,,Kenshō? Říkáš?" zavrčení Imfy se rozeznělo mlhou. Odpovědí na otázku bylo nepatrné pokývnutí hlavy šedého vlka.

,,Já to věděl... bodejď by ne, když jsem ho vyhnal... ale že by se vrátil? Aby... aby zabil A- Aestas? Zaslouží si víc, než jen vyhnání!" pronesl zuřivě.

,,Předtím za to ale nemohl on," vnesl se do toho strmě Kampi.
,,Nemáš důkazy."

Pravda... důkazy tady a teď nebyly.
Ale ani při vraždě Aestas něco silně nesedělo. Podle ran, modřin a naraženin, především dle naražené zadní části lebky. To znamená, že Aestas se musela silně o něco uhodit. O zem? Či o ten kus skály vedle něhož byla nalezena? Samozřejmě se nejspíše neuhodila sama. Někdo ji o to pravděpodobně praštil. Avšak, Kenshōva rychlost by k tomu nestačila... slepou by ji zvládl snad zabít, ne, že ne, ale aby s ní o něco fláknul? Za jakým účelem, když ji mohl zabít pomocí tesáků ihned? Tolik otázek... odpovědi mizivé...

Vyčerpán se chystal pryč od jejich nynějšího Alfy. Třeba by se mohl někde schoulit a vyspat se. Nejlépe přespat celý tento teror. A pomhlo by to? Obrazy se mu čímdál více navracely do hlavy. Opět viděl krev, mrtvá těla a slzy vlků, kteří je milovali. A dělalo se mu stále více hůř. Bolest se zvyšovala s každou vzpomínkou na kteroukoliv smrt.

,,SMEČKO! VŠICHNI KE MNĚ!"
Ajéje...

,,Co hulákáš? Všichni stojíme u tebe," utrousila Dawn, ale Imfa ji ignoroval.
,,Shhh..." sklidnil ji Geist.

To byl Kampi až takhle unavený? Zamrkal těžkýma očima.
,,H- hej vy dva... co tu děláte?"

,,Tu jsme celou dobu," řekla chlácholivým hlasem Blizzard s mírně pobaveným úsměvem. Před dalším vysvětlováním jej zbrzdila slovy: ,,pšš, nic dalšího nemusíš ří-" To ale stačilo. Kampiho hrdelní mručení jej přinutilo zježit i srst na zátylku.

,,Vy totiž vůbec nechápete, jaké to je!" obořil se nejprve na ni. Nevydržel to a dlouho zadržované emoce se konečně dostaly na povrch formou výbuchu vzteku.

,,Kampi... my ale-" Kampi Imfu ihned přerušil. ,,Žádný ale! Vůbec nechápete, jak je to těžký! Vidět- vidět ty věci! Všude... kolem... dokola to samý! Slyšet furt něco, aniž bych věděl co..."

Nastalo napjaté ticho. Kampi hrál Imfovu oblíbenou hru a nikdo z nich nespouštěl oči z toho druhého i přesto, že je do nich štípal mráz.

,,Vy mi nevěříte... že ne?" doplnil šeptem, který ladil s šustěním okolních listů ve větru. Věta vlastně směřovala skoro jen Imfovi. Minimálně Blizzard mohla něco tušit, jelikož se s podobnými problémy potýkal v nepravidelných intervalech již od doby vlčete.

,,Já nezabil nikoho..."

Nicméně Imfa pozvedl hlavu, ale jejich zápas nespouštění pohledu stále nemínil prohrát.

,,Vyhlašuji mobilizaci!"
Zvolal, téměř až zavyl mocně.
Nikdo nenamítal, že vlkům počtu stejného jako tlapy, se opravdu armáda říkat nedá.

,,Potáhneme na Kensha."

...

Plazil se vzadu. Neschopen soustředění. Co to udělal? Zabít ho nechtěl! Avšak, kdyby Imfovi nepřevyprávěl, co mladý ambiciózní vlk prohlásil, podezíral by Kampiho ještě více?

,,Kolikrát si Kensha viděl?" Blizzard zpomalila, aby ji mohl dohnat.
Neodpovídal, držel se svérázně svého mlčení. Již toho řekl dost a nechtěl další následky.

Propluli houstnoucí mlhou a na místě, jenž jim Kampi popsal, je uvítal křik rozladěných krkavců.

Někdo je předběhl...

,,STŮJ!" rozkázal šedobéžový Alfa. Neposlechl Imfu a přihnal se k mrtvému vlkovi.

Zabijou tě...

Roztrhají tě...

Pomstí se...

Krev...

Tvoje krev...

Stál nad štíhlým, šedivým tělem, které se v mlze ztrácelo, a jako by jej někdo zevnitř přinutil, ihned zdvihl hlavu k obloze a táhle zavyl. Blizzard se přidala ke svému bratrovi. Kdoví, zdali pro Kensha, nebo Kampiho. Emoce ho už dlouho tak plnily, až se jim nedokázal ubránit. Nejen za Kensha.
Za všechny.

Přestal a pohlédl na jednoho ze svých bývalých "přátel", nyní bezmocného. Nehledě na to, že měl co dočinění se smrtí Aestas.

,,Pochybuju, že ho někdo zabil," vmísila se Blizzardina tichá slova do strašlivé atmosféry.

,,Žádné známky po ranách," přitakal Hurricane.

,,Žádná kre-" nestihl Imfa opět doříct.

,,A to podle vás znamená, že ho nikdo nezabil?!" okřiknul je Kampi. Nijak se nesnažil být potichu. Proč by měl? Kořist z této nehostinné horské krajiny beztak už zmizela. Z části kvůli nim.

Prázdnota...

Despota...

Rozhořčen se dal to průzkumu celého těla. Ale jediné, na co narazil, kromě naraženin od dopadu na zem, byla noha, jejíž úhel nejspíš úplně neodpovídal tomu správnému. Ale přece na to nemohl silný zdravý vlk zemřít...
Nebo ano?