Zkomírající paprsky již slabé tygřice Matahari, neboli Slunce, se odrážely od bílého květu růže. Sametové plátky dostávaly jemný třpyt a vypadaly tak opravdu nádherně. Jako by byly pečlivě jemnou packou poskládány na svá místa. Šedivý vlk, jenž opatrně v tlamě svíral tento poklad, se blížil nejistě k ležící vlčici podobné barvy jako ona kytka.

,,Ahoj Kampi," broukla a pozvedla hlavu nad trsy máty, ve které válela svoji nádhernou srst a Kampimu se zatajil dech. Ještě nikdy si nepřipadal tolik bez sebe, a tak automaticky zavrtěl ocasem.

Mlčky udělal ještě pár krůčků blíž a položil růži k jejím tlapkám, čekajíc na odpověď. Bušilo mu srdce natolik, až se bál, že si toho světlá vlčice všimne. Zároveň nemohl spustit pohled z jejích krásných černých uší, zelenkavých očí a...

Jenže vlčice k jeho překvapení zkameněla a už se přestala usmívat. Posadila se a přikryla si tlapky huňatým ocasem. Co se děje? Nelíbí se jí?

,,Yalpi?" zeptal se, ale ona jen zavrtěla hlavou. ,,Myslela jsem, že jsme jen přátelé," dostala pomalu ze sebe. Nejspíš jí to dalo docela zabrat. Odvracela svůj pohled a skláněla hlavu. ,,Máš někoho jiného?" Kampi se snažil znít stále stejně přátelsky, ale uvnitř se mu pomalu začínalo svírat srdce žalem. Yalpi jen pokrčila rameny. ,,Nechci o tom mluvit," nechala za sebou tichá slova, vstala a odešla směrem ke zbytku smečky.

Tak takhle rychle Kampi odmítnutí nečekal. Všechno v něm se dalo do truchlivého bouření a on se zlostně podíval na růži ledabyle pohozenou na zemi. Ze vzteku ji chtěl rozšlapat, ale zapomněl na trny, které zkrývala. Ale ani palčivé rány nemohly zastřít tu bolest, kterou cítil. Minimálně se o to pokusil. Nechal zlomenou kytku kytkou a vydal se ke své sestře, co na něj už čekala.

,,Tak co Yalpi?" otázala se Blizzard. Jen s takovým tónem až to znělo, že ji to nezajímá. Ale Kampi věděl, že ano. Doufal, že o své sestře ví vše, co potřebuje. Zavrtěl hlavou a zmuchlal tlející listí do jedné hromádky. Neměl se k řeči, a to vždy všichni říkávali, jak nezavře tlamu.

,,Smůla, no, ale to překousneš. Doba barevného listí je celá taková divná," pokusil se ho uklidnit jeho nejlepší přítel a položil mu tlapu na rameno. Hurricane se podobal své sestře, Yalpi, snad jenom světlou srstí. ,,Zkusím si později s ní promluvit, třeba svůj názor ještě změní."

Kampi byl vděčný za kamarádovu snahu, jenže lásce se poručit nedá a on to věděl. Pokud si to časem nerozmyslí ona sama. Ale to nikdy nejspíš Hurricane ani Blizzard nepochopí. Jak je znal, jejich mysl nebyla s největší pravděpodobností k takovýmto citům stavěna.

,,Tak, co vy tam?" Objevil se před trojicí znenadání Beta smečky. ,,Zdali se nepletu, je řada na vás, hybaj se nažrat," poručil jim ostře a Kampimu nezbylo nic jiného, než se pokusit na chvilku rozprášit myšlenky jídlem.
,,Nebo to sežeru za vás," zamračil se na ně ještě Beta. V očích mu pohrávala touha jíst dál. ,,Rovnou i s vámi."

Maso, které si narval Kampi do tlamy, chutnalo celé tak nějak suše. Ani se na něj nedokázal pořádně soustředit a už se po očku ohlížel na Yalpi, která bude muset jíst, jakožto Omega, až poslední. Jak rád by jí kus donesl!

Zrovna vedla konverzaci s jinou vlčicí. Takovou nerovnoměrnou řeč. No, vlastně se ani tolik nebál, že bude vyzrazen, jelikož ji ta zrzavá nepustila skoro ke slovu.

Po pár těžkých polknutí se odtáhl pryč od zbytku kostí ze zvířete, o kterém ani nevěděl, co to vlastně je. Potřeboval se uklidnit, jít se projít. Vždy, když se na Omegu podíval, píchlo ho u prsou. Když na nějakou dobu zmizí z její přítomnosti, určitě se bude cítit lépe. Obzvlášť, když přemluví i sestru, aby s ním šla. A to se mu ke všemu štěstí povedlo.

Kráčel si to vedle Blizzard a pomalu se mu dařilo ze sebe vypustit zklamání. ,,Víš, že mezi ně docela zapadneš?" uchechtl se, aby přerušil trapné ticho. ,,Aha."
,,Seš stejně taková namručená jako většina z nich," pokračoval a postupně se mu ulehčovalo. Že by tím, jak si dělal srandu ze sestry?

,,Alfa je takovej, ty seš taková, všichni jsou takoví," ,,hm, kromě třeba Dawn, ta taky nezavře klapačku jako ty," zmínila Blizzard onu vlčici, co si u jídla právě povídala s Yalpi chvilku po té, co byl odmítnut.

Ale i přes nezdařenou lásku se konečně měli dobře a Kampi za to byl vděčný. Chráněni smečkou, v relativním bezpečí a přísunu potravy.

Co by se mohlo zkazit? Teda, jen kromě těch tmavých mraků, které se těžce kupily na obloze a varovaly tak vše živé, aby se co nejrychleji ukrylo před nadcházejícím deštěm...