6. Runy
Probudila jsem se brzo ráno. Bolela mi hlava. Na mém boku jsem cítila něčí ruku. V tu chvíli mi to došlo,usnula jsem ve stanu kapitána a ten právě spí vedle mě. ,,Někam se chystáš?" zašeptal mi do ucha.
,,N-ne," řekla jsem a odtáhla se od něj. ,,Nakonec jsem tě taky dostal do postele jako ostaní kurtizány," usmál se. Vrazila jsem mu facku.
Kapitán se jen usmál a chytil mě za ruku. ,,Tohle na mě nezkoušej!" vykřikl a pevně mi sevřel ruku. ,,Pusťte mě!"
,,Nebo co?! Můžu tě předat mému otci a nebo tě rovnou zabít! Tak, co si vybereš?!"
,,Omlouvám se, kapitáne..." špitla jsem a odvrátila tvář. ,,Tak se mi líbíš. A spolu jsme nic neměli, ale mohl bych tě mít jen jedním lusknutím."
Znechuceně jsem se zahleděla do jeho očí, v kterých se leskla temnota. Líbily se mi na něm jeho oči. Nic víc. Byl to ten typ muže, který má ženu jen na jednu noc.
Měl šarm. Díky, kterému sbalil snad každou ženu, na kterou se podíval. Kdyby mi bylo patnáct, už bych mu klesla k nohám. Vím jaká jsem byla, když mi bylo patnáct.
,,Kapitáne?" odkašlal si Chris. ,,Chrisi!" ,,Mohl bych vzít Kalipso do kamenného průsmyku?"
Kapitán přikývl a pustil mojí ruku. Pomalu jsem vstala, upravila si svoje fialové vlasy do kápě a vyšla za Chrisem. ,,Takže, co mě naučíš?" zeptala jsem se.
Chris se pousmál. ,,Uvidíš."
***
Došli jsme do kamenného průsmyku. Všude byli na stěnách divné písma. Písma, která jsem já neznala. Kousek dál byl kříž.
Chris k němu přešel a sjel po jménu. ,,Odpočívej v pokoji otče..." řekl Chris v jazyce, kterému jsem nerozuměla.
,,Co to bylo za jazyk?" zeptala jsem se. ,,Stará řečtina. To písmo, které vidíš na těch stěnách, je runové písmo. Naši předkové tohle písmo používali. Používali ho, aby skryli nějaké důležité informace. Jelikož naši nepřátelé tohle písmo neznali, tak jsme měli značnou výhodu."
,,Co jsi to říkal u toho hrobu?" zeptala jsem se. Chris se napřímil a podíval se znovu na hrob. ,,Odpočívej v pokoji otče..."
,,Co se stalo tvému otci?" zeptala jsem se. Chris sevřel pěst a jeho oči se zbarvily do černa. ,,Mého otce zabil člověk, který nám teď vládne! Nevíš, jak ve mně roste hněv, když ho vidím stát na hradbách. S úsměvem na rtech. " Chris mě chytil za ramena.
,,Pokud víš, jak osvobodit temnotu v sobě,tak to udělej!" dodal a pustil mi ramena. ,,Omlouvám se..."
,,Chápu to..." řekla jsem a objala ho. Chrise to zřejmě zaskočilo, protože mě objal až po dlouhé chvilce.
,,Naučíš mě to písmo?" zeptala jsem se.
Chris se usmál a přikývl. Přešli jsme k jednomu z písmen. ,,Tak poslouchej," řekl a začal vysvětlovat,co to znamená.
***
,,Něco mi teď přečti, pokud to chápeš." ,,Dobře," řekla jsem a přešla k hrobu jeho otce. Přečetla jsem nápis, který byl pod jeho jménem.
,,Už ti to jde, ale musíme ještě potrénovat. Přece jen runové písmo není jen o tom čtení, ale umět to i říct."
,,Děkuji Chrisi, " řekla jsem. ,,To nestojí za řeč. Kapitán mi to nakázal a já dělám jen, co řekne. Takový jsou rozkazy."
Souhlasně jsem přikývla a následovala ho až zpět do tábora.
,,Zítra tě naučím bojovat s mečem. Každý temný se umí prát. Učíme bojovníky, aby se nebáli zabíjet. Pořádáme i arény, kde u nás protivníci umírají. Někdy i naši. Bez lítosti...náš kapitán vyhrál už tolik arén, že mu to zničilo mysl. Nezbylo z něho nic jen bojovník bez emocí."
,,Nesázel bych na to. Nějaký emoce ve mně jsou," řekl kapitán. ,,Jsme zpět," řekl Chris. ,,To vidím," řekl kapitán a ustoupil od vchodu, abych mohla vstoupit.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro