,,Blíží se noc," řekl Chris. Dívala jsem se do země a nevydala ani hlásku. ,,Omlouvám se za to, co jsem ti řekl. Nemyslel jsem to tak. S kapitánem jsem vyrůstal, byl něco jako můj bratr. "

,,Nejde o to cos mi řekl, ale jde o kapitána...nebýt toho kousnutí, nikdy by ho král neotrávil." ,Kalipso, není to tvoje chyba. Král už dlouhé roky nenáviděl svého syna."

,,Jednou by to udělal," dodal Chris. ,,Máš pravdu..." vzdychla jsem a opřela se o nejbližší strom. Chytila jsem se za svou ruku a pohlédla na Chrise. ,,Tak moc bych ti chtěl pomoct, ale já nevím jak. Věděl jsem, že se jednou ten jed v tobě probudí...mrzí mě to."

,,Pánové?" oba jsme se zarazili a pohlédli mezi stromy, kde se leskla stříbrná zbroj. ,,Slyšel jsem váš rozhovor."

,,Jo? A co?!" řekl negativně Chris a natáhl se pro meč. ,,Oba jsme ozbrojení, tohle bych nedělal."

,,Co po nás chceš poutníku?" ,,Vím o někom, kdo by ho mohl vyléčit. " ,,Poutníkům nevěříme," řekla jsem.

Poutník udělal pár kroků dozadu. V jeho očích se v tu chvíli zaleskl strach. ,,C-co jsi zač?" vykoktal poutník a natáhl se pro meč. ,,Já?" zeptala jsem se.

,,T-ty! Co js-jsi zač?" ,,Jsem světlá. Já a můj dobrý přítel hledáme čarodějku," odpověděla jsem. ,,Necítím z tebe, to, co ty tvrdíš."

Nechápavě jsem se zahleděla na Chrise. Poutník vytáhl meč. Chris zareagoval podobně a stoupl si přede mě.

,,Zkus jí zlomit, aspoň jeden vlásek na hlavě a zabiju tě!"

,,Vydej mi tu holku!" vykřikl. ,,Jen přes mou mrtvolu!"

Poutníkovi se zazářili oči a vyběhl na Chrise. Chris se vyhnul a snažil se ho zranit, ale on ho chytil za meč a zlomil ho. Pak Chrise od sebe odrazil.

Můj dobrý přítel dopadl tvrdě na zem. V tu chvíli, co se zvedal, mu protivník přitiskl meč na krk.

Protivník pohl rukou směrem k nebi, odkud klesla jedna z Valkýr.

Valkýra se na mě podívala a pak přešla k poutníkovi. To, co jí řekl, jsem neslyšela, ale zřejmě to nebylo myšleno na mě, protože o mně nezavadila ani pohledem.

,,Vstávej chlapče!" přikázal poutník a podal mu ruku. ,,Jsi výborný bojovník," dodal.

,,Učil mě ten nejlepší..." řekl Chris a oprášil se. ,,Na svém stylu boje bys měl víc zapracovat."

,,A kdo jste, že mě můžete soudit!?" ,,To není důležité," řekl a otočil se na odchod. ,,Uvidíme se ještě někdy?!" vykřikl Chris.

,,Brzy!"

,,Měli by jsme si najít místo na utáboření."

,,Děkuji, že jsi se za mě postavil. Nečekala jsme to." Chris si prohrábl svoje hnědé vlasy a usmál se. ,,To nestojí za řeč," řekl a ohnul se pro svůj zlomený meč.

,,Tohle nás už zřejmě neochrání..." dodal a hodil úlomky zpět na zem.

***

Dorazili jsme na menší mitinu, kde jsme rozbili tábor. Lehla jsem si do trávy a Chris vedle mě.

Opřel se o lokty a pozoroval mě. V jeho tmavě hnědých očích se leskly hvězdy, za námi tekl potok a vytvářel romantickou atmosféru.

,,Nedívej se na mě tak..." ,,A jak se na tebe dívám?" zeptal se Chris. ,,Jako na svůj úlovek."

Chris se položil na záda a zasmál se. ,,Já to myslela vážně!" ,,Já v tobě vidím víc než jen svůj úlovek. Cítím k tobě něco, víc než si myslíš."

,,A co temný."

Chris se pousmál a znovu se opřel o lokty, tentokrát jeho oči byly zbarvené do temně černé. Jeho rty měl bílé jako sníh, usmíval se. Cítila jsem, jak jsem se zachvěla.

,,Je ti zima?" zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou a odtáhla se od něj.

,,Povídej mi o tvém dětství," řekla jsem a podívala se do jeho očí. ,,Neměl jsem zrovna krásné dětství. Matka byla smrtelník a můj otec byl temný. Měl jsem dva starší bratry. Měl jsem je rád a i přesto, že jsem měl menší neshody mezi nimi, tak jsem je měl rád."

,,Proč o nich mluvíš v minulém čase?" zeptala jsem se. ,,Už jsou mrtví. Jeden z nich umřel, když u nás propukla válka proti světlým a druhý vážně onemocněl. Nebyla to nemoc, kterou dostávají smrtelníci...byla to nemoc, na kterou umírají temní lidé. "

,,Je mi to líto."

,,Prosím nelituj mě...už je to dávno pryč. Moje rodiče mě vinili za to, co se stalo mému prvnímu bratrovi. Odešel jsem od nich, abych je nemusel poslouchat. "

,,A tvoje dětství?"

,,Mistr mě našel na trhu s otroky. Moji praví rodiče se mě zřejmě vzdali nebo umřeli a nebo mě prostě jen nechtěli...jediný na co si vzpomínám v mém rodném místě...byly krásně rozkvetlé stromy a vysoké hory. Na vrcholcích hor vždy dopadal svit toho největšího měsíce. Chtěla bych se tam někdy vrátit."

,,Znám takové místo," odpověděl mi Chris. ,,Opravdu?" ,,Opravdu, ale zřejmě je už zničený."

,,Odpočiň si. Zítra vyrážíme časně ráno," dodal Chris a otočil se ke mně zády. ,,Dobrou..." řekla jsem a zahleděla se na měsíc.

,,Dobrou Kalipso..."