Klisna se prodírala skrz keře a stromy, pak se zastavila před útesem, kde rozvinula své křídla a vznesla se.  Měla jsem co dělat, abych se udržela její hřívy. 

Pomalu jsem se pustila její hřívy a svezla se z jejího hřbetu.

---------------------------------------------------------------------

Z pozorovatelny jsem viděl dívku, která spadla z pegase.  Vyběhl jsem ke stájím, kde jsem si nechal vyvést Drago a nasedl.  Drago se rozběhl a natáhl svoje křídla.

,,Leť!" vykřikl jsem a ostruhy mu zabodl do slabin. Drago zaržál a vzlétl. 

Povedlo si mi dostat k ní, ale ona byla rychlejší.  Použil jsem magii, aby ten její pád se zbrzdil. 

Dívka dopadla do lesa. ,,Dolů Drago!" vykřikl jsem a znovu mu zabodl ostruhy do slabin.

Drago klesl a dopadl na zem.  Sesedl jsem a hledal místo, kam dívka dopadla.

Nakonec jsem zahlédl bílou zbroj.  Nebyla to jako moje zbroj, která byla černá.  Přiblížil jsem se k ní a natáhl k ní ruce.

Když jsem si všiml znaku světlých, tak jsem se odtáhl. ,,On by nebyl rád, kdybych přivedl nepřítele," řekl jsem a pohlédl na Draga.

,,Myslíš si, že je to dobrý nápad?"

Drago pohodil hlavou.  Nakonec jsem se přiblížil k její ruce a jemně jí stiskl. Dívka sykla bolestí.  ,,Je to dobrý," utěšoval jsem jí.

---------------------------------------------------------------------

Pomalu jsem otevřela oči.  První co jsem zahlédla byl les, pak jsem otočila hlavu k tomu, kdo mi držel ruku. 

Moje oči sklouzly na jeho černou zbroj. Vytrhla jsem se z jeho sevření a prudce vstala.  Pak jsem se otočila na patách a vyběhla pryč. 

,,Tenhle les je náš! Neutečeš!" zakřičel na mě. Za sebou jsem zaslechla vytí vlků,které se vzdalovalo.  Prodírala jsem se houštím, až jsem dorazila k vodopádům.  Zastavila jsem se a pomalu se otočila, jelikož jsem zaslechla vrčení.

Ty vlci byli tři. Všichni tři černé kožichy, jako noc, jen jednomu z nich svítily oči jako svíčky. 

Ten, kterému oči svítily nejvíc zavrčel na oba a ti se zastavili.  Pak se pomalu vydal ke mně.
Zastavil se a změnil se v prach, ze kterého vyšel mladý muž.  ,,Omlouvám se za takový přístup. Bratři se rádi předvádí...to jsi ty..." řekl a zahleděl se na mou ruku.

,,Zdá se, že po mém jedu stále žiješ," dodal.  ,,Já Kalipso žádám, aby jste mě pustili! " vykřikla jsem. ,,A co mi uděláš?! "

,,Umím magií světlých!"  ,,Seš si jistá pískle?! Nedokážeš udržet ani svou dýku!" řekl a chytil se za rameno.

,,Ale zranila jsem tě!" ,,Je to jen škrábnutí," řekl a usmál se.  ,,Kňučel jsi jak malé štěně!"

Jeho přátelé se zasmáli.  ,,Ta ti to dala sežrat," řekl blonďák a chytil ho za rameno.

Jejich vůdce mlčel, zřejmě ho zaskočila moje slova. 

***

Pomalu jsem klesla na kolena. ,,Bradley opatrně!" zastavil ho blonďák.  ,,Už nemůže nic dělat, je v mé moci," špitl a klesl ke mně. 

Pomalu mi položil ruce na hlavu.  Něco mi zašeptal do ucha a já se ztrácela ve vzpomínkách. 

Vidím dítě. Holčička, malá holčička ležící ve světle šedé peřině. Směje se.  Její světle fialové oči hledí na závěs s hvězdičkami.

Trhnutím jsem se probudila z jeho snu. ,,Kdo jsi?" zeptal se mě. ,,To bych se měla zeptat já tebe!"

,,Klid. Snažím se jen zjistit, kdo jsi." 

,,Nevěřím ti!" vychrlila jsem.  Voják se jen zamračil a pohlédl na mě.  ,,Snažil jsem se být milý. Nezapomeň, že tě jen jedním mávnutím ruky můžu uspat," naparoval se.

,,Bradley...víš vůbec, co se může stát?!"

,,Já vím, co se může stát Khale!" vyhrkl. ,,Tvůj otec nebude rád!" vykřikl Khal a chytil za paži Bradleyho. 

,,Prostě jí vezmem sebou a odejdeme!" ,,Ne Chrisi!" vyhrkl Khal.  ,,Chris má pravdu Khale.  Nemůžeme jí pustit, víš, co se může stát?" 

,,Odejde a všechno vyzradí a ty víš, že světlí s námi vedou už roky spor!" vykřikl Chris.

,,Rozhodni ty. Jsi vůdce Bradley," řekl Khal.  Bradley mávl rukou a já upadla do hlubokého spánku.

---------------------------------------------------------------------

,,Ta holka je moje!" vykřikl jsem po Khalovi.  Chris pohlédl na mě a na Khala.  ,,Co se děje?" zeptal se nevěřícně Chris.

,,Khal si myslí, že na můj majetek může hrabat!"  vykřikl jsem.  ,,Nepokoušej mě. Víš, co dokáže moje vlčí kousnutí a moje magie!  Mám silnější magii než vy dva dohromady!" dodal jsem a mávnutím ruky utvořil ohnivou kouli. 

,,Fajn. Dělej, jak uznáš za vhodné kamaráde,ale pamatuj, až se to dozví tvůj otec, nebude to vůbec dobré, ani trochu," řekl Khal.

,,Mého otce se nebojím," odpověděl jsem. ,,Teď jdi!' vykřikl jsem a ukázal ke vchodu.

Khal se odebral ke vchodu a naposled se na mě podíval a odešel.

Sedl jsem si na židli a pozoroval jí. Měl jsem nutkání jí probudil, ale neudělal jsem to. Cítil jsem z ní temnotu.  Tu temnotu, která by mohla zničit celé naše kamenné vodopády.

,,Bradley? Tvůj otec tě..." ,,Teď ně Chrisi," řekl jsem a naznačil, ať je ticho.  ,,Vždyť je pod tvou mocí, neprobudí se.

,,Počkat, otec něco chtěl?" zeptal jsem se.  ,,Hledal tě." 

,,Kde je?" zeptal jsem se.  ,,V kamenných zahradách,pane."

,,Pohlídáš mi jí. Jelikož se zřejmě probudí, až odejdu," řekl jsem.  ,,Jistě."

Praštil jsem ho do ramene a odešel. Cestou jsem si opravil přezky na mé černé zbroji a vešel do zahrad.

,,Otče," otec se na mě otočil. ,,Děje se něco?" zeptal jsem se.  ,,Ta dívka, pro kterou jsi vyrazil, kdo je to?" zeptal se.

,,Takže to už víš," odpověděl jsem.

,,Cítím její přítomnost. Myslíš si, že světlou tu nikdy neucítím?!" vykřikl a chytil mě pod krkem.

,,Otče...vysvětlím to..." otec mě přitlačil na kamenný pilíř.  Chvíli mě držel a pak mě pustil.  ,,Cítím z ní temnotu, otče."

,,Co tím myslíš?" ,,Tu temnotu, která by mohla roztrhat kamenné vodopády, otče."

,,Fajn. Zbav se jí. Než zjistí, jak jí použít."

Přikývl jsem a odešel zpět k mému stanu.