Tvor se třásl. Šedé oči silou zavřené se neodvážil povolit. Mokrý, jen líce slané. Uvědomoval si, že žil?

Bolestné vytí se neslo řídkým vzduchem. Táhlo se mezi horskými masivy a trhalo uši. Byla to jeho sestra?

Démon si dával na čas. Procházel se a pozoroval spokojeně rychlý běh vzduchu. Černé oči, v kontrastu s přízračně bílou srstí, hladily skrčeného vlka.

Despota se přiblížil ke schoulenému, pořádně otlučenému a polámanému tělu. Tlamu přiložil k jeho uchu. Překvapivě jemnými a něžnými pohyby na démona.

Pomůžu ti...

Vlk sebou slabě škubnul. Slyšel ho. Rozpoznal ho a rozlišil mezi všemi hlasy, jenž věznil od narození ve své hlavě.

Chceš ještě žít...?

Cuknutí hlavy do strany bylo jasné. Krásné.

Despota se zeširoka usmál.