Sleduje tě. Blízko. Zabije tě...

,,Nechci to slyšet!" zavrčel Kampi a zatřásl hlavou tak, až se mu celá zamotala. Jistěže měl strach. Nechtěl ani pomyslet na to, kdy skončí jako Dawn. Kromě toho jej tížilo spousty dalších otázek. Kdo z těch, kterým věřil, měl důvod ji a Alfu zabít? Mohly se do toho opravdu zaplést packy Yalpi, nebo stála jen za první vraždou? A co teprve rozhovor Imfy a Aestas? Co to mělo znamenat. Na jednu stranu mu to připadalo zas příliš podezřelé. Pochyboval o tom, že by byl Beta tak lehkovážný či nahlouplý. Jenže spory s Alfou mu taky nechyběly. Ale co s Dawn?

Přivřel zkroušeně víčka a pozvedl šedivou hlavu k obloze. Konečně cítil hřejivé hlazení večerních oranžových stuh. Celý ten příšerný den uběhl tak pomalu a zároveň tak rychle. Ale všechno, co se stalo, mu připadalo nemožné. V jeden jediný den...

Zamrkal a zaostřil oči na druhý břeh hučícího proudu horské řeky. Svit Slunce maloval obrysy několika postav.

,,Kampi? Hele, jak jsem na tebe včera vyjel, chtěl jsem-" ale Kampi umlčil Kensha prudkým mávnutím ocasem. Mladý vlk pootočil hlavou a, jemně formovaným obličejem, pátral do dáli. Záře zapadající Matahari se odrážela od jeho srsti až mu hřbet skoro svítivě zrudnul.

,,Co je?"
,,Shh!"
Slyšel je mezi sebou hovořit, ale i když jejich hlasy zněly, jako kdyby mluvily přímo vedle něj, nerozuměl jim. Slova se smotávala a zauzlovávala a připadala mu naprosto neznámá.

,,Nerozumím jim, co říkají," špitnul.
,,Kde? Nevidím je."
Kampi mu s povzdechnutím ukázal na místo za řekou, na břehu, před jehličnatými stromy.
To mumlání se pokoušel vyluštit jak mohl. A kupodivu se mu to začalo dařit. Neznámá řeč spojena s šelestěním a hučením vody se přetvařovala v čímdál jasnější slova. Než je slyšel tak čistě, jako býval krásný kožich Yalpi.

Despota... Despota... Despota..

Překvapeně svěsil ocas, neboť se každá z jednotlivých postav rozplynula v cosi jako černá vlna vody. Pak se všechny spojily jako kapky rosy, když spadnou na jedno místo. A v další chvíli se z druhé strany na Kampiho šklebil jediný vlk. Kampi odvrátil s hrůzou pohled od těch prázdných černých očí.

,,Vidíš to?" Zeptal se skoro bez dechu.
,,Jo," přikývl Kenshō. ,,Stmívá se a já ulovil dnes jen jednoho jezevce. Omluv mě, musím zřídit další jídlo"
Popadl černo-bílého tvora a odtáhl těžké zvíře pryč. Kampi zmateně nevěděl, co dál. Když se se podíval zpátky, postavu už nikde nenašel. Kam odešla? Kdo byl Despota?

Odvrátil se. Myšlenky mu vířily. Nedokázal si ten nepořádek v hlavě uklidit. A navíc, neulovil vůbec nic. Kenshō si stěžoval, že sehnal jen jezevce. Kdy někdo jako je on přitáhne celou laň a Kampi bude muset studem stáhnout chvost mezi nohy? Věřil, že tenhle by to jistě dokázal.

Loudal se kolem proudu, omývajícího černé kameny.
Ach Yalpi. Kdyby tu tak šla s ním, všechno by mu mohlo připadat daleko lehčí. Svíralo se mu srdce, když si vzpomněl na to, jak se váleli po loukách plných voňavých bylin a máty. Její nejoblíbenější rostliny. Měl jí radši před pár dny přinést tu? Těch pár dní pociťoval jako mnoho měsíců.

Zavrtěl ocasem, když prošel zrovna kolem hnědého vlka. U tlap mu leželo už několik stříbrně lesknoucích se ryb a z jeho bílého břicha mu skapávaly kapky z bystřiny. Nereagoval.

Ne, že by Kampi nĕjaký pozdrav zrovna od Geista čekal, ale naprosto nepřítomný pohled jej trochu zaujal.
,,V pořádku?" zeptal se jen tak ze zdvořilosti.
,,Hm," odpověděl Geist beztvaře a nepatrně cuknul uchem.

,,Chceš pomoct to odnést?" Samozřejmě, že by Kampi nejraději odešel po svých, ale slušnost, které byl nucen se učit, si říkala své.
Ale Geist zavrtěl hlavou a Kampimu se trochu ulevilo. Potřeboval si totiž obstarat ještě svůj podíl, aby neudělal Imfu nevrlého.

,,Byl jsem znova u Dawn," začal Geist zničehonic. Mluvil klidnĕ a chladně. Narozdíl od Kampiho, jej asi nebolelo vyslovovat jméno někoho, kdo už s nimi nebyl. Kampi se k němu prudce obrátil a nedočkavě čekal na pokračování. Vnitřnosti se mu bolestí zkrucovaly.

,,A našel jsem něco víc, než předtím."
,,Co jsi našel?! Srst? Šlépěje?"
Geist pokrčil rameny.
,,Mám jisté podezření, kdo by to mohl být," napůl zavrčel a Kampi už poněkolikáté zatajoval dech, až mu nedostatek kyslíku způsoboval pocit tlaku na hrudi.

,,Kdo? Kdo si myslíš, že to mohl být? Co jsi našel? Pomůžu ti to zjistit a ověřit!"
Ale on zase zavrtěl hlavou.
,,Chci to říct až dnes na noční poradě smečky. Tobě věřím Kampi, ale chci, aby to slyšeli všichni, včetně Bety. Chci vidět jejich reakce na vlastní oči."

Kampi zklamaně uvolnil napětí svalů. Nechtěl si po Geistovi nic vymáhat, i když si myslel, že jedno svěření by nikomu neublížilo, protože k němu měl stejně poměrně respekt. Ale ani čekat dál, se mu nelíbilo. No, snad ne příliš dlouho. Bude stačit než ten kousek Matahari, obklopené mrakama, úplně zaleze za hranici obzoru. Pak by měl Beta všechny svolat na vážnou řeč ohledně chodu smečky po další úsek doby. Prý se jednalo o zvyk vlků ze skal. Vždy, když nastal úplněk.
Což bylo dnes.

Kampi nervózně zasekl drápy mezi klouzavými, mokrými kamínky. Chtěl to zjistit a zároveň mu bylo nevolno na něco takového vzpomínat.

Despota...