,,Dneska ti šel boj mnohem lépe. Ještě několik takových tréninků a budeš lepší než učitel," pousmál se Chris a pomohl mi na koně. ,,Děkuji, že mě učíš." ,,To nestojí za řeč. Tohle dělám jen z dobré vůle. Jsem si jist, že by tohle moje manželka chtěla...ach moje Brea..." vzdychl.

Položila jsem mu ruku na rameno. ,,Jsem si jistá, že je na tebe hrdá," řekla jsem a usmála se na něj. ,,Máš pravdu," úsměv mi opětoval. ,,Měli bychom se vrátit. Kapitán bude potřebovat někoho, kdo ho uklidní na boj." ,,Má přece ještě Khala. "

,,Khal je sice jeho dobrý přítel, ale já jsem něco jako jeho práva ruka. Khal je něco jako sluha, ale v tom dobrým slova smyslu."

***

Dorazili jsme do tábora. Všichni byli na nohou. Nováčci si povídali o bitvě v aréně a těšili se na souboj. Jen jeden z nich nebyl na nádvoří, usoudila jsem, že je zřejmě ve stanu.
Zastavila jsem se u dvou nováčků, kteří si povídali o ,,bossovi" ,který prý má být silnější. ,,Ty Aidne...je blbost, aby byl někdo silnější než kapitán." řekl mladý muž v červeném kabátci.

Jejich rozhovor jsem dál neposlouchala a vešla do kapitánova stanu. V tu chvíli se kapitán prudce otočil i se svým mečem.

,,Plížíš se jako duch! Málem jsem tě zabil!" ,,Omlouvám se, kapitáne." ,,Posaď se!"

Sedla jsem si na židli a sledovala Chrise, který si hrál s ozdobnou dýkou. ,,Díváš se na tu dýku?" zeptal se Chris a pohlédl na mě. ,,Jo. Můžu se podívat?" Chris přikývl a podal mi dýku. Na čepeli byli vyryté jméno, které po mém dotyku zazářilo. Dýka byla pojmenována po Chrisovi.

,,Je to dýka od Brei...nechala jí vyrobit pár dní po naší svatbě."

Úsměv se mi vytratil z rtů. ,,Je mi jí to...opravdu." ,,Můj otec je zrůda..." řekl kapitán a pohlédl na mě, pak vzal šaty a podal mi je.

,,Oblékni si ty šaty!" přikázal mi kapitán. ,,Nikdy jsem šaty neměla. Budou mi těsný." ,,Je mi jedno, že ti to pravidla světlých nedovolují. Patříš mně! Budeš dělat,co ti řeknu!" vykřikl. ,,Proč mě tu držíte?!" zvýšila jsem hlas.

Kapitán ustoupil od vchodu. ,,Můžeš jít. Ale riskuješ vlastní krk. Kdyby jsi odešla, vzdala by ses mojí ochrany, král by tě našel a zabil." pomalu jsem vstala a přešla k vchodu. Pohlédla jsem na nádvoří a pak na kapitána. ,,Ne...neodejdu vyhrál jste..."

,,Tušil jsem to..."

***

Oblékla jsem si šaty, nasadila masku a upravila si svoje fialové vlasy. ,,Ty vlasy jí prozradí, kapitáne."

Kapitán pohlédl na Chrise a pak na mě. Pak jen zvedl ruku a udělal menší krouživý pohyb a moje fialové vlasy se změnily do černé barvy.

Kapitán se pousmál a pohlédl na Chrise. ,,Dobrá práce, kapitáne." ,,Schovaná před okolní magii," pronesl Khal.

,,Vypadáš úžasně," dodal a prohlédl si mě.

Kapitán vytáhl z truhly meč a zasunul ho do pochvy. ,,Měli bychom vyrazit, protivníci nepočkaj," řekl kapitán a nabídl mi rámě, které jsem přijala. Chris a Khal šli před námi a o něčem se bavili.

,,Máš nějaké otázky?" zeptal se kapitán a pohlédl na mě. ,,Není to úplně otázka, ale spíš upozornění. Moje oči...král mě pozná."

,,Tomu bych nevěřil. Tvoje oči se taky změnili. Sám jsem se o to postaral." ,,A nezůstane mi to?"

Kapitán se zasmál. ,,Zdá se, že neznáš mojí magii." ,,Omlouvám se, ale ne."

,,Teď jsi moje přítelkyně. Můžeš mi tykat. Otec tě nesmí poznat."

,,Dobře,kapitáne..." zarazila jsem se. ,,Dobře, Bradley," opravila jsem se. Kapitán si utáhl přezky a vešel jako první do areálu arény.

,,Posaď se do jeviště, má lásko," řekl kapitán a políbil mi ruku, pak pohlédl na otce, který nás celou tu dobu pozoroval. ,,Dobře," řekla jsem a políbila ho na tvář.

Král odvrátil tvář od svého syna. ,,Musím jít," řekl kapitán a vyšel do prostřed arény. ,,Dámy a pánové. Jako každý rok pořádám tyhle hry, při kterých se utkají mojí nejlepší proti protivníkům...jako každý rok začíná hry můj syn. Který je i kapitánem temnostrůjců a také nejlepší válečník...tímhle zahajuji další hry!" vykřikl král.

-Pohled Kapitána-

Po chvíli se otevřela brána. Proti mně se postavil vyhublý voják, kterého kapitán zřejmě vytáhl z vězení jen, aby ,,odčinil" svůj trest. Natáhl jsem se pro meč.

Strhl jsem toho bojovníka na zem a přitiskl mu meč ke krku. V tu chvíli všichni začali křičet, ať to ukončím. Pohlédl jsem na něj a pak mu vrazil ostrou čepel do krku.

***

Měl jsem před sebou posledních patnáct bojovníků. Ty před tím jsem zabil. Začínal jsem být nervózní. Každý bojovník byl silnější a silnější. Zvládal jsem je, ale kdo přijde příště?

Proti mně se postavil další protivník, už šestnáctý. Byl ve stejné váhové kategorii jako já. Přes pravé oko měl hluboký šrám, který nebyl zas tak čerstvý,zřejmě z minulého souboje.

Vytáhl jsem meč. Protivník vytáhl sekeru a začal si s ní pohazovat. Oba jsme na sebe hleděli. Čekali, co ten druhý udělá.

Usmál jsem se a sklonil se pro dýky, které jsem měl v botě. Jednu jsem po něm hodil a ta se mu zarazila do krku.

V tu chvíli jsem po něm vyběhl. Vyhnul jsem se mu a udělal otočku, při které jsem ho zranil.

Protivník klesl k zemi, ale v tu chvíli, co jsem se k němu přiblížil, vstal a podkopl mi nohy.

Protivník toho využil a napřáhl se se sekerou. Kdybych si před hruď nedal meč, tak by mě zabil.

Kopl jsem ho do obličeje. Protivník zavrávoral a chytil se za hlavu. Hbitě jsem se dostal na nohy a vyběhl na něj. On se mně vyhnul, ale já včas zareagoval. Věděl jsem, že uhne.

Měl větší nevýhodu, díky té sekeře se nemohl tak rychle otáčet jako já. Já měl při sobě ještě dýku, díky které jsem měl výhodu. I přes přísný zákaz otce jsem si dýku nakonec vzal.

Protivník pohlédl na mě. Dělal jsem, že si upravuji zbroj, přitom jsem se natahoval pro svou dýku. Když to protivník nejmíň čekal, tak jsem vytáhl dýku a vrazil mu jí do ramene. Všichni v jevišti utichli a čekali, co se bude dít.

Protivník vytáhl dýku ze svého ramene a zamračil se. Natáhl jsem se pro meč a vyběhl na něj. On se rozmáchl se svou sekerou, ale byl pomalejší a tak jsem toho využil a sekl mu do nohy. Protivník klesl k zemi, využil jsem toho a přitiskl mu čepel ke krku.

,,Skonči to!!!" křičeli všichni, jen Chris a Kalipso mlčeli.

,,Zabí ho!" vykřikl král. Pohlédl jsem na otce a pak protivníkovi podřízl krční tepnu. Krev vystříkla na můj obličej, zvedl jsem hlavu a pohlédl na jásající dav fanoušků.

Pustil jsem meč a pohlédl na otce, který se usmíval. Miloval tyhle hry, ale já necítil to co on.

***

Přede mnou byli poslední bojovník, ti před tím jsem zvládl, i když jsem měl co dělat.

Právě jsem měl přestávku jen na to, abych se napil a ochladil se. Jediné, co na těchto bitvách bylo povoleno. Omyl jsem si obličej od krve a přešel ke Kalipso. ,,Ukonči to! Je to sebevražda, nevíš, co na tebe čeká!"

,,Vím přesně, co dělám!"

,,Ne, kapitáne. Věřte mi, že nevíte, co před vámi stojí," řekl Chris. ,,Musím jít," řekl jsem a napil se posledního doušku vody.

Došel jsem doprostřed arény a natáhl se pro meč. Konečky prstů jsem se dotkl zdobené rukojeti meče. V tu chvíli se brána otevřela a v nich stál můj poslední protivník.

Byl o hlavu větší než já a rozhodně nebyl v mojí váhové kategorii. Měl těžký meč a jednu dýku u pasu. Rukojeť byla zdobená rubíny a safíry.

Měl i silnější brnění. V tu chvíli jsem v sobě držel tu temnotu, která mi proudila krví, chtěl jsem ho hned teď zastavit svou temnou magii, ale pravidla to nedovolují a navíc bych se teď vysílil.

Vytáhl jsem meč a připravil se. Protivník se taky připravil a vyčkával.

Vyběhl jsem na něj a napřáhl se, ale on mě chytil za ruku a podkopl mi nohy.

Dopadl jsem na kamennou zem. Protivník mě zvedl, pustil jsem svůj meč a pokoušel se natáhnout pro dýku.

,,Zastavte to!!" zaslechl jsem Kalipsin hlas.

Protivník mě pustil na zem a vzal si svůj meč.

Ležel jsem na zemi, ani se nepohl. Moje tělo pohltilo horko, stěží jsem popadl dech. On toho využil a vytáhl svou dýku, kterou mi přiložil ke krku. Celým jevištěm se rozezněl obdiv.

Můj protivník mě chtěl zabít, ale když si všiml, že by to nebylo fér, tak svou dýku vrátil odkud jí vzal.

Cítil jsem se tak slabě. ,,Ukonči to!" rozezněl se hlas mého otce. ,,Zastavte to!" vykřikl Chris a přispěchal mi na pomoc.

,,Kapitáne..."

Hlasy se začali tlumit, až se utlumily úplně.

-Pohled Kalipso-

Vyběhla jsem ke kapitánovi. ,,Celý hoří," řekl Chris a pohlédl na krále. ,,Musel ho otrávit..."

,,Musíme ho odnést do stanu," řekl Khal a pomohl Chrisovi. Moje vlasy se začaly barvit do mé světle fialové barvy. Otočila jsem se na krále a pak odběhla.

***

Doběhla jsem do stanu. ,,S kapitánem to není dobrý," řekl Chris. ,,Měla bys odsud vypadnout, než bude pozdě!" dodal.

,,Slíbil jsi to!" vykřikla jsem. ,,Ten slib...ten slib ruším. Kapitán umírá jen tvou vinou! Kdyby jsi nechodila k diamantovým vodopádům, neznal bych tě! Kapitán by byl v pořádku! Odejdi!" vykřikl Chris a chytil mě za ramena.

V tu chvíli mi začalo pálit celé tělo. ,,Ten jed..." zašeptal kapitán.

,,Musíte...musíte jít..." dodal a chytil Khala za ruku. ,,O čem to mluvíte, kapitáne?"

,,Ona...ona zemře..."

Chris se zahleděl na mě a chytil mě za ruku a vyhrnul rukáv. Černá krev se mi vlévala do žil. ,,Moje...magie slábne..." vzdychl kapitán.

Cítila jsem pálení v žilách. Pálilo to, jako bych měla v žilách žhavou lávu, která mi teď teče celým tělem.

,,Musíte jít!" vykřikl Khal. ,,Nenechám tu kapitána!" ,,Běž Chrisi, dokážu se o něj postarat!"

Chris přikývl a vzal si opasek s mečem. Já se narychlo převlékla, nechtěla jsem cestovat s šaty. ,,Kalipso, bude to dlouhá a nebezpečná cesta mezi světy. Budu se tě snažit ochránit...slibuji," řekl Chris a pohlédl na kapitána.

To samý jsem udělala i já. ,,Musíme jít!"

,,Přiveďte sebou i čarodějku. Mám pocit, že to kapitán nezvládne..." řekl Khal. Chris přikývl a společně se mnou odešel ze stanu.