,,Takže, co je to runové písmo?' zeptala jsem se, když jsme projížděli pod diamantovými vodopády.  ,,Už jsem ti to vysvětloval tolikrát a ty to stále nechápeš, " řekl Arlen nevrle.  ,,Od té doby,co jsem tě odmítla, se chováš divně."

,,To ty se chováš divně.  Pořád jsi odtažitá, neposloucháš, co říkám.  A od té doby, co jsi byla pryč, stále nosíš rukavice,  které jsi ty nikdy nenosila. Tak mluv."

,,Není to tvoje starost..." řekla jsem.  ,,Tak to teda je moje starost.  Zaprvé učím tě!  Za druhé jsem tě kdysi zachránil prdel!  A za třetí by jsi ke mně měla chovat úctu!"

,,Nejsi můj mistr!" vykřikla jsem a pobídla bělouše. ,, Přede mnou neutečeš!"vykřikl Arlen.

Vjela jsem do města, kde jsem sesedla a nechala koně u brány.  Upravila jsem si svůj světle modrý plášť a prodírala se skrz dav lidí.

,,Ticho!" přes celé náměstí se rozezněl hlas.  ,,Hledáme dívku!" dodal.  ,,Je stejně stará jako můj dobrý přítel, který stojí po mé pravé ruce.  Nosí bílou zbroj se světle modrým pláštěm.  Světle fialové oči a světle fialové vlasy.  Pokud jí najdete, přiveďte mi jí živou!" 

,,Sakra..." zaklela jsem a vběhla do temné uličky, kde jsem si sundala svoji bílou zbroj a plášť. 

,,Cítil jsem tvůj pach..." leknutím jsem sebou trhla.  ,,Nechtěl jsem tě vyděsit. Věř mi," řekl a přešel ke mně. ,,Věděl jsem, že přijdeš," dodal a přitiskl mě na zeď.  Chtěla jsem mu vrazit facku, ale on mi chytil ruku a stáhl mi rukáv. 

,,Tvoje ruka nevypadá vůbec dobře, ale neumřela jsi, proč?!"

,,Taky to nechápu a teď mě pusť!" vykřikla jsem a snažila se dostat z jeho sevření.  ,,Proč z tebe cítím temnotu?!  Proč se tě otec tolik bojí?!"

,,Mluv!"

,,Já nevím!  Nevzpomínám si na to, co jsem zač!"

,,Jdeš se mnou!" vykřikl a chytil mě svou mocí. Nemohla jsem se hýbat. Moje nohy si dělaly, co chtěly, šla jsem s ním.

Oba jsme vyšli na náměstí. ,,Kapitáne. Nedělej to," řekl Chris.  ,,Jdi z cesty!" vykřikl kapitán.

,,Bradley..." řekl Chris a chytil ho za rameno.  ,,Něco vymyslíme. Nemusí umřít," dodal a zahleděl se do jeho modrých očí.

,,Ale ona musí umřít. Nebo můj otec zabije mě!" 

,,Ty se svého otce bojíš..." řekl Khal a zkřížil ruce na prsou. ,,Jasně, že se nebojím. Můj otec je slaboch..."

,,Tak proč jí teď nepustíš?" zeptal se Chris. Kapitán se na mě podíval, a pak zpět na Chrise.  ,,Protože u nás bude v bezpečí,"

,,Vážně?" zeptal se Chris.  ,,Ty mi snad nevěříš?! Nevěříš kapitánovi?!" 

,,Klid, kapitáne." ,,Nebudeš mi říkat, co mám dělat!  Víš, co s tebou můžu udělat!" křičel a jeho oči se zbarvily do černé.

V tuhle chvíli jsem se ho začala bát.  ,,U nás bude v bezpečí kvůli tomuhle!" vykřikl a hrubě mě vzal za paži a odhrnul rukáv. ,,Myslíš, že jí neucítí? V jeho krvi koluje krev vlka, ucítí jí.  I já z ní cítím světlou a možná i trochu té temné." 

,,Bude v bezpečí. Mám větší moc,než můj otec ochráním jí, ikdyby mi to mělo stát život."

,,Budeme jí bránit společně, kapitáne."  Kapitánovy oči se změnili, zpátky do modrých očí. 

,,Pokud mě chceš udržet ve svém táboře, tak bys mě měl pustím...temnotrne," řekla jsem. Kapitán se narovnal a pohlédl na mě.  ,,Nuže dobrá, ale žádné hlouposti a budeš mě respektovat jako svého kapitána."

,,Nuže dobrá, kapitáne," zasyčela jsem. Kapitán se zazubil a pustil mě.  Narovnala jsem se a stáhla si rukáv.  ,,Vezmeme tě do našeho tábora a žádné hlouposti. "

,,Rozkaz, kapitáne..."

Kapitán pohlédl na Chrise a Khala.  ,,Vemte ji do tábora, za několik málo minut u vás budu."

Vojáci přikývli a Chris mě jemně chytil za paži.  ,,To není potřeba," řekla jsem. 

,,Pravda, omlouvám se."

***

Dorazili jsme do kapitanova stanu.  ,,Takže, aby jsme trochu skryli ten  tvůj  ,,zápach" potřebuješ nějaké oblečení, který je načichlý naším pachem. Je to jediná šance, jak tě ochránit. Král by hledal tak dlouho,dokud by tě nenašel a bylo by mu jedno, že umřela polovina království."

,,Obleč si kapitánův háv." ,,Proč jeho?!" vykřikla jsem.  ,,Aby tě král tak snadno nepoznal. Ucítil by svého syna a nechá tě být," ujišťoval mě Chris.

,,Tak dobrá..." řekla jsem.  Chris mi podal černé kalhoty a jeho košili.  ,,Budete na mě zírat?!"

,,Ne...Promiň," řekl Khal a podíval se na Chrise, který skoro slintal nad představou, že se budu svlékat v kapitánovo stanu.

,,Chrisi!" vykřikla jsem.  Začala jsem se převlékat. Nejdříve jsem si sundala svoji zbývající zbroj a pak si nasadila kapitánovi kalhoty, které mi byly velké, překvapivě.

A o košili, ani nemluvě.  Zaslechla jsem, jak si někdo odkašlal.  Otočila jsem se.  ,,Jak...jak dlouho jste tu byl?"

,,Zhruba dvacet minut. Takže jsem tě viděl kompletně
nahou," řekl kapitán a usmál se.

,,Zítra ti někdo z mých vojáků ukáže něco z naší kultury. Teď si odpočiň. Jsi mým hostem," řekl a nalil skleničku vína, pak mi jí podal.  ,,Nepiju."

,,Urazila bys mě, kdyby sis nevzala."  zahleděla jsem se do jeho oči, a pak se natáhla pro skleničku. 

Usrkla jsem si.  ,,Vynikající." kapitán se usmál a nalil si. ,,Jak ti sedne můj háv?" zeptal se.  ,,Je mi to volný."

Kapitán se zasmál a napil se. ,,Černá ti sedne," řekl.  ,,Ukážete mi můj stan?" zeptala jsem se a pomalu vstala.  ,,Zůstaň tu. Jsi mým hostem," řekl a nalil mi další skleničku vína.

***

Měla jsem v sobě asi desátou sleknu. Byla jsem opilá, ale on ne.  Oba jsme se smáli a zapíjeli vínem.  ,,Snažíš se mě opít?" zeptal se po chvíli.  ,,Jo..." odpověděla jsem.  ,,Nepovede se ti to. Mám rychlejší metabolismus."

,,Povídej o své minulosti." ,,No tak narodila jsem se...ale to jedno..." špitla jsem a unaveně si lehla na stůl.  Během pár minut jsem už spala.