,,Za dva dny bude hotový." ,,Potřebuji to dřív. Můj kapitán mi umírá!" vykřikl Chris.  ,,Je mi to líto, ale dřív to..." poslední slova jsem neslyšela, protože jsem od nich odešla.  Přešla jsem k soše Thora a sedla si k fontáně.

,,Je ti něco?" zeptal se Chris.  ,,Mně?!  Nikdy. "

,,Já vím, co tě trápí. Rodina, že?" ,,Možná..." odpověděla jsem  a sundala si kytku, kterou mi dal Chris.  ,,Neboj se, vím, jak se cítíš, ale moje srdce patří teď temnotě."

,,Temnota..."  zašeptala jsem. 

,,Potřebuješ si pořádně odpočinout, ten jed tě oslabuje. "

,,Nejsem unavená." 

***

Byl druhý den ráno, oba jsme nespali už dva dny. Nebyli jsme unavení.

,,Jdu pro ten meč, počkej tu," řekl Chris a odešel ke kováři, pak se vrátil s mečem z černé oceli.  Meč byl celý černý, jen rukojet měl stříbrnou s černými drahokamy. ,,Co na něj říkáš?" zeptal se Chris.

,,Takovou nádheru jsem nikdy neviděla." ,,A tys mi nevěřila. Věděl jsem, co dělám. Věděl jsem, že mi černá ocel ublíží, ale rukojeť mi neublíží, přece nejsem tak blbej, abych se nechal zranit svým mečem."

,,Musíme vyrazit. Před námi je dlouhá cesta, která končí v Midgardu. "

,,Musíme přes Bifröst," řekla jsem. Chris souhlasně přikývl.  ,,Cestovala jsi někdy přes Bifröst?"

,,Abych řekla pravdu tak ještě ne. Bude to pro mě nové."

,,A ty jsi už cestoval?" ,,Teď to bude moje druhá cesta, před tim jsem cestoval do Asgardu.  Viděl jsem Thora, Ódina, trénoval jsem s jejich vojáky. A viděl jejich Bifröst. "

,,Prožil jsi toho víc než já za celý svůj život. " ,,Kdyby ses přidala k nám, taky bys zažila tolik dobrodružství. Zabil jsem draka, potkal se s hadem světa. Bojoval s Baldurem." ,,Kdo je Baldur?" zeptala jsem se. 

,,Měli bychom vyrazit," řekl a chytil mě za ruku.  ,,Proč mi neodpovíš? " ,,Není to důležité. Baldur je mrtvý, pohřbený uvnitř mě. "

,,On je tvůj bratr?" ,,Ne. Jen někoho, kdo nám celou dobu dělal potíže. "

***

,,Už odcházíš?" zeptala se malá blonďatá holčička, kterou před dvěma dny Chris objímal.  ,,Musím, ale vrátím se. Věř mi," odpověděl Chris a klekl si na koleno, a objal jí.  Tentokrát se Chris neusmíval, měl neutrální výraz.

,,Ty se nevrátíš..." ,,Vrátím se. Vždy se vrátím."

Holčička zavrtěla hlavou. ,,Ta cesta je nebezpečná. Nikdo se nevrátil živý..." Chris pohlédl na mě a pak zpět na holčičku, která se k němu stále tiskla.

,,Musím už jít," řekl a pustil holčičku.  Holčička se slzami v očích přikývla.

Chris pomalu vstal a zamířil si to na konec města.  ,,Neřekl jsi mi, že je to sebevražedná mise. "  ,,Nechtěl jsem tě tím znepokojovat. "

***

Došli jsme do takového kruhu, vypadalo to jako menší aréna.  Na zemi bylo runové písmo a okolo nás byly napůl rozpadlé zdi.  ,,Kde jsme?" zeptala jsem se.  ,,Aréna světlých. Není to ta aréna, v které bojoval kapitán. Tohle je aréna, kde bojovali zajatci. Bojovali na život a na smrt. Ten kdo přežil byl většinou popraven přímo na tomhle místě."

,,To jsi vše vyčetl z těch runových písmen?"  ,,Jo, ale hlavně mi to došlo, když jsem viděl tu zaschlou krev. "

V tu chvíli, co to dořekl, se začali probouzet Draugrové.  ,,Draugrové!" vykřikla jsem. ,,Jak tohle sakra víš?!" ,,Četla jsem o nich!"

Jeden z nich mi poranil ruku.  Chytila jsem se za krvácející ruku. ,,V pohodě?!" vykřikl Chris a bojoval s nepřáteli.  ,,Jo!"

Když všichni byli mrtví, tak přešel ke mně a vzal mě opatrně za ruku. ,,Je to zlý?" zeptala jsem se.

----------------------------------------------------------------------

Chytil jsem se za svou paži, ze které tekl pramínek krve.  ,,Kapitáne!" vykřikl Khal. ,,Cítím...bolest..." řekl jsem skoro tiše.  ,,Zřejmě jsem propojený s ní..." dodal jsem a zahleděl se na Khala.

Pomalu jsem vstal, moje nohy se stále dost třásly a moje síla pořád slábla, ale věděl jsem, že Chris a Kalipso potřebují pomoc.

,,Jste dost slabý!" opřel jsem se svoji truhlu.  ,,Zvládnu to. Jste nemocný, pane." ,,Nezastaví mě jen tak nějaká pozemská nemoc..."  v tu chvíli jsem klesl k zemi.

----------------------------------------------------------------------

,,Nic to není," řekl Chris a pomalu ode mě vstal.  ,,Díky Chrisi."  ,,Přestaň mi děkovat. Nemůžeš se bránit, jsem jediný, který má meč, musím tě chránit bez meče se neubráníš."

,,To je pravda."  ,,Tak pojď, musíme jít," řekl a podal mi ruku.

Podala jsem Chrisovi ruku a on mě vytáhl na nohy.  Vyšli jsme z arény. 

Všimla jsem si jedné postavy, která zaběhla mezi dvě skály. ,,Počkej tu!" vykřikl Chris, sundal si pásek s mečem a podal mi ho, pak se změnil ve vlka a vyběhl za ním. 

Neváhala jsem a běžela za Chrisem, ale on byl rychlejší, nakonec se mi povedlo ho dostihnout. ,,Aidene! Co tu děláš?!" vykřikl Chris.

,,Máš nás sledovat?!"  dodal.  ,,Nevím, o čem mluvíš!" vykřikl Aiden.  

Chris ho přitlačil ke zdi a dýku mu přitiskl ke krku.  ,,Mluv!"  ,,Král mě povolal, abych vás sledoval a pak mu řekl, kde se nacházíte. Neprozradím vás slibuji!" 

,,Odejdi!" vykřikl Chris a pustil ho.  ,,Nemůžu se vrátit," řekl Aiden. ,,Budu vás krýt shora!"  dodal.

Chris se podíval do země, zdálo se, že přemýšlí, nakonec přikývl.

,,Ale žádné hloupostí Aidne, rozumíš?!" ,,Jasně, rozumím. "

,,Musíme vyrazit, za chvíli bude tma a nevíme, co tu na nás může číhat," řekl Chris.

,,Tady máš ten meč," řekla jsem a podala mu ho. ,,Děkuji."

,,Omlouvám se..." řekl Aiden.  ,,Jak je na tom kapitán?" zeptala jsem se.  ,,Dost špatně. Má velké horečky a jeho síla slábne, každým dnem to je horší. "

Chris se zahleděl do země.  ,,Mrzí mě, co se mu stalo, " řekl Aiden.  ,,Buď ticho nováčků, nemáš, co mluvit!" 

,,Fajn. Jak si přejete pane..."

***

Temní si sedli k ohni, ale já si sedla na kraj srázu a pozorovala krajinu.

,,Měla bys něco sníst," řekl a podal mi kousek masa.  ,,Nemám hlad..." odpověděla jsem.

,,Na co se díváš?"  ,,Jen tak přemýšlíš. Přemýšlím nad tím, jaký by to bylo být jako sokol, být volná. Nevnímat tyhle války.  Prostě odletět," odpověděla jsem. 

Chris si sedl vedle mě, opřela jsem si hlavu o jeho rameno a sledovala měsíc.

,,Zítra v tuhle dobu bude krvavý měsíc. Kdo nás teď potáhne na lovy, když kapitán nemůže. Kdo porazí krále...proč válčíme proti vám?"

,,Tolik otázek a žádné odpovědi, že?" zeptala jsem se.  ,,Znám ten pocit," dodala jsem.  Chris souhlasně přikývl. 

,,Taky si pokládám tolik otázek, ale žádné odpovědi nejsou. A ikdyž jsem za své dětství přečetla plno knih, tak nejsem o moc chytřejší. Všechny ty povídačky o tom, že jednou najdem odpověď...není to pravda."

,,Je ti teprv sedmnáct...pochopíš to, až ti bude osmnáct. Probudí se v tobě to, co v tobě bylo pohřbené. Věř mi.  Musíš věřit svým srdcem, ne hlavou. Ja to taky nechápal, pak nastaly moje osmnácté narozeniny a já pochopil, moje smysly se zostřily a já procitl. Od té doby jsem věděl, jak používat temnou magii, prostě se to ve mně probudilo.  Nepotřeboval jsem trenéra jako Aiden."
,,Teď tomu rozumím, děkuji. "

„Pořádně porozumíš, až ti bude osmnáct.  Věř mi," řekl Chris a pomalu vstal.  ,,Bude to bolet?" ,,Tvé tělo se bude měnit. Bude to bolet a když je v tobě ta temnota, tak se připrav na to nejhorší. Mně nikdo nepřipravil."

,,Teď se prospi," dodal Chris a vrátil se k ohni.