,,Nemám hlad," zavrtěl Kampi hlavou a omluvně pohlédl na Hurricana. Světlý vlk přikývl, položil horského sviště na zem a mlčky se posadil. Vycházející tygřice Matahari vrhala rudý svit na vše pod sebou a přikrývala Kampiho i Hurricana teplými barvami východu, na který beze spánku čekali.

Kampi se bál hlavně toho, že kdyby jen zamhouřil, ihned by opět spatřil tváře zesnulých vlků. Včetně Geista. Nedokázal tomu uvěřit. Ještě před chvílí ho pozoroval, jak obratně lovil ryby z řeky. Mohl za to opravdu Kenshō? Ten přátelský a vlídný vlk.

Přejel jemně jazykem po světlé hlavě své spící sestry. Jak se tak díval na šedivo černé stříkance na hřbetě její bílé srsti, začal si uvědomovat nový příval strachu.

Další...

Co když bude opravdu na řadě ona?
Neovládal svůj mělký dech a něžně položil svou hlavu na její. Obával se nejhoršího. Nedokázal si ani představit, že by přišel právě o Blizzard. Nebo o svého nejlepšího přítele.

,,Všechno se mění," řekl Hurricane tiše. Tmavýma očima pohladil Kampiho, který drobně přikývl.
,,Pamatuješ na ty časy, kdy jsme spolu jen bezstarostně lovili myšice? Nebo jak jsme Dawn ukradli její úlovek, co celý den tak pracně lovila," pousmál se a Hurricane mu lehký úsměv na zlomek chvilky oplatil. Tohle už se nikdy nestane.

,,Já to slyšel," zavrčel Imfa, pročesávající Aestas hustou srst. Ta je opět propalovala přísným pohledem.
,,Kdo bude tedy Alfa?" otázal se Kampi, ale Aestas jen zavrtěla hlavou. Proč se na něj tak divně dívala? Neměla důvod ho podezírat.

,,Nejspíš ten bobr, co jsem nedávno sežral," brouknul Imfa, ale k dalším slovům se již asi neměl.
Všichni se jen v temném poklidu vzpamatovávali z této hrůzostrašné končící noci. Ale Kampi si připadal stále příliš nepříjemně. Nelíbilo se mu, jak si ostatní mezi sebou stále něco šeptali bez něj.

Pořád ho k tomu všemu tížily ty vzpomínky na své dětství. Na batra, na kterého chtěl zapomenout. Sestru, o kterou přišli až moc brzy.

Stejně býval matčino nejneoblíbenější vlče...

Proč? Co jim všem vadilo? Proč si mysleli, že byl tak divný? Byly to ty hlasy? Věci, které viděl on, ale oni ne?

Pak si ovšem něco uvědomil. Úplně z ničeho nic. Vlastně ani nevěděl, jak se to k němu dostalo. Prostě to přišlo. On najednou věděl, že když najde Kensha, najde Yalpi. A Kenshō nemohl být daleko.

Bleskově vyskočil na tlapy. Ignoroval tázavé zastříhání ušima Hurricana a vrhl se ještě jednou k tělu nebohého Geista. Prozkoumal důkladně každý kousek. Tentokrát žádná srst, jež by mu pomohla. Žádné kousnutí napovídající o velikosti čelisti. Pouze zbytky jakéhosi lesklého černého štěrku zacuchaného mezi chloupky.

Jenže v jejich okolí se nenacházel ani kamínek. Podobný materiál viděl pouze kousek odtud. Na místech, kde minule lovila právě druhá skupinka při honu, který právě jedna členka už nikdy nedokončila.
Mohl si Aestas opravdu vyřadit ze seznamu, jestliže lovila s ním? A i její menší vzrůst neodpovídal. Ovšem, zúčastnit se stále nějak mohla, což o to. A seznam podezřelých se mu rychle krátil.

Vydal se do lesa, ať už to Imfovi a dalším přišlo divné, nebo ne. Jak tak za volného běhu podzimně suchým lesem přemýšlel...
Proč si všichni vlastně mysleli, že Dawn zabil právě Kampi? A Alfu? Proč se vůbec neustále na něj tak divně dívali a šeptali si mezi sebou? Včetně Blizzard...

Zavrtěl hlavou, když utíkal mezi dlouhými stíny stromů vrhané díky oranžovo rudému svitu Slunce.
Nesledoval ho někdo?
Kde teď číhal Despota? A proč je chtěl všechny zabít?

Jdou po tobě...
Vědí to...
On to ví...
Despota...

,,Sklapni sakra už!" zavrčel. Sotva popadal dech. Proč? Proč mluvily ty divné hlasy jen uvnitř jeho vlastní hlavy. To je ani Blizzard neslyšela? Co po něm pořád chtěly? A co když to byl on, kdo nevědomky všechny zabíjel? Kampi se zhrozil. Chtěl, aby to skončilo. Všechno. Ale jak toho mohl jen docílit? Chtěl skončit tuhle noční můru.

,,Kenshō!" zavyl lesem. Tížila jej každá myšlenka. Bolel jej každý kousek čehokoliv. Cítil bolest hlavně uvnitř. Ty drápy zaryté v jeho hrudi. Svírající veškeré vnitřnosti.

Jednou se s tím hlasem svěřil Hurricanovi. Byl rád, že to na chvíli trochu ustalo, ale jaktože se teď vrátil? Začínal toho mít zase po krk. Hlava ho z něj třeštila.

,,Kenshō!"

Kampi...?

Ne! Geist ne! Měl být mrtvý! Tak co tu dělal? Sledoval ho celou dobu?

,,Kampi?"

,,Kenshō!"

Kampi úlevou zastavil. Potřeboval pobrat dech.
,,Kde je Yalpi?"
,,Yalpi?" Kenshō zastříhal ušima. Kampi ihned pocítil hořkost, která se mu držela na jazyku z jeho vyhnání.
Ale měla tu být i Yalpi. Věděl to i když nechápal, jak se to dozvěděl.

,,Co teda chceš? Jen ji?" zavrčel štíhlý vlk. Záře Slunce se krvavě odrážela od jeho srsti jako nikdy předtím. Zabalovala ho do oranžovo červeného světla.

,,Ty jsi to nemohl být. Jsi rychlý jak samotný Blesk, nebeský gepard, ale ty rány na Alfovi byly nepřiměřené. Takhle zakousnout by se zvládl jen pořádný, vzrostlý vlk. Věděl, co dělal."
,,Víš Kampi... ale já už zabíjel..." zachraptěl potichu a sevřel mezi silnýma tlapama čerstvě uloveného obdivuhodného ptáka. Kampi mlčel.

,,Nedivím se jim, že mě podezírají..." stiskl zuby ostře tvarované čelisti a opřel se o kmen vyvráceného smrku. Vypadal vyčerpaně. Kampimu vrtalo hlavou, jak se asi cítí, ale i přesto mu ho začínalo být líto.

,,Povídej," pobídl ho zvědavě a uvelebil se mezi suché křoví. Přivřel šedivé oči proti svitu východu.
,,Pomáhal jsem sestře... zabíjet... jiné vlky."
,,Máš zkušenosti," pokývl Kampi hlavou.
,,Ale tentokrát nemůžu za nic. I když... občas bych byl rád součástí," uchechtl se.

Kampi se snažil vše si urovnat ve své zaneřáděné hlavě. Nikdy by do Kensha neřekl, že má temnou minulost. Ale v modrých očích mu jiskřilo. Jakoby snad měl chuť připravit o život někoho dalšího.

,,Příjdu na to, kdo za všechno může a pak se vrátíš," slíbil Kampi. Už mu byl nepříjemný ten toužebný pohled, jež ho propaloval skrz na skrz.

Zabije tě...

Kenshō se taky postavil, v koutcích mu pocukával úsměv. Nejen chladný podzimní vzduch zježil Kampiho šedou srst.

,,T- tak já už se radši opravdu vrátím..."
,,Musíš?"

Upřímně, nebylo mu nejlépe ze zkušeností tohoto velmi mladého vlka. Nepochyboval o jeho schopnostech. Za to přemýšlel o jeho myšlenkách.

,,Vrátím se co nejdříve," řekl Kampi narychlo a bez jiného váhání se otočil.

,,Vzkaž všem, že mě ještě uvidí. A že jsem ochoten se pomstít!"

To už se ale Kampi hnal zpátky do, podle něj, většího bezpečí. Intuice ohledně Yalpi ho také zklamala. V uších mu hučelo, srdce strachy tlouklo. Zklamání a strach se mísilo.

Děsil se nejhoršího.