi Dahli, je milé, že jsi čekala, až se táta vrátí z hlídky, ale měla by jsi spát jiřinko." Políbí ji na tvář, než ji obejmou dvě silné paže a všichni tři brzy spí.

________________________________________________________

Ráno, když všichni tři snídali, Peter držel a četl si ranní noviny, muselo tam být napsáno o obří ještěrce, pobýhající v kanalyzacích, kterou Spider-Man nedokázal zadržet, ale také nějaké jméno, které by mělo být Spider-Mana. Hrdina se musel smát, než se mu smích zadrhl, když viděl svou fotografii, článek říkal "Po pěti letech se konečně lidé, co zmizeli v prach, opět objevili." Peter si připsal poznámku, že s Tonym musí vyjednat, proč poskytl tento rozhovor a poskytl novinářům jejich fotku. Mohl pouze nad tím zavrtět hlavou a věnovat se ránu s jeho rodinou. Když však padla příliš velké ticho a Peterův zrak upoutala bílá stěna, jeho mysl odplula. 

Vzpomínal na jeho a Tonyho první seznámení, kdy na něj čekal s May na jejich gauči, následně s ním mluvil v jeho pokoji a našel schovaný oblek, kdysi moc neznámého sousedského Spider-Mana, nahoře v šachtě pro klimatizaci. Nebo když s ním mluvil, proč nemůže do Německa, vymýšlel hloupou omluvu, kvůli úkolu, nebo mu vysvětloval, proč to dělá, jak začal s hrdinstvím. Prosil Tonyho, aby o tomto neříkal May a pak se bavili o fyzice, opravování věcí, Peter dokonce nabídl Tonymu, že mu dokáže opravit reproduktor a jeden stroj, se kterým si slavný hrdinský génius nevěděl rady. 

Staré dobré časy, nemohl ani zapomenout, na jeho a MJino první rande, kdy přišla, že je Spider-Man. Spoustu věcí se změnilo, něco bylo o poznání horší, něco naopak lepší a když si přál, aby se spousta věcí neudála, byl vděčný, že je teď tady s jeho manželkou a dcerou. Možná netušil, co se stane zítra, co se zhorší, ale mohl si užívat tento okamžik, žít přítomností a být šťastný, i když venku pobíhal Mysterio, který plánoval Peterovu zkázu a očividně nebezpečná přerostlá ještěrka, stále mohl být teď, v tenhle moment hrdina v červeno modrém, či černém obleku šťastný. 

_____________________________________________________________

Znak pavouka byl velkou přítěží života na jednu osobu, ale Peter to zvládal skvěle, i když si prošel spoustou těžkých částí života, nebyl po psychické stránce na sto procent vyrovnaný, kdy ho nad hladinou pádu držela jeho rodina a přátelé, ovšem se nevzdal a neodhodil šanci pomoci lidem, kteří ho potřebovali.  

Zrovna byl ve škole, učil několikátým dnem a vedl si v tom velmi dobře, jako učitel fyziky a biologie, také měl na starosti odpolední kurz pro biochemiky. Nemohl si stěžovat, práce obnášela dobrý plat a mohl se vypařit za Spideym, aby naháněl ještěrku přes New York, nebo se snažil dopadnout Mysteria, ale oba mu mizeli, jako písek protéká skrz prsty. Bylo odpoledne, spousta tříd již končilo a on odučil všechny hodiny, co měl, zrovna se chystal jít domů, když se ozval řev. Šlo to ze záchodů, ale než se stihl rozeběhnout, žáci a učitelé běželi pryč z budovy, jen jak dveře od dívčích toalet rozrazila ona ještěrka. 

Peter neváhal a jen jak se vyprázdnila chodba, snažil se s ní bojovat, možná pozdě zjistil, že je dosti silná a má s ní mírný problém, jelikož neměl oblek, ani šanci zjistit její slabiny. A pak cítil, jak se mu ostré drápy zaryly do ramene, popadly ho za triko a flanel, který měl dnes do práce a odhodili ho, skrze zeď. Peterovi se změnila realita, nebo jak mu to později došlo, Mysterio vyhledal zmutovaného Dr. Conerse v obří ještěrku a nabídl spolupráci a protilék, když mu pomůže zastavit Spider-Man, alias Petera Parkera. Proletěl skleněnou stěnou, střepy se roztříštily, než prudce dopadl na zem, nad ním se tyčil Mysteriou a ještěrka Petera přitiskla ke skříni.

______________________________________________________________

Peter netušil, jak se objevil o půlnoci, na boku nejvyšší budově s drahými apartmány, kdy visel dolů. Lizard, ho držel pod krkem a nechal čelit výšce i zbloudilím reportérům z televize. Vzpomínal si, jak se mu podařilo vymanit se ze školy s pár ránami a obléknout si oblek, teď však, netušil, jak dlouho mohla zabrat honička a boj, kdy se dopracovali k této budově, která byla z velké části vyklizena. Boj byl dlouhý a Peterovi síly ubývali, jak byl vyčerpaný. Nebylo tedy divu, že se Lizardovi podařilo, hrdinu smést a chytit ho pod krkem.

Bylo to jako točení se, celá mysl se mu zamotala, oči zavřely, čekal na tvrdý dopad, nebo si ho spíše představoval.

  ~ Thanos se zrovna objevil, dostali se ven z kosmické lodi, aby čelili tomuto obřímu fialovému padouchovi, který chtěl vyhladit svět. Snažili se mu sundat rukavici nekonečna, ale byl příliš silný a tak se vytrhl Peterovi dříve, než on jemu rukavici. Byl odmrštěn dál, ale nevzdal se. Tam kde Tony a Strážce galaxie prohrávali, se on a Srange rozhodli spolupracovat. Dr. Strange vytvořil portály, kdy vždy Pete dokázal trefit Thanose a opět skočit do dalšího portálu. ~

Ovšem i tato metoda, byla brzy ohraná pro titána. "Mám tě ty otravný brouku!" Zavrčel na něj Thanos, když se Peter chystal vyskočit z portálu a udeřit ho do levé části. Než se mu to ovšem povedlo titán svíral hrdinu za hrdlo a prudce s ním udeřil do země. Peter zalapal po dechu. Nebyýt Tonyho, možná ho padouch udusí

Vzpomínal si na tu tupou bolest zad a hlavy, jak mu dech ubýval a vidění mu černalo. Teď tomu nebylo jinak, ovšem neležel na zemi, ale visel ve vzduchu. Bylo marné kroucení, bočním pohledem se mu nepodařilo zahlédnout Mysteria.

Kruci, určitě mohl přísahat, že byla noc a byl v New Yorku, když padal a z boku ho srazil dron do vody. Topil se, možná to byl konec, ale pak si vzpomněl, co získal, co nemůže ztratit. Za MJ a Dahliu, stojí za to bojovat!

Otevřel oči a vyplaval nad hladinu. Mysterio se mohl radovat, skandovat, že vymazal Petera ze svého života, způsobem vraždy, ale neviděl, jak se červeno černá ruka, zachytila o kamennou zeď mostu a hrdina se dral na povrch, nabitý novou energií.

Mysteriovi se vystřídali emoce na obličeji, nejdříve byla zlost a vztek, pak se ale objevil úšklebek. Ano, možná Peter přežil pád do vody a teď se vyškrábal na most, ale padouch má vždy záložní plány.  Počkal, až se Peter dostane na střed, tam kam ho potřeboval, než aktivoval bomby, které vybuchly. S úšklebkem sledoval tuto pohromu dole pod sebou, kdy stál ve skleněné kajutě, ovšem tento výherní pocit, byl okamžitě nahražen zmatkem. Kde byl? Trhavina nebyla natolik silná, aby tělo roztrhala na nic. Ať se díval jakkoliv, neviděl pod sebou mrtvé tělo hrdiny, ovšem jeho systém, ho varoval na boku. Peter stál na střeše, kousek od kajuty, kde se nacházel Mysterio. 

"Chceš si hrát pavouku? Dobrá, mám stále pár es v rukávu!" Zavrčel Mysterio, za Peterovými zády se shromáždily drony, které byli aktivováni na samodestrukci. "Uvidíme, jak tomuto utečeš." Šklebil se padouch.

Karen rozpoznala, na co aktivoval Mysterio drony a varovala Petera, aby se rozběhl. Ozval se hlasitý výbuch, který pomohl hrdinovi s é skokem, kdy prorazil skleněnou kabinu a dopadl naproti Mysteriovi. 

"Tohle není všechno, nemůžeš vyhrát!" Stěžoval si padouch, možná to byla jejich oblíbená fráze, či se vždy dostali do okamžiku, kdy si nevěděli rady a neradi prohrávali, kdo ví.  kajuta se zahalila zelenou mlhou, byl to dobrý plán, zmást svého nepřítele. Peter začal kašlat, a sesunul se na kolena, když otevřel oči, neviděl nic, než jen černo a zelenou mlhu. Díky svému šestému smyslu, cítil, že jsou tu i zbylé přeživší dronové, ale nemohl vycítit kde přesně. Ozval se nepříjemný rachot, když těžké věci dopadají na zem a Petera obklíčily velká zrcadla. Byl ve svém bývalém obleku,  a hleděl na sebe. 

"Myslím, jen se podívej na sebe," slyšel Mysteriův posměšný hlas, "jsi jen vystrašené dítě, malý brouček." Smál se dál. Hrdina opravdu přistupoval k zrcadlu s nataženou rukou, ovšem jen jak se dotkl svého odrazu, jeho klonové se na něj vrhly. Snažil se proti tomu bojovat, vracet údery, ale jakoby jim nemohl ublížit. Pravdou bylo, že mlátil do prázdného vzduchu a zločinec si jen pohrával s jeho myslí a viděním. 

Toto uvědomění, mu došlo tehdy, kdy se praštil o stěnu, Karen, jeho AI mu nemohla nijak pomoci, bylo to na něm, porazit Mysteria a zastavit drony, než ho zastřelí. Zhluboka se nadechl a vydechl, ruce povolil z pěstí a zavřel oči pro lepší soustředění. Jedna pěst udeřila jednoho drona a takto pokračoval, využíval, že se mohl odrazit od stěn, kosil jeden dron za druhým k zemi, než jeden roztrhl ve dví. Otevřel oči a dvěmi části roztrhlého dronu vyřadil poslední zbývající, tak, že to do něj zabodl.

Teprve teď se rozhlédl, stáli na mostu ve státech, a vše byla pouhá Mysteriova iluze, Lizard musel zmizet do kanalizace, jelikož ho nikde neviděl. Policie, byla brzy na místě a i přesto, že se pro jistotu Peter držel dál, ve stínech, aby policie zatkla pravého padoucha, mohl si povšimnout Mysteriova úšklebku. "Někdo tě jednou dostane Spider-Mana, doufal jsem, že to budu já, ale on se někdo najde a to brzo!" Křičel.

"No jo jistě, to říkají všichni," Protočil očima nad výhružkou policista, než strčil do vozu Quentina Beck, kdy mu nasadil speciální pouta.

______________________________________________________________________

Michelle stála na hraně, chtěla pomoci Peterovi, jen jak zahlédla ve zprávách zdlouhavý boj. Musela se ujistit, že její dcera je v pořádku, volala May, která hlídala Dahli, mezitímco byla s Peterem v práci. Vyděsilo ji zjištění, že se její manžel stále nevrátil. Díky GPS na jeho obleku se mohla rozběhnout k místu, kde se nacházel. Zastavil ji až zvuk policejních sirén, které ji i osvětlily.

Úlevný povzdech, když po půlnoci obdržela starostlivý telefonát od svého manžela, který ji okamžitě ujistil, že je v rámci možností v pořádku, ale obří ještěrka utekla.

"Ned mi zrovna pomáhá ho lokalizovat, není tolik nápadný jak se zdá a někdo ho musel vidět vlézt i vylézt z kanalizace. Pošlu ti přes Karen lokalitu, kde se sejdeme i s Nedem, náš starý bunkr pro "Lidi v křesle pro Spideyho," sakra, vážně jsi tehdy měla recht, že je ten název příšerný," zasmál se, když se pravděpodobně houpal skrze město.

"Vždycky mám pravdu blbečku, budu tam." Ujistila ho a rozběhla se k tomuto místu. Naštěstí nebylo příliš od ní daleko, takže se mohla setkat s Nedem a věnovat mu úsměv i 
ťuknutí pěstí, mezitímco Peter chyběl. 

_____________________________________________________________

Když dorazil i Peter, sundal si masku, vypadal vyčerpaně a na jeho tváři byla starost. "Nevím kde by mohl být, pokud nikdo nic nenahlásil," netrpělivě přešlapoval po místnosti. "Ani Karen ho nemůže najít-" Peter se kousl do rtu. 

  ~  Pamatoval si časy, jak to probíhalo, když byl zpět mezi živými, Dlouhé vysílání zpráv, oznamující návrat zmizelých lidí, promítající se obrázky, každého, kdo zmizel. Další den zazvonil zvonek u dveří, kde čekal agent Shieldu. Peter musel podepsat dohodu a smlouvu, do které ho MJ donutila. Byl tudíž zavázán zůstat pouze v New Yorku, nedotčen misí, jako kdysi ve svých patnácti, kdy byl dotlačen do Berlína. Spider-Man byl odevzdán svému městu, které mohl opustit jen za účelem rodiny nebo stěhování, ale hrdinství se nepočítalo jako práce. Michelle si mohla konečně oddechnout, že svého manžela neztratí někde ve vesmíru. Každá takováto naléhavá velká mise byla na slově Petera, který se mohl rozhodnout, zda se přidá, nebo bude chránit občany města.

    A to vede k tomu, kdy se Peter probudil, Spider-Mana nebylo potřeba a jeho život nedával smysl, jako před pěti lety. Stál v koupelně, oblečený na rozhovor, pro svou novou práci, nervy a pocit, že ztratil kus sám sebe, byli jako červotoč, požírající ho za živa. Minuta temnoty, minuta. kdy ztratil kontrolu a vykřikl z hrdla, když udeřil pěstí do svého odrazu, střepy dopadaly na zem, jeho ruka krvácela a hrdina se jen vyčerpaně opřel o umyvadlo, obličej pokryt slzami a v mysli ruch. Michelle ho našla po chvíli, kdy se šokem probrala. Byla naštvaná a obávající se o svého manžela, věděla, že toto jsou těžké časy, nezažil nic pěkného a byl tak příliš moc dlouho pryč, že změny byly pro něj katastrofální, ale stála tu, při jeho boku s jejich dcerou, jako pevný pilíř a záchranná síť. ~

"Bude to dobré," ujišťovala ho MJ, když se jí povedlo ho uklidnit a posadit na židli. Drželi se za ruce a uklidňovali jeden druhého. 

"Nějaká rvačka v bance, vypadá to že je ještě v Queensu, ale po obřím ještěrovi žádné stopy." Ozval se Ned od počítače a dál na něm něco zamyšleně hledal. 

"Hej, možná ti malý zločin provětrá hlavu, pokud doopravdy nemůžeš tady jen tak sedět," zašeptala MJ. 

"Možná, nechci vás tu nechávat, a je to docela dálka, nedostal bych se tu tak rychle a-" to by byl umlčen polibkem. 

"Jen běž, zvládnem tu, postaral ses o nouzový štít a pár vychytávek od Starka," dloubla do něj MJ. Peter se zasmál a přikývl. 

"Buďte v bezpečí," MJ mu věnovala úsměv, na uklidnění mu stiskla ruce, než se rozběhla za Nedem k počítači.

"Budeme," ujistila ho. Peter si nasadil masku a nepozorovaně se odplížil. Vystřelil pavučinu, která se zachytila o budovu, díky tomu byl Peter schopen se vyhoupnout do vzduchu, aby pokračoval v houpání, až k bance.

"Ahoj kluci!" Pozdraví zloděje, opírajíc se o sloup banky se zkříženýma rukama a čekající, až si ho všimnou. Peter protočil očima, když chvíli na něj banda zlodějů koukala, jako kdyby právě viděli ducha, než popadli cokoliv, s čím se dalo bojovat a rozběhli se na něj.

____________________________________________________________

Spider-Man se houpal tichým nočním New Yorkem, přes Queens, opět do jejich bunkru, byl znaven z obyčejné rvačky v bance, ale MJ měla pravdu, přestal vyšilovat a trochu si odpočinul, dalo by se říct, že byl uvolněn a připraven čelit střetu s ještěrkou. 

Dva páry zelených očích, pozorovali houpajícího se hrdinu, kterého pronásledovali. Plížili se ve stínech, překvapeně nezpozorováni. Každý krok byl tichý, jak se jen Lizardovi podařilo. Stále slyšel v sobě ten lidský hlas, který se snažil rozumně myslet, ale genetická mutace, byla silnější nad rozumem. Teď by toho mohl Coners litovat, že se nechal zlákat a dostal se do toho těla příšery. Možná to byla skrytá malá část, která žárlila, že Peter nezmutoval, po kousnutí radioaktivního pavouka. 

A tak Peter přivedl padoucha, až do tajného bunkru, kde čekal, že bude bezpečí pro jeho ženu a kamaráda. Sundal si masku, kterou odhodil na stůl. "Pokročili jste nějak?" Zeptal se hridna.

"Ano na chvíli jsme dostali signál, než se ztratil," přiznal Ned a vzhlédl od počítače.

"Kde byl?"

"No mezi tou bankou a hřištěm," poukáže na místo, které označil na mapě.

"Myslíš, že mne viděl a mohl," Peter to pro jistotu nedokončí.

Ješter si chvíli lámal hlavou se vstupem dovnitř, než našel vhodnou kanalyzaci, která měla propojené stěny s bunkrem. Mysterio a neznámý zdroj, ujišťovali Dr. Conerse, že má Peter u sebe, právě někde ukrytou protilátku, která by ho mohla změnit z příšery, zpět v člověka. Byla to nabídka, které se nedalo odolat, po  přiznání Mysteria, kdo je Peter Parker, že je to hrdina, kdo se ukrývá světu pod maskou pavouka, bylo jednoduché nalézt ho a sledovat. Po boji ve škole, veděl Coners, že mají vyrovnané síly a tak on převyšuje nad mladým dospělým pouze výškou.

"Opravdu by tě mohl pronásledovat, ale nemyslím si, že by se sem dostal." Podotkl Ned.

"Může ovšem čekat venku," zmínila MJ. Všichni se podívali na příklop vedoucí ven do ulice. Peterovi se stáhl žaludek a pak to ucítil.

Bylo to to známé šimry šimry, kdy jeho oči těkaly po místnosti, jakoby se snažili odhadnout, z jaké strany přijde útok. Ned přestal vysvětlovat cokoliv, o čem doposuď mluvil a sledoval svého kamaráda. "Je vše v pořádku?" Optal se starostlivě.

"Ne, ale nemůžu to zařadit odkud." Peter zavíral oči, pak je po chvíli vytřeštil. "Pryč!" Vykřikl, právě, když se zdi rozbořily a dovnitř vtrhl Lizard. Peter již připraven, kopl nezvaného hosta, aby ho dostal od své manželky a kamaráda. "Běžte pryč," rychle jih hodil jeden ze sledovačů. "já si vás pak najdu," dokončil a věnoval se obří ještěrce, která byla momentálně více naštvaná.

________________________________________________________________

Peterovi se podařilo převzít boj ven, utíkal ulicemi, na most, kde v touto dobou nebylo tolik rušno. Potřeboval prostor, kde by nezníčil něčí dům a odvedl ho hlavně dále od svých přátel. A tak se Peter objevil k brzkým ranním hodinám opět na mostě, připraven na další souboj.

Auta troubila, když se začínala tvořit kolona, kdy se dva prali a zabírali polovinu mostu. "Potřebuju tu protilátku , kterou máš!" Říkal Lizard, když se nořil ze stínů. 

"Žádnou nemám!" Oponoval Peter, silným výkopem ho shodil do vody, ten krátký čas postačil Peterovi, aby si mohl vyměnit tekutou hmotu, která vytvořila pavučiny. Lizardovi nedělala voda problém a ani z vody vysoký výskok, proto se Peter nedivil, když se vyplížil na břeh a přeskočil zábradlí zpět na most.

"Tvrdili, že ano! Nelži mi!" Zoufale prohlásil a silně Petera udeřil.

Jednou hrdina udeřil padoucha, podruhé to bylo naopak, mohlo se to jevit, jakoby hrály atletickou násilnou babu, možná nějaký druh seriózního tréninku, ale pravdou bylo, že už oba byli moc znaveni, než aby se jim podařilo pokaždé vyhnout. 

Peter narazil prudce zády do zábradlí, jeho ruka se obtočila okolo jeho hrudi, aby se držel za žebra, když se zvedal, s pomocí druhé ruky, kterou zapíral do držadla zábradlí. Ovšem díky této chvilce, jeho zrak ztratil obří ještěrku. Byl zmatený, přeci něco tak obřího nemůže během chvilky ztratit a nevidět. Oblek měl potrhaný, krvavé rámy, byl dokonce i promočený, jelikož ho Lizard párkrát vykoupal ve špinavé studené vodě. 

Mezitím, co se hrdina vzpamatovával, padouch mířil mezi auta, vybral si jedno, kdy přes střechu strčil dovnitř ruku a sedícího spolujezdce vytrhl na čerstvý noční vzduch. "Chci jen tu protilátku! Pak nechám všechny být! Musíš mi pomoct!" Vrčel zlostí. "Pokud ne, tento člověk a další, jsou na tvých rukou!" Teď nesměl Peter přešlápnout vedle, jakékoliv slovo, špatný krok, by mohl ohrozit život toho muže, kterého Lizard svíral za hrdlo.

Tehdy si Peterovi oči všimly potrhaného bílého vědeckého pláště, vše začalo zapadat. Záhadné zmizení Dr. Conerse, který nebyl po jejich menší misi doma, ani v práci, z ničeho nic objevení přerostlé ještěrky, která pobíhala po ulicím a kanalizacích New Yorku. Polkl štiplavost v ústech. "Dr. Conersi, jste to vy? Bože jak se vám to stalo?" Vydechl vyděšeně překvapen hrdina v pavoučím obleku. 

"Není to jedno?!" Uhnul pohledem ještěr. "Prostě se to stalo a pokud jsi jediný, kdo drží lék ve svých rukou, prosím, dej mi ho."

Ano, tady je ten moment, kdy to vypadá, že kdyby jste tu danou věc dřímali v rukou, zločinec by byl rázem pryč, no nebo to je také ten moment, kdy se do toho vloží civilista v ohrožení. 

"Měl by jste mu to dát, nechci umřít," naříkal muž, jehož hrdlo, bylo stále v sevření obří ještěrovi ruky s drápy. 

Peter polkl a přistoupil blíže. "Co kdyby jste nejdříve pustil toho civilistu?"

"Ne!" Byla stručná odpověď, "Je pojistkou, že mne nepodfoukneš."

"Dobrá, dobrá, jen klid. Sice netuším, kdo ti navykládal, že mám tu protilátku a rád bych ji měl, abych  ti ji dal, ale nemám." Nervózně přešlápl z jedné nohy na druhou.

"Ne, teď umřu, pište si, je to Spider-Manova vina!" Vykřikoval civilista.

Peter protočil očima, "Opravdu jsi musel vybrat hysterku?" Povzdechl si. "Teď ho prosím propusť." Tajně si připravil ruce, tak, aby nebyl nápadný, pro svůj další tah. "Když ho pustíš pomůžu ti, můžu přijít na protilátku, jen ho prosím pusť." Prosil hrdina, televizní kamery ho snímali, štáb ve vrtulníku podruhé na tomto místě, nesměl udělat chybný krok, jinak to všichni uvidí a bude označen za vraha.

Lizard vypadal, že o Peterově nabídce uvažuje a tak se jeho sevření kolem krku civilisty, kterého vytrhl ze zadních sedadel přes střechu, uvolňuje. Byl to také ten okamžik, kdy Peter neváhala a vystřelil po ještěrově ruce, aby ji odtrhl od civilisty, který by mohl utéct, další byla zamířina na tělo, aby se nemohl pohnout a byl svázán. 

"Zradil jsi mne! slyšíš Spider-Mane?! Zradil!" Vykřikoval naštvaný ještěr. 

"Omlouvám se, ale nemůžu riskovat ztráty, navíc ti opravdu chci pomoct, Shield má tu nejlepší laborku, pomůžeme ti." Snažil se přesvědčit Lizarda. Shield kolem něj vtrhl a už nasazoval speciální pouta na ruce obří přerostlé ještěrky.

____________________________________________________________

Nikdo si nevšiml postavy stojící ve stínech slepé uličky, roztrhaný hábit přes hlavu a šílený ďábelský úsměv maniaka na rtech.

"Tohle byl jen začátek Petře." Vypustil ze rtů tiché přiznání, když sledoval jak Spider-Man mizí z mostu.

Musel se smát, nic netušící Peter, čelil svému nejsilnějšímu protivníkovy, který pouze rozehrál hru. Hru na život a na smrt, jeden z nich dvou bude muset zemřít a vzít ke dnu i okolí.

"Už se těším, až mne budeš prosit, abych nechal tvé blízké žít, až budeš tak slabý, aby jsi se mi mohl postavit a dál bojovat, tehdy kdy tě nikdo nedokáže zachránit před smrtí, před tvým vrahem." Prostorem slepé uličky se ozval zvuk smíchu, který ustupoval, jak postava vystoupila a odcházela. 

Do telefonu si zapisoval slabosti pavoučího hrdiny, kdy se culil a smál a měl šťastnou náladu. 

Peter netuší, co ho čeká. Život nebo smrt?

___________________________________________________________

"MJ!" Vykřikl úlevně Peter, když viděl, že se jim nic nestalo. Jeho a její rty se střetly v polibku, který si po dnešku vychutnal. Byl rád, když byl konec. 

"Bože kámo, vše jsme viděli přes televizi, byl jsi úžasný!" Zvolal zvesela Ned, který svého kamaráda hned po té objal.

"Díky, jsem rád, že jste v pořádku," Michelle mu už visela kolem krku s uslzenýma očima, určitě to muselo být pro ni náročné.

"Pojďme domů, potřebuješ ošetřit." Zašeptala mu do ucha a tak se rozdělili, Ned zamířil k sobě domů a Peter si zvedl MJ do náruče, kdy měla své nohy omotané okolo jeho boků a on se s ní houpal zpět domů. I po tolika letech si na to jeho manželka nezvykla, ale křečovité svírání okolo krku a pasu mohl přežít. Přistál na stěně jejich domu, otevřel okno do ložnice a pomohl jí dovnitř, než za ní vlezl. Rachot musel upozornit May, jelikož nahlédla do pokoje a vděčně se nad nimi usmála. "Ach konečně jste doma." Pak přišla její starostlivá část, "Jste  v pořádku? Hlavně ty Peteře!" Stočila pohled na svého synovce.

"Jsme May, díky za hlídání, opravdu, Postarám se o něj." Věnovala jí uklidňující úsměv a už táhla Petera do koupelny. "Sundat oblek a neskrývejte žádnou ránu," přísným pohledem ho varovala, ať ji nic nezatajuje, aby mohla klidně spát.

_________________________________________________________________

O  den později:

MJ ještě toho večera dobalila jejich kufry, vyšla s ním a usmála se na svou dceru již v autě, sedící v autosedačce. "Poslední kufr?" Zeptal se jí její manžel a ona mlčky s úsměvem přikývla.

Bude jí to tu chybět, ale Peter měl pravdu, lepší prostředí a neznámé místo, kde ho tolik padouchů nenajde bude lepší, než zůstat v malém bytě, který před pěti lety s Peterem vlastnili, tam kde vychovávala jejich dceru sama a každý kout, jí připomínal chybějícího mrtvého manžela. Teď by se mohla konečně nadechnout, jako se jí vždy podařilo na Tonyho chatě. 

Ale časy se změnily, měla svého manžela zpět doma, její dcera mohla potkat svého otce a všichni tři mohli být šťastná rodinka, jak o tom vždy s Peterem snili, že jednou budou.

________________________________________________________________

1 týden později:

Konečně se usadili v novém bytě, bylo to tak příjemné a byli spokojeni. MJ si nemohla stěžovat. 

"Víš, Jimi byl opravdu zvědavý králíček, ale poznal, že musí být i opatrný." ukončila MJ pohádku, kterou Peter vyprávěl Dahli, oba ji věnovali pusu na dobrou noc, než odešli tiše z pokoje. 

"May tu bude každou chvílí," oznámila Michelle Peterovi, když se šla převléct do koupelny. Těšila se na toto rande, dlouho nikde nebyli, díky zmizení a boji, který Peter absolvoval. 

Peter nic neřekl, jeho ruce se opíraly o parapet, kdy otevřel okno a nahlédl do nočních ulic města. Jeho hlava se otočila na masku, ležící na posteli. 

Budou chvíle jako je tato, díky jeho druhému životu, přijde o spousty vzpomínek, ale bez obleku a masky, si nepřipadá úplně a MJ to ví, vždy to věděla a nikdy mu nechtěla bránit, nebrání mu a měl by být vděčný, že má takovouto manželku, ne on byl hrdý a vděčný do vesmíru, že mu takovou dali, dovolili mu ji mít.

   ~  Peter přišel domů, neměl lehký den v práci, ale vidět Michelle na gauči s úsměvem si prohlížející prsten, mu rozbušilo srdce, stočila oči na něj a rozšířila již tak velký úsměv. Čerstvě zasnoubení, tak mladí a šťastní, neřešící budoucnost.

       To když mu položila ruku na jeho, když seděli v parku na lavičce a Peter vyprávěl o tom, co se mu stalo v práci a jak ho zločin vytrhl uprostřed cesty domů.

       Nebo ta vzpomínka, kdy jako čtyřletý kluk stál proti velkému robotovi, který na něj mířil. Tehdy měl na sobě Iron-Manovu masku, natáhl ruku, aby ukázal dlaň s leským kotoučem, imitací na Iron-Manovu střelnou zbraň, slyšel křik jeho rodičů z povzdálí, vyděšeni a snažící se k němu dostat přes utíkající davy lidí a pak před ním přistál pravý Tony Stark v obleku a vystřelil. Jeho vzor mu zachránil život. 

         Ta nečekaná zpráva, když mu Tony jako náhradní otcovská postava, mu nabízela práci pod ním, to jak si byli a jsou blízcí, od doby kdy ho vyhledal jako mrštného hrdinu z Queensu. Jejich celkové sblížení, kdy je rád, že ho mohl kdy potkat.

       Jak s MJ tančil, nahrával ji jak se točí v jejich obýváku, když z rádia hrála její oblíbená písnička. Smích se rozléhal jejich bytem, tehdy byli šťastní.

      Jejich rande na střeše mrakodrapu, kam by se nedostalo, kdyby nebylo Spideyho.

      Piknik nad ulicemi New Yorku v síti, kterou udělal, aby si na ni mohli lehnout, jíst a milovat se.

     Či to, jak tu pro sebe byli v každých těžkých chvílích. ~

"Jsi připraven zlato?" Zeptala se ho MJ jen jak vyšla. 

"Jo asi jo, jen, pořád mám ty hlasy v hlavě a-" přiložila mu prsty na rty a zavrtěla hlavou. 

"Dnes o tom nepřemýšlej, ať to je cokoliv za hlas, či hlasy, dnes jsi se mnou, tento večer patří nám, May pohlídá malou, půjdeme na večeři, uděláme si dobré rande a až se vrátíme, můžeš mne pomilovat." Věnovala mu slabý škádlivý úšklebek na rozptýlenou, když šeptala slova u jeho ucha, dýchala mu teplý dech na kůži a usmívala  se, když se jeho pulz zrychlil.

"Nebo tě můžu milovat teď, dokud ještě nedorazila May." Úšklebek ji oplatí a brzy leží MJ zády na posteli s vlasy rozprostřenými na prostěradle, se zářivě úsměvem. Peter ji líbá po krku, rtech, do údolí mezi jejím i prsy, ruce ji hladí bok a stehno, když se rozhodne zajít dále, ozve se známý hlas z chodby. 

"Jsem tu děti!" Oznámí polohlasně May, aby nevzbudila Dahli. Peter si zavrčí pod vousy, vstane z MJ a stoupne si, setře si rtěnku z rtů, když se k ní nahne a zašeptá.

"Budeme muset pokračovat později."

_____________________________________________________________________ 

Procházejí ulicí, když kráčí opět domů, ruku v ruce, jako vždy. Jsou šťastní, potřebovali si vyrazit, mít čas pro sebe, jen oni dva bez starostí.

Michelle se však zastaví a zarazí i Petera, když pouští jeho ruku, shýbá se na zem, pro věc o kterou zakopla a zvedá ji. Prapodivná věc, která vypadá, jako jeden z modulů, které měl Mysterio. "Mohlo by to být-" MJ pouze vzhlédne k Peterovi.

"Nevím, netuším," převezme si věc do ruky a převrací ji, když narazí na vyrytý nápis z boku, "Oscorp?"

"Co s tímhle má společného Oscorp?" Diví se MJ.

"Budu to muset zjistit, očividně se někdo snaží, abych se nachytal do pasti." Napjatě polkne a rozhlédne se po okolí.

Pár se rozejde opět domů nesoucí si tuto malou součástku, aby ji Peter s Tonym rozebrali a zjistili, co to je.

____________________________________________________________________________-

Když ti dva odejdou, z postranní úzké uličky vyleze zahalený muž, s kapucí na hlavě. Úšklebek na jeho tváři, ke kterému se přidá smích, takový, kdy vstávají chlupy na těle.

"Už brzy Petere, už brzy." 

S těmito slovy muž odejde a v kapse zmáčkne tlačítko aktivace. Právě teď se rozehrála hra na život a na smrt, kočku a myš. Otázkou je, zda má myš šanci přežít.

Pokračování příště...