,,Vítej na místě zvaný krvavý měsíc," řekl Arlen a rozpřáhl ruce, jako by mu to tu patřilo. ,,Proč takový název?" zeptala jsem se.

,,Protože tady vždy je měsíc vidět nejvíce. A v noci to je nádherné. Ta noc a ten měsíc...ten obrovský měsíc.  A pak jen ty a já..." poslední slova skoro zašeptal.

,,Ty a já?  Co tím myslíš?" zeptala jsem se. ,,Od té doby, co jsem tě poprvé viděl...líbila ses mi. A i když mi bylo tehdy jen třináct...stále jsem z tebe nespustil oči. "

,,Ty víš, že to nejde," řekla jsem. 

Arlen tiše vzdychl a odtáhl se ode mě.  ,,Tak začneme s tím cvičením?"  zeptala jsem se.

---------------------------------------------------------------------

,,Přiveďte je!" moje svaly se napjaly, když jsem slyšel otcův hlas. Nenáviděl jsem ho z celého srdce. Do mého stanu vešli vojáci a vyvedli mě.

Na nádvoří už stál Chris a Khal.  ,,Vy tři, nechali jste jít tu holku! Proč?!"

Pohlédl jsem na oba a pak zpět na otce. ,,Bradley za nic nemůže!" vykřikl Chris. Otec k němu přešel a chytil ho, za bradu.  ,,Neodporuj králi!" vykřikl a pustil ho.

,,Nejsi král!  Jen zbabělec!" vykřikl jsem. Otec přešel k vojákům, kteří mě drželi a kývl na ně. 

Jeden z vojáků mi dál ránu do obličeje. Vyplivl jsem krev a zahleděl  se otci do tváře. ,,Řeknete mi sakra, kdo jí pustil!?"

,,Byl jsem to já!" přiznal jsem se.  ,,Kapitáne... Proč?!" pohlédl jsem na ně. ,,Odveťe ho!" mojí přátelé mě sledovali, jak opouštím nádvoří.

Překvapilo je, že jsem to svedl na sebe, ale chtěl jsem je ochránit před mým otcem a jeho krutostí.  Vím, jak můj otec dokáže být krutý.

***

Dorazili jsme na nádvoří hradu, kde stály dva sloupky, kde jsme trestali zrádce. Za naším hradem uprostřed města stálo místo na popravu, ale nevedli mě tam. Vedli mě přímo do hradu.

Dorazili jsme do našeho vězení.  Ten smrad mrtvol mě ,,praštil" přímo do nosu, když jsme vešli. 

Ve vězení stále leželi těla hnijících mrtvol a lidí, kteří umírali.  Nebudu vám lhát, v tu chvíli jsem se rozklepal. 

Dovedli mě do prázdné cely.  Sebrali mi veškerou zbroj a nechali mě jen v mém spodním prádle.

Přikovali mě k železným okovům a zavřeli za sebou ocelové dveře.   ,,Tohle by tě mělo udržet až do zítřejší noci. Temný..." řekl a zasmál se. 

,,Nic mě nedokáže udržet!" zavrčel jsem na něj a snažil se dostat z pout.  ,,Tahle černá ocel pohlcuje magii. Šach a mat Temný..." řekl a znovu se zasmál.

---------------------------------------------------------------------

Bylo krátce po tréninku a my leželi na kamenech a hleděli na noční oblohu. ,,Zítra tě budu učit runové písmo.  Každý světlý se ho učí," řekl Arlen.

Vůbec jsem ho neposlouchala a utvářela vodní koule, které mě učil Arlen.  ,,Už ti to celkem jde..." řekl nevrle. 

,,Říkals něco?' zeptala jsem se a pohlédla na něj.  ,,Ale nic."

,,Slyšela jsi někdy o valkýrách?" ,,Nevzpomínám si..." řekla jsem.  ,,Pamatuješ si vůbec na něco ze svého dětství?"

,,Vůbec nic," odpověděla jsem. ,,Měli by jsme jít. Tvůj otec zřejmě bude mít o tebe strach."

,,Není to můj otec. Jen můj mistr...." řekla jsem. 

V tu chvíli,co jsem vstala, se měsíc zčervenal.  ,,Dnešní noc neměl být krvavý měsíc!" vyjekl Arlen a prudce vstal.

---------------------------------------------------------------------

Přes malé okénko prosvítal měsíc, který se barvil do krvavé.  Vždy v tuhle dobu jsem s přáteli chodíval lovit, ale dneska ne.  Klečím tu v okovech a probouzí se ve mně vlčí pudy.

Venku je slyšet vytí vlků. Poznal jsem jejich volání. Volali vůdce smečky, který je povede na lov.  Kéž bych byl teď volný a proháněl se po lese.  Lovil vysokou zvěř a vyl na krvavý měsíc.

***

Blížila se druhá noc a měsíc byl stále zbarvený do krvavé barvy.  ,,Dneska bude tvůj trest odčiněn.  Při krvavém měsíci," řekl voják v modré zbroji. 

Sundal mi okovy a vyvedl mě na hradní nádvoří, kde mě přivázali k dvoum sloupkům.  Zahleděl jsem se na krvavý měsíc.  U brány stál Chris a Khal, dívali se na krále.

Očima prosili, aby byl milosrdný.  Můj otec takový nikdy nebyl. Rád prolije krev a je mu jedno, že to je jeho syn.

Otec mi bičem zasadil první ránu. ,,Takhle jsi se taky choval k matce?!" zavrčel jsem.  Můj otec se zarazil, ale jen na krátkou dobu, pak pokračoval s dalšími ranami, který mi na zádech zanechávali hluboké šrámy.

Ran bylo přes patnáct, pak otec přestal a přešel ke mně.  ,,Chci, aby sis to pamatoval a našel jí nebo přijde oprátka. Rozumíš?!"

Mlčel jsem. Vojáci mě rozvázali ruce.  Vyčerpáním jsem dopadl na kamenitou zem.  Když vojáci odešli, tak Chris a Khal mi přiběhli pomoct.

,,Nechte mě být!" zavrčel jsem a pokusil se vstát.   V tu chvíli na nádvoří přistál Drago.  Chris přešel ke koni a rozvázal mu šátek z nohy.  ,,Kalipso je v pořádku," oznámil Chris s úsměvem na tváři.

,,Tak pojď kamaráde," řekl Khal a postavil mě na nohy. 

***

Dorazili jsme do stanu, kde jsem se položil na svoji postel. ,,Odejděte!" vykřikl jsem. ,,Potřebuješ to ošetřit," řekl Chrisi ustaraně. 

,,Já jí hlavně musím najít..."

,,Pomůžeme ti jí najít, ale nejdříve to ošetřím."

,,Dobře..." vzdychl jsem. 

Během pár minut Khal přitáhl obvazy a sůl. ,,Bude to hodně pálet, kapitáne."

Silně jsem stiskl Kalipsin šátek.

Když Chris skončil tak mi obvázal rány. Pomalu jsem vstal, pak jsem si sedl zpět na postel. ,,Odejdeš, až já rozhodnu!" vykřikl Chris. 

,,Jsi jak moje matka..." řekl jsem a položil se zpět na postel.  ,,A tvoji zbroj jsem schoval a dostaneš jí, až se uzdravíš," řekl.  ,,Je v mé truhle, že jo?"

,,Sakra...no tak jí máš tam. Před tebou se nic neschová!" řekl Chris a pohlédl na Khala.

,,Nezapomínej, že umím číst myšlenky," řekl jsem. 

,,Kéž bych si dosáhl na záda, abych se mohl vyléčit..." dodal jsem.  ,,Tohle tě aspoň přiměje odpočívat.  Pořád běháš na lovy a za těmi chudinskými holkami!" řekl Chris a zkřížil ruce na prsou. 

,,Vždyť víš, že před mojí oslnivou krásou padne každá holka." ,,To maximálně tak oslepnou," řekl Khal a šťouchl Chrise, pak se oba zasmáli.  Zamračil jsem se. ,,Držte huby..."  oba utichli. 

,,Omlouváme se, kapitáne!" řekli oba naráz. ,,Běžte radši dělat něco produktivního!" vykřikl jsem.  Oba se otočili a odešli.