Pomalu jsem otevřela oči. Chris vedle mě už nespal. ,,Dobré ráno...dala sis načas," řekl a hrál si se svou ozdobnou dýkou. ,,Musíme vyrazit, město je pár kilometrů odtud. Potřebují ukovat nový meč, protože se s tímhle neubráním, ani kdybych chtěl."

,,Temnota ti přece koluje v krvi." ,,Ale proti drakům a jiným potvorám mi nepomůže, jen magie nebo hezká tvář," řekl Chris s vážnou tváří.

Pousmála jsem se. ,,Čemu se směješ?!" ,,Tobě!" řekla jsem a zasmála se. ,,Jsi jako dítě..."

,,Musíme jít," dodal Chris a šel jako první.

Oba jsme se prodírali hustým porostem. Nic jsme neřekli a mě začala být dlouhá chvíle, ráda si s někým povídám. ,,Povídej mi nějaký příběh."
,,Příběh?" zeptal se Chris a pohlédl na mě. Přikývla jsem a zahleděla se do jeho očí. ,,Co takhle bitva bohů. Slyšela jsi o poslední bitvě bohů?"

,,Ty myslíš Ragnarök?"

,,Ano, o tom přesně mluvím. Poslední bitva všech bohů. Konec bohů. Den, kdy se postaví Thor proti bohyni Helu, den, kdy padne celý Asgard. Bojím se toho, až to přijde všechny valkýry a všichni temní potáhnou do bitvy proti nim. Bude to krutá bitva, při které umře plno temných. Umřou valkýry naši bozi. Možná i já..."

,,Chrisi podívej se na mě." Chris se zastavil a pohlédl do mých očí. ,,Ty neumřeš. Každý temný se vrátí domů, ke svým rodinám, ke svým dětem, ke svým ženám. "

,,Já nemám ke komu se vrátit. Ztratil jsem všechno, na co mi kdy záleželo. Věř mi já bych položil svůj život jen, aby byl Ragnarök zničen a naši bozi žili. "

,,Pomůžeme ti. Světlý se spojí s vámi a pomůžou vám." ,,Náš král nikdy nepodepíše příměří mezi námi."

,,A kdybych ho porazila Chrisi?" Chris se zarazil. ,,Vzpomínáš si?" ,,Mám menší záblesky minulosti Chrisi. Dej mi čas, vzpomenu si. I já cítím tu temnotu v sobě, ale nevím jak ji probudit. Tak moc se snažím, tak moc chci vědět, co jsem zač."

,,Jednou si vzpomeneš Kalipso. A teď pojď, musíme dorazit do města před úsvitem."

Cestou k městu jsme nic neřekli, oba jsme mlčeli. Báli jsme se toho dne, co přijde. Den ohňů a utrpení, den Ragnaröku, konec bohů.

Dorazili jsme do města, na náměstí stála vysoká socha Thora, okolo sochy byla velká fontána.

,,Chris je zpátky!" vykřikly děti a seběhli se k nám. Chris klesl na koleno a objal jedno malé děvčátko. ,,Mají tě rádi," řekla jsem a podívala se na jeho tvář, usmíval se, byl šťastný. Poprvé jsem viděla Chrisův šťastný výraz.

,,Byl by dobrý otec," pomyslela jsem si, když se Chris na mě podíval, tak jsem radši otočila hlavu k mohutné soše Thora. Bůh hromů a blesků, četla jsem o něm plno knih.

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Chris a strčil mi kytku za ucho. ,,Vypadala jsi zvadle," dodal a usmál se. ,,Moc vtipný Chrisi..."

,,Místo téhle sochy jsi tu měl stát ty. Lidi tě tu uznávají."

,,Před lety jsem pro ně něco udělal, ale to neznamená, že by tu měla stát moje socha. Jsem jen voják." ,, Co jsi pro ně udělal, že to není na nějakou hodnost?" zeptala jsem se.

,,Dětský domov byl v plamenech. Jen jsem zachránil děti..." ,,Jen? Pro ně jsi udělal víc než to, zachránil jsi jím život."

,,Musíme jít, " řekl Chris a vedl mě přes náměstí.

***

Zastavili jsme se u kováře, který zrovna koval nějaký meč. ,,Zdravím Chrisi," pozdravil ho kovář. ,,Potřeboval bych meč. Pokud možno z černé oceli," řekl Chris. ,,Černá ocel?"

,,Je to takový problém?!" zavrčel Chris. ,,Ne...Jen, že černá ocel pohlcuje moc temných." ,,To já vím moc dobře!"

,,Chrisi co děláš?! Zničí tě to!" ,,Černá ocel je výborná proti drakům a na naší společné cestě jich bude plno, přece nechceš skočit spálená na popel nebo snad jo?!" ,,Ne, ale ty jí používat nemůžeš!"

,,Neříkej mi, co mám dělat!"